Vznik a zánik starobylého židovského společenství v Jemenu

Jemen. Celkem zaostalá země v jihovýchodní části Arabského poloostrova. Čím byla tak významná?

Nacházela se zde starobylá židovská komunita ještě z doby biblického krále Šalamouna z rodu Levitů. Když král Ezra požadoval návrat Židů do Země izraelské, odmítli a vytvořili zde svébytnou kulturu trvající až do roku 1948 do doby vzniku Státu Izrael. Tehdy v Jemenu propukly obrovské protižidovské pogromy, lid Mojžíšovy víry byl týrán, zabíjen a ožebračován, proto se jedinou záchranou stala emigrace do Izraele.

Do 6. století (ještě před islamizací země) se Židům v Jemenu daří dobře, judaismus vzkvétá, země prosperuje, nejsou hladomory, války, napětí. Podle některých informací dokonce jeden jemenský král konvertoval k judaismu.

Židovské kmeny v Jemenu se zabývaly obchodem i pastevectvím. Izraelité žili jak v blízkosti oáz, tak na okraji země v pouštích, kde praktikovali ortodoxní formu víry. Mohamedovi vojáci Jemen dobyli po 7. stol. a k židovskému obyvatelstvu se v této době chovali celkem slušně v naději, že se zřeknou své víry a konvertují k islámu; to se však nestalo, takže si vysloužili Mohamedův hněv. Přesto zde mohli žít a za poplatek džizju mohli posléze judaismus praktikovat. Přestup k islámu však otevíral mnohým Židům cestu na výsluní a někteří tehdy vykonávali službu u dvora. Významné židovské komunity žily jak na severu země, tak na jihu v oblasti měst Dala a Aden. Jemenští Hebrejové navazují kontakty s Hebreji z Egypta a Iráku. Aden hrál důležitou roli jako tranzitní centrum pro židovský obchod s Indií.

K nejvýznamnějším izraelitským obchodníkům zde patřili Japheth, Bundar a jeho syn Madmun. Ve 12. století se dostal k moci Al Malik, který se prohlásil i za jemenského vládce a pro Izraelity nastalo těžké období. Al Malik byl fanatický mohamedán, který vyznával politiku „konvertuj, nebo zemři“; mnoho Židů bylo zabito a jiní ze strachu konvertovali. Jediným klidným místem se pro ně stal Egypt. Do Jemenu se vrátili až po smrti Al Malika; nastává období klidu, rozvíjí se zde židovské písemnictví. Na počátku 13. století vynikl mezi hebrejskými spisovateli Amram (Adani), autor alegorického pojednání Kitab Al Haqa´iq, Juda Ben Solomon pak napsal dílo „Kniha pravdy“. Období klidu opět končí v 17. století.

Jemen dobyli Turci; Židé byli mezi mlýnskými koly, stali se obětmi jak Turků, tak místních Arabů. Imám Mutahar je obvinil ze spolupráce s Turky, propukl arabský hněv proti nim, při pogromech bylo mnoho věřících Mojžíšovy víry pobito. Turci se nechovali o nic lépe, roku 1633 přinutili Hebrejce k masové konverzi. Ti, co nechtěli, byli zabiti nebo vyhnáni. Pro judaisty nastalo střídavé období, jednou se dařilo lépe, podruhé hůře. V letech 1678-1679 se mohli opět do země vrátit a v roce 1680 byli opět vyhnáni; poté jemenští vládci zničili mnoho synagog. Za rok se mohli Židé opět vrátit, obnovit dřívější osídlení a znovu vystavět synagogy.

Na konci 17. a začátku 18. století propukl v Jemenu obrovský hladomor a mnoho Jemenců (Arabů i Židů) zahynulo. Postavení judaistů pod jemenskou vládu z let 1848-49 nebylo příliš dobré, nemohli zastávat politické pozice, ale mohli svobodně praktikovat svou víru. Co hůře, proti Osmanům povstali Arabové a při vzpouře zabili kolem 150 Židů. Ti poté byli zatlačeni na okraj společnosti a stali se největšími ubožáky; imám Jahjá je přinutil nosit veřejné označení a žít v ghettech a rovněž nesměli nosit zbraň - tím byli vydáni na milost a nemilost místnímu obyvatelstvu.
Takovému krutému zacházení čelili Izraelité až do roku 1948, kdy uprchli do Izraele. Židovské děti byly rodičům unášeny a obraceny na islám, Židé mohli vykonávat pouze některá řemesla.

Po vzniku Izraele čelili Hebrejci genocidě a aby si zachránili život, museli uprchnout. V roce 1948 jich přežilo v Jemenu (včetně Adenu) přes všechna pronásledování 63 000. Při nepokojích v roce 1947 bylo v Adenu zabito 80 Židů. Kvůli drakonickým protižidovským opatření provedla izraelská vláda záchrannou operaci Kouzelný koberec, při níž v letech 1949-1950 evakuovala 50 359 Židů z Jemenu do Izraele. Emigrace do Izraele pak pokračovala do roku 1962, kdy v Jemenu propukla občanská válka.

Dnes v zemi dožívají asi dvě stovky Židů.

(Kontroloval Jakub Sinderhauf)