„Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši!“
(Věštba delfské věštírny lýdskému králi Kroissovi před válkou s Peršany v.546 př.n.l.)

V hodinách dějepisu se děti učí množství jmen i dat, která si v životě stejně nezapamatují, namísto toho, aby se učily nejen o chybách našich předků, ale i o chybách starověkých i středověkých vládců, které se i po tisíciletích stále opakují. Příkladem může být i současná válečná situace na Ukrajině, na straně Ruska provázená zbytnělým sebevědomím, podceněním protivníka a mylnými informacemi ruské zpravodajské služby. V Rusku se totiž nenašel ani jediný historicky vzdělaný a rozumně uvažující politik (ostatní politici i generálové raději mlčeli), který by prezidentu Putinovi nastínil dávné historické události a varoval jej slovy „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši!“

Jak to tehdy vlastně bylo? Řeka Halys v dnešním Turecku byla ve starověku hraniční řekou mezi tehdejší lýdskou a médskou říší. Dnes je sice již zcela bezvýznamná, avšak s jejím jménem jsou spojeny dvě historické bitvy, které jsou významnou součástí starověkých dějin. V r. 585 na ní došlo k bitvě mezi Lýdy a Médy kvůli údajné urážce médského krále Kyaxarése ze strany lýdského krále Alyattése II. Takových bitev sice byly ve starověku tisíce, ale tato bitva je jediná, u které je známo její přesné datum 28.5.585 př.n.l. Na tento den totiž slavný matematik Thalés z Mílétu (asi 625-547 př.n.l.) vypočítal úplné zatmění Slunce, k čemuž ke zděšení vojáků obou válčích stran skutečně došlo a bitevní pole se zahalilo do tmy. Na základě tohoto údajně božského znamení pak byla bitva ukončena a mezi válčícími stranami byl uzavřen mír.

Historicky i výchovně podstatnější je válka druhá. Mocný Alyattésův syn Kroissos s nelibostí nesl rozpínavost sousední perské říše, která pohltila i médské království. Proto se dotázal delfské věštírny, zda může Peršany porazit ve válce. A delfská věštírna mu poskytla známou věštbu: „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši!“ Kroissovo vojsko proto s nadějí na vítězství překročilo řeku Halys a Peršany napadlo. Perský král Kýros II. však byl na tento útok připraven a r. 546 př.n.l. jeho armáda zvítězila, což vedlo k pádu lýdské říše a jejímu obsazení Peršany. Kroissos tedy zničil velkou říši, ale tu vlastní. Podle jedné historické verze pak byl zajatý Kroissos upálen, podle druhé verze mu dal král Kýros II. milost, když mu Kroissos vyprávěl, jak jej Štěstěna i věštba oklamaly.

Současná Ukrajina je přibližně stejně velká, jako byla Persie v době Kýra II. Není to však říše, zatímco Rusko takovou říší je, její vládce ji za říši považuje a ještě ji chce rozšířit válkou anebo nátlakem. Již nyní je však zjevné, že nakročil směrem ke zničení říše vlastní, stejně jako to učinil Kroissos. Také on měl stále štěstí, také jemu všechno vycházelo, a proto se nechal ukolébat Štěstěnou, která mu zaslepila rozum i zrak. I kdyby se tedy Rusku podařilo vnutit Ukrajině svůj diktát (co se mu patrně nepodaří), již nyní je jeho ekonomický, politický i mravní úpadek nevyhnutelný. Dosavadní spojenci jej proto brzy opustí a příležitostně si ještě „ukousnou“ kus z toho, co jim Rusko kdysi vzalo. Řeka Halys byla překročena.

„Nezapomeneš-li staré děje, stanou se učitelem tvých pozdějších činů.“
(S´-ma Čchien – asi 145-90 př.n.l.)

„Historie je učitelkou života.“ (Historia magistra vitae est)