Kdo z těch, kteří zažili éru Studené války, by si neuchoval v paměti vypjaté hokejové bitvy s jasným politickým podtextem mezi Sovětským svazem a Československem.

Studená válka, navzdory svému označení, přinesla ale i jiné souboje, kdy led tak tak, že neshořel pod výbuchy emocí, jež viditelně přesahovaly rámec pouhého sportovního klání.

Kanaďané hráli v plné síle se Sověty poprvé v roce 1972 v takzvané Sérii století. Prolomení Železné opony přineslo skvělý hokej s všudypřítomným politickým podkresem.

Američané zažili svůj „Mirracle on ice“ na domácí olympiádě v Lake Placid 1980, kde pokořili výběr Sovětského svazu s reprezentací složenou jen z mladíků z univerzitních týmů.

A Polsko pro změnu nikdy nezapomene na domácí světový šampionát v roce 1976 a senzační vítězství nad rudou mašinu 6:4.

Každá země o něco hrála. Československo a Polsko o uloupenou svobodu a demokracii, Kanada o renomé kolébky hokeje (a Západu) a USA o skóre do tabulky Studené války.

Kdopak by se nadál, že po více než třech desítkách let od rozpadu sovětského impéria a definitivním konci Studené války, se politika znovu vrátí na hokejový led.

A světe div se – pro tentokrát to alespoň napoprvé nemělo s Rusy nic společného.

Když v americkém Bostonu hostily v únoru tohoto roku Spojené státy americké Kanadu ve finále turnaje NHL 4 Nations Face-Off 2025, kanadská média se více než týden před začátkem akce nezaobírala ničím jiným, než jak se Američanům na ledě pomstít za agresivní a konfrontační politiku, jíž proti svým severním sousedům od lednového nástupu do funkce vede prezident Donald Trump a jeho administrativa.

První příklad, kterak se nová americká politická doktrína začíná znovu a dosti intenzivně propisovat do světa sportu. Právě v hokeji je nyní zaděláno nikoliv na Studenou, ale přímo „Mrazivou válku“.

A mráz přichází z Kremlu.

Donald Trump nastoupil cestu k možné legitimizaci Evropou zavrženého agresora – Ruska a jeho cara Vladimíra Putina.

Jednání o mírovém řešení rusko-ukrajinského konfliktu se protahují a Trump se nikterak netají tím, že je nevolí Vladimira Putina k jakémukoliv významnějšímu kompromisu nadmíru zklamán a rozladěn.

Nicméně Moskvě se tímto otevřela cesta k oficiálnímu návratu na fórum světové politiky. Zda ji využije, ukáže blízká budoucnost.

V této souvislosti každopádně výrazně eskaluje ruský tlak na mezinárodní sportovní svazy a asociace, včetně Mezinárodního olympijského výboru (MOV) s ultimativním požadavkem na okamžité zrušení veškerých omezení, která byli Rusové nuceni snášet od počátku „speciální operace na Ukrajině.“

Jako první se hlásí o svá práva ruský sport číslo jedna – lední hokej.

Mezinárodní hokejová federace (IIHF), která počátkem roku rozhodla, že Rusko zůstane mimo světový hokej až do MS 2026 (včetně), návrat Sborné mezi elitu především z ekonomických důvodů určitě neopomene patřičně zvážit. Hokej jsou peníze a ruský trh není ani zdaleka zanedbatelným.

V Zámoří čeká na Rusy otevřená náruč, pořadatelé Světového poháru 2028 už nyní plánují bombastický ruský comeback.

S velkými nadějemi vzhlížejí Rusové také k olympijským hrám.

A mají pro to dobrý důvod.

Vedení MOV jim doposud nakloněno příliš nebylo, ale nedávné volby vynesly do čela nejvlivnější sportovní organizace světa bývalou zimbabwskou plavkyni Kirsty Coventryovou.

Ta nahradí Němce Thomase Bacha oficiálně až 23.června. Už nyní však dala jasně na srozuměnou, že je připravená o účasti Ruska pod pěti kruhy přinejmenším vážně uvažovat, neboť se principiálně staví proti tomu, aby se kvůli válce zakazovala účast na olympiádě. Dodala, že v Africe, odkud pochází, probíhá v současné době hned několik hrozivých konfliktů – a dotyčné země přesto mohou na OH startovat pod svoji vlajkou a slavit vítězství za zvuků národní hymny.

Účast Ruska na ZOH 2026, které odstartují na Apeninském poloostrově za pouhých 10 měsíců a jejichž očekávaným vrcholem bude turnaj nejlepších světových hokejistů, je tedy stále ve hře.

IIHF zde působí pouze jako poradní orgán; v rozhodovacím procesu bude mít poslední slovo právě MOV.

„Svět podle Trumpa“ vrací do sportu fenomén dvou nesmiřitelných světů.

Paradoxní ovšem je, že souboje s jasným politickým podtextem mezi sebou nepovedou tak jako dříve primárně Rusko a USA, v případě sportovní rehabilitace Ruska zaujme roli jeho úhlavního nepřítele Evropa.

V duchu nové Studené války, averze, nedůvěry a všudypřítomných obav se odehrají všechny případné zápasy ruské Sborné s Finskem, Švédskem či Lotyšskem a samozřejmě s Českem.

Propagandou už více než 3 roky systematicky přiživovaný pocit národní křivdy Moskva nepochybně zdatně zužitkuje vyhlášením času spravedlivých vlasteneckých vendet a promění sport v gigantické politikum.

Speciálně lední hokej, jenž ostatně s oblibou glorifikuje sám Vladimír Putin, má v Rusku (dříve v SSSR) už 65 let zcela specifické výsadní postavení; žádný jiný sport není tak dokonale srostlý s tamním politickým státním aparátem a je proto zároveň i lakmusovým papírkem a uznávaným indikátorem úspěchu.