Člověk, který se neorientuje v desetiletiletím trvajícím izraelsko-palestinském konfliktu, se může tázat: Co to je Západní břeh? Kde se nachází? Kde leží Judea a Samaří? Jsou na stejné zemi? Pokud ano, proč mají různá jména? Může nám historie poskytnout odpověď?

Podle biblického vyprávění Judea definovala zemi jižně od Jeruzaléma, zatímco Samaří území na severu. Bylo to právě v Judeji, kde patriarcha Abraham koupil jeskyni Machpela v Hebronu jako pohřebiště pro svou manželku Sáru. Později král David pobýval a vládl v Hebronu, než přemístil svůj trůn přímo do Jeruzaléma. Ačkoli Samaří vymezovalo severní království Izraele během devátého a osmého století př. n. l., postupem času se ale jeho místo v židovské historii se stalo méně významným.

V moderních dějinách Svaté země je přelomovým mezníkem rok 1917, kdy britský ministr zahraničí Arthur James Balfour vyjádřil svou podporu pro „zřízení národního domova pro židovský lid v Palestině“ v dokumentu, který vešel v známost jako Balfourova deklarace. Nicméně Churchillova Bílá kniha vydaná o pět let později, ji revidovala tak, že židovský národní domov neměl být založen na celém území Palestiny, ale „někde v Palestině“ - tj. v její části. Jaké hranice měla mít „židovská Palestina“?

Její geografické hranice byly vytyčeny v roce 1922, kdy Společnost národů vydala mandát uznávající „historické spojení židovského národa s Palestinou“ a „důvody pro obnovení židovského národního domova v této zemi“. Židům bylo uděleno zákonné právo na „uzavřené osídlení“ západně od řeky Jordán. Země východně od řeky, identifikovaná jako Transjordánsko, byla darována hášimovskému emíru Abdullahovi, který vládl tomuto území dalších 30 let. Všimněme si jedné věci, nikde nebyli zmíněni žádní „Palestinci“, kteří ještě neexistovali jako samostatný národ.

O dvacet šest let později, dne 14. května 1948, vznikl Stát Izrael, který ihned poté napadly armády pěti arabských států Jordánsko, Egypt, Sýrie, Libanon a Irák a zahájily proti němu genocidní válku za jeho zničení. Izrael přežil, avšak jeho východní hranice byla výrazně zúžena. Nově dobyté území Jordánska se stalo známým jako jeho „Západní břeh Jordánu“. Zahrnovalo biblickou Judeu a Samaří a Staré Město Jeruzalém, kde se nacházel první a druhý židovský chrám, Hebron, Jericho a další významná města. Začínající židovský stát byl zbaven svých nejposvátnějších starověkých míst a historických měst.

Během dvou desetiletí se historie obrátila. V průběhu šestidenní války roku 1967 Izrael postupně znovu získal svou starověkou zemi – Judeu a Samaří – západně od řeky Jordán. Jordánský „Západní břeh“ nyní existoval pouze v paměti, ačkoli tuto nálepku nadále používají mnozí politici a novináři dodnes, a požadují, aby se Izrael vrátil ke svým nejistým a historii popírajícím hranicím z doby před rokem 1967. V opačném případě je tím vinen z nezákonné „okupace“ „palestinské“ země.

Ovšem demografie a geografie posilují historické židovské nároky na tuto zemi. V Judeji a Samaří nyní žije téměř půl milionu Židů, z nich 60% obývá pět osadních bloků zahrnujících méně než 2 % území východně od izraelských hranic před rokem 1967.

Mezinárodní tlak neodradil Izrael od rozšiřování osadnické populace. Houževnatost a statečnost těchto opovrhovaných lidí naplňuje odvěkou touhu Židů vrátit se do své historické vlasti. To koneckonců definuje sionismus. Proč by se ho měl Izrael za všech okolností vzdát?

Uprostřed neutuchající kritiky Izraele, zejména v OSN, si jen zřídka všimneme, že Palestinci již jeden svůj vlastní stát v tehdejší britské mandátní Palestině, na východ od řeky Jordán, mají. Je to Jordánské království, kde tvoří více než polovinu populace. Není důvod, aby se Judea a Samaří stala dalším palestinským státem.