Dějiny 20. století často bývají označovány jako "dějiny válek". Války s sebou nesou nezměrná utrpení, smrt, uprchlictví, násilné vyhánění nevinných. Během I. světové války Turci spáchali genocidu na arménském obyvatelstvu, během II. světové války nacisté vyvraždili více než 1/3 veškerého židovského obyvatelstva, bezprostředně po válce Spojenci na Postupimské konferenci z roku 1945 schválili odsun německého obyvatelstva ze zemí střední a východní Evropy, tisíce mrtvých a miliony vyhnaných má na svědomí konflikt mezi Indií a Pákistánem, Íránem a Irákem, vlnu uprchlictví vyvolal konflikt mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Sovětský svaz byl mistrem a v počtu postižených vysoko předčil ostatní konflikty mimo jiné tím, že vyháněl, přesídloval a ničil celé národy a etnika, a to v počtu milionů.

V současné době konflikt v Dárfúru je ve znamení krveprolití a vyhánění zejména křesťanského obyvatelstva súdánskými islamisty, v Nigérii není situace o mnoho lepší, Boko Haram se dopouští nepředstavitelných zvěrstev. A to vše v novém tisíciletí.
Přesto se těmto tragickým událostem nevěnuje taková odpovídající pozornost jako izraelsko-palestinskému konfliktu. Izraelci jsou viněni z páchání údajných etnických čistek na palestinském obyvatelstvu. Zatímco zločiny všech jmenovaných národů a států jsou blahosklonně opomíjeny, otázka palestinských uprchlíků se Izraeli dost často předhazuje. Žádnému jinému národu než židovskému není otázka utečeneckého problému tak často předhazována a žádnému jinému státu není na druhé straně tolik upíráno samotné právo na existenci. Děje se tak ponejvíce ze strany některých levicových intelektuálů, novinářů a "bojovníků za mír" hlásících se k ideologii multikulturalismu.

Existuje však ještě jedna skupina vyhnanců, o které se příliš nemluví ani nepíše. Jde o židovské uprchlíky z arabských zemí. Kdo dnes ví, že kolem jednoho milionu Židů bylo vyhnáno z muslimských oblastí a států? Kdo dnes ví, že bezprostředně po vyhlášení Státu Izrael začaly propukat pogromy v mnohých muslimských krajinách a Židé se tam stávali lovnou zvěří rozběsněné lůzy? Pár dní po vyhlášení Izraele publikovaly noviny The New York Times článek "Židé jsou v muslimských zemích ve vážném nebezpečí". Na židy začali vedoucí arabští politici pohlížet jako na "potenciální Izraelce". Koncem roku 1947, kdy zasedala OSN, mnozí představitelé arabských delegací začali vyhrožovat "svým Židům", prohlašovali, že vznik Izraele "může vážně ohrozit postavení židovského obyvatelstva v muslimských zemích". Amah al Hussainí řečnil, že "situace Židů bude velmi nejistá".

Roku 1948 bylo v Iráku zabito 200 "potenciálních sionistů" a dalších 50 bylo zraněno, posléze Irák vydal jednoroční zákon povolující vystěhování Židů a zabavil jim veškerý majetek a odňal jim i občanství. Na záchranu těchto obětí Izrael zahájil operaci "Ezra a Nehemiah" , která měla za cíl přestěhování iráckých Židů do nově vzniklého izraelského státu. Stejně zoufalá situace panovala v Sýrii a Jemenu. V Sýrii se již ve 30. letech dostaly k moci pronacistické síly, mezi třicátými a čtyřicátými léty plenily židovské majetky, rabovaly, zmrazily bankovní účty, synagoga v Damašku lehla popelem. Stejně divoká situace byla i v Jemenu, kde také propukaly spontánní pogromy, zfanatizovaná lůza pobila stovky Židů, 106 ze 170 obchodů bylo vypleněno, 220 domů a 4 synagogy bylo do základu vypáleno. Izraelci proto vypracovali záchranný plán "Kouzelný koberec", při kteréžto akci byla téměř celá jemensko-židovská komunita přesídlena do Izraele. V Maroku ve Gujda a Djerada propukly vzpoury, zběsilý dav zabil 44 Židů a následně odešla část marocké diaspory do Izraele, Francie a Spojených států, takže během 50. let se marocká diaspora ze zhruba 325 000 židovských obyvatel zmenšila na dnešních 8000. V Egyptě si útoky proti Izraelitům vyžádaly 40 obětí, asi kolem 1000 lidí bylo zatčeno a uvězněno a 25 000 bylo bez nároku na svůj majetek vyhnáno. Stejným krutým způsobem bylo naloženo i s Židy v Libanonu, Tunisku a Alžíru.

