20.4.2024 | Svátek má Marcela


HISTORIE: Židé a Arabové a počátek nenávisti

22.12.2017

Židé a Arabové jsou bratři, tedy nevlastní bratři, stejný otec Abrahám, různé matky. Izák, praotec Židů, je synem Sáry, prvorozený a o dost starší Ismail je synem Sářiny egyptské otrokyně a je pokládán za praotce Arabů.

Sára, Abrahámova manželka, byla dlouho neplodná, proto sama dala Abrahámovi svoji otrokyni, aby mohl mít potomka. Když se ale narodil malý Ismail, otrokyně se na Sáru povýšeně ušklíbla a ta na ni začala kvůli své neplodnosti žárlit, trápila ji a nakonec přinutila Abraháma, aby ji i s malým Ismailem, prakticky bez prostředků, vyhnal z domova. Jak čteme v Bibli, sám Hospodin se o ně ale postaral, aby nezemřeli. Po mnoha letech i Sára konečně otěhotněla a narodil se malý Izák. Mezitím ale Ismail měl už sám dvanáct synů. Arabové jsou tedy před Židy o jednu generaci napřed, alespoň co do množství.

Sám Hospodin to tak chtěl, aby nejen Izák, ale později i Židé měli ve svém nejbližším okolí vždycky dostatečné množství Arabů. Zpočátku se mezi nimi žádná nenávist neprojevovala, později se ale stali úhlavními nepřáteli. Ta nenávist je v jejich vztahu ale zakódována prakticky od počátku, od jejich rozdělení.

Starý zákon, ze kterého tento příběh pochází, končí s koncem starého letopočtu. Přichází Ježíš, který říká, že nepřišel Starý zákon zrušit, ale naplnit. Přesto některými svými skutky a následně i novými přikázáními mění a nově vysvětluje a naplňuje staré výroky a ruší zažité zásady. Nejznámější je novozákonní příběh, kdy Ježíš v duchu obvinil ty tvrdé soudce, připravující se ukamenovat, v souladu s Mojžíšovým zákonem, nevěrnici. On jim v duchu připomněl všechny jejich nepotrestané hříchy, tedy to, že sami nejsou dost dobří, aby mohli soudit a trestat druhé. A oni se zastyděli a postupně se vytratili, kamenování bylo nejen tehdy, ale i nadobro zrušeno. Židé sice Ježíše za Mesiáše nepovažují, v tomto případě jsou ale s ním zajedno, že kamenování není vhodný trest pro člověka.

Výroky Starého a Nového zákona nejsou jasnými a jednoznačnými nařízeními, ale spíše tajemnými hádankami, otázkami, na které by si každý člověk měl odpovědět sám, podle své vlastní víry, sil a snažení. Ano, měl by, ale víme, že to tak úplně není, mnozí lidé neradi přemýšlejí, tak se raději pohodlně nechají vést druhými, ať už k dobrému, nebo ke zlému, ať už věří, že Bůh je, nebo že Bůh není.

Přešly další stovky let a anděl boží, archanděl Gabriel, v duchu navštěvoval proroka Mohameda a inspiroval ho k založení nového náboženství, islámu. Svatou knihou islámu je Korán, jehož obsahem je islám sestavený v súrách. Jestli vše, co Korám obsahuje, pochází od Boha, nebo tam něco napsal Mohamed o svojí vůli (teď mám na mysli ty tvrdé a bojovné výroky), nevím.

Ale co je podstatné a důležité pro současnost? Zatím se v islámském světě neobjevil prorok, který by zrušil novým výkladem ty staré a kruté tresty, například že kamenování není vhodný trest pro člověka.

Jak je ale možné, že na jedné straně judaismus a křesťanství a na druhé straně islám, obojí má božský původ? Obojí je svým způsobem vyvoleno? Napadá mě, že snad každé pro něco jiného, a že stejně tak Židé a Arabové.

Nevím, jak by to vypadalo, kdyby Źidé neměli ve svém okolí nepřátelské Araby, možná by zpychli či zpohodlněli, usnuli by na vavřínech, přestali by se snažit, přestali by být ve střehu, zdegenerovali by a stali by se zbytečnými. Těžko říct. Z historie víme, že se právě toto stalo mnohým, dříve slavným národům. Židům se toto ale určitě nestalo a navíc ještě není ukončen vývoje člověka ve světě.

Skrze Židy a Araby se takto postupně rozdělila i současná globální společnost, včetně obyvatelstva USA a EU, a taky ČR!

Příběh o bratrském původu Židů a Arabů je příběhem biblickým, několik tisíc let starým, a kdo nevěří v Boha, natož pak Bibli, může se nad ním ušklíbnout. Sama genetika nic konečného zatím neprokázala, ale je fakt, že její poslední závěry svědčí o velmi blízkém, jakémsi příbuzenském genetickém kódu Židů a Arabů.

Viz např. Genetická příbuznost Židů a Palestinců - aneb o nevídaném případu cenzury vědecké literatury