Zakladatelé moderního Státu Izrael nepřišli do Svaté země se záměrem naplnit biblická proroctví. Mnoho z nich mělo blíže k ideologii socialismu a komunismu než k Bibli. Svědčí o tom hnutí kibuců, které právě slaví 100 let své existence. Dne 28. října 1910 založila skupina Židů z Běloruska první kibuc – „Deganja Alef“ – na jižním břehu Galilejského jezera. Hebrejské slovo „kibuc“ znamená doslova „shromažďování“. Tradice vycházející z Bible dodnes chová naději v „kibuc galujot“ – „shromáždění rozptýlených“, shromáždění lidu Izraele z celého světa, jak je předpověděl prorok Jeremiáš: „Ten, který rozptýlil Izrael, ho shromáždí