Proč se právě těmto uprchlíkům věnuje tak malá pozornost? Existují stovky rezolucí týkajících se palestinských uprchlíků, organizace UNRWA se zabývá prakticky pouze palestinskými uprchlíky.

Majetek židovských vyhnanců byl několikanásobně vyšší než majetek palestinských Arabů a navíc je zde ještě jeden rozdíl. Stát Izrael byl den po svém vzniku napaden okolními arabskými zeměmi, místní palestinské obyvatelstvo se zapojilo do bojů proti tehdejší židovské populaci, pět arabských armád (Egypta, Jordánska, Sýrie, Iráku a Libanonu) svého souseda chtělo zničit, zatímco Židé v muslimských zemích se do boje proti arabským armádám nezačlenili, nebojovali, a přesto se stali oběťmi krutých represálií.

Za osud palestinských uprchlíků nesou podíl jednoznačně arabské státy, které odmítají Palestince začlenit, dát jim práva na důstojný život a štěstí. Např. v Libanonu jsou palestinští Arabové zbaveni vlastnického práva, mají zakázáno nabývat movitý i nemovitý majetek, nemají právo na práci, nesmějí opustit uprchlický tábor mimo vyhrazené hodiny a při vycházkách jsou podrobováni tvrdým kontrolám, tito lidé - arabští bratři vyznávající jediného Boha a Proroka - jsou v Libanonu bez lékařské péče, sociálních služeb, mají zakázáno vzdělávat se v libanonských základních, středních i vysokých školách a samozřejmě nezískají státní občanství.

Úplně jinak jednal Stát Izrael, který židovské uprchlíky, některé z nich negramotné (např. jemenští utečenci neviděli a neznali letadlo), začlenil a umožnil jim důstojný život, někteří z těchto běženců odešli do Francie a do USA. Podobně jednali i Němci a Rakušané, kteří dali sudetskému obyvatelstvu možnost začlenit se do společnosti, přiznali jim veškerá práva, nenechali je hnít v uprchlických táborech. Tak totiž jedná každé slušné lidské společenství.

Palestinci jsou oběťmi, ale nikoliv Izraele, ale krutého a alibistického konání muslimských států, kteří nechávají palestinsko-arabské obyvatelstvo přebývat v bídě a beznaději a utvrzují je ve falešné představě o právu na návrat do všech území Izraele. Tento nárok je samozřejmě pro Izrael nemyslitelný.

A na závěr nabízím otázku: Jak by se nám Čechům líbilo, kdyby rakouská a německá vláda nechala sudetské Němce přežívat v krutých podmínkách uprchlických táborů a "živila" je nadějí a představou, že jediná jejich alternativa k životu je "právo na návrat" na území našeho pohraničí?

V životě národů dochází opakovaně k posuzování historických křivd, které jsou posuzovány očima současníků. Často se užívá hesla "padni, komu padni", tedy jakýsi pokus o pravdivé a nezaujaté vyložení dávných událostí. Přitom je zcela jasné, že historii nelze přepsat ani stoprocentně napravit, jedinou možností je z historie se poučit. K tomu je však třeba, aby se celé úseky historie nezamlčovaly a nedeformovaly ve prospěch toho či onoho. Jedinou cestou ke smíru je jednání a pravdivé předložení faktů, o což se právě Stát Izrael snaží mnohem více než arabský svět. Povšimli jste si, že Izrael v těchto dnech propouští řadu arabských zločinců ve snaze podpořit mírová jednání? Jaká bude odezva Palestinců na tuto velkorysost?