Víc jak pět měsíců nepokojů v Hongkongu má dvě kolaterální oběti: ekonomiku a dobrou pověst města.
Z obvyklého proudu turistů se stal čůrek, obchody se vylidnily, krejčí, kteří vám ušijí na míru smoking za pár hodin, stáhli rolety, následkem ničení soukromého majetku a veřejných zařízení se hospodářská činnost v Hongkongu octla na okraji propasti.
Agentura Bloomberg minulý týden ohlásila, že po dvou po sobě následujících čtvrtletích mínusového růstu se hongkongská ekonomika nachází v hospodářské recesi. Investiční banka ING předpovídá, že propad bude pokračovat celý příští rok.
„Co se dnes děje v Hongkongu, nemá obdobu,“ řekla Carrie Lam, předsedkyně místní správy. „ Že to odnáší ekonomika, je nevyhnutelné.“
Demonstrace v Hongkongu začaly protestem proti nyní již zrušenému zákonu vydání uprchlých zločinců do lidové Číny. V poslední době nabyly nový, nebezpečný rozměr revolty požadující odtržení od Čínské lidové republiky. Maska spadla. To, co vypadalo jako výbuch hněvu, je dnes zcela očividný pokus o změnu režimu. Čínská vláda prohlašuje, že za ním stojí Washington. Na místě působí, jako v tolika jiných zemích včetně Česka (1), pravá ruka CIA americký Národní fond pro demokracii (NED). Poplatné západní sdělovací prostředky vydávají placené skupiny chuligánů za hrdiny demokratického hnutí. Výtržníci jsou vyzbrojeni laserovými pistolemi, hází na policii zápalné bomby, ničí vládní budovy a stanice podzemní dráhy. Podněcovatelé a organizátoři těchto akcí se řídí osvědčeným receptem „čím hůř, tím líp“. Peking dbá hlavně na to, aby se mu situace nevymkla z ruky, jinak ji nechává vyhnít. Hongkongská správa dělá, co může, což je nic moc.
V zahraničí se objevily úvahy o tom, že Peking hodlá vyměnit Carrie Lam. Ale to ukazuje na neznalost tisícileté tradice. Ve staré Číně vládnoucí dynastie úředníky neodvolávala v době krize, nýbrž vždy je podpořila, protože opak by mohl podvrátit autoritu impéria. Odvolala je, nebo potvrdila až poté, co se bouřka přehnala.
Městská správa už přiklepla víc jak dvacet miliard hongkongských dolarů na povzbuzení místního hospodářství, zejména dopravy, turistického ruchu a maloobchodního podnikání. Připravují se další ozdravná opatření, jenže těžko už něco může napravit druhou kolaterální škodu. Dobrá pověst města jako bezpečného asijského finančního centra je do základů otřesena. Některé nadnárodní koncerny a řada investorů se připravují na odsun do jiných asijských útočišť, například do Macaa nebo Vietnamu.
Mezitím Peking urychluje, jak může, výstavbu nedalekého Šen-čenu ležícího na území ČLR, který spojuje se samosprávným Hongkongem most jakoby pupeční šňůrou. Bude mít obchodní pravidla odpovídající mezinárodním obchodním normám. Dostane zvláštní status a nabídne bezkonkurenční podmínky pro obchodní a finanční činnost, a navíc levnější vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, jakož i více prostoru k rozvoji a žití nežli ostrovní Hongkong, kde každý metr čtvereční stojí majlant. Podle původního plánu měla být proměna Šen-čenu v nové asijské finanční středisko dokončena v roce 2025. President Sin Ťin-pching rozhodl uspíšit výstavbu o tři roky a dal pokyn, aby v mezidobí každý zájemce byl přivítán s otevřenou náručí. O takové odpovědi na provokace v Hongkongu lze právem říct, že je to čínská pomsta.
Dodejme, že Šen-čen je už dnes magnetem zejména pro nadnárodní firmy vyrábějící špičkovou technologii, protože tam sídlí Huawei, jeden z pilířů Nové hedvábné stezky, ctižádostivé čínské vize světového hospodářského rozvoje.
Dávno dávníčko tomu, co jsem to místo navštívil poprvé a naposledy. Cestoval jsem ještě na Nansenův pas pro uprchlíky a nechtěl jsem v něm mít čínské vízum, to tehdy mnohé státy nerady viděly. Na hongkongsko-čínské hranici jsem se domlouval se stráží. Velel jí poručík, mluvil anglicko-čínskou hatmatilkou a já mu čínsko-anglickou hatmatilkou vysvětloval, že chci do Šen-čenu jen na skok, kouknout, jak se rodí první svobodná obchodní zóna v Číně inspirovaná velkým vůdcem Teng Siao-pchingem. V té době jsem ovládal o málo víc než dva tisíce z čínských znaků, což je úroveň čínského prvňáčka. Jelikož mám nulový hudební sluch, ztroskotával jsem na čtyřech tónech výslovnosti. Musel jsem proto slova psát, aby mi poručík rozuměl, nicméně jsem na něho udělal dobrý dojem. Vystavil mi propustku na kousek papíru, orazítkoval, vložil do pasu a podal mi jej se slovy: Six siaoší back.
Když jsem to pak vyprávěl přátelům, zhrozili se a řekli mi, že jsem blb, že mě mohli zatknout za nelegální přechod a zavřít, až bych zčernal. Nestalo se. Na Šen-čen jsem nepotřeboval ani těch šest hodin pobytu, co mi poručík dovolil. Nic moc tam k vidění nebylo. Pár zbrusu nových budov, ještě neobydlených, a napůl dokončený věžák.
„Z týhle volný zóny Hongkong migrénu mít nebude,“ usoudil jsem.
A vida, jak se člověk snadno zmýlí.
===========
(1) NED byl u nás činný už před Sametem. Zda a jak se jej zúčastnil, je otázka pro detektivy historie. Při loňské návštěvě Prahy Carl Gershman, president NED, slíbil, že pro Českou republiku udělá vše. Uvidíme to v realizaci „Sto milionů pro demokracii“ 16. listopadu na Letné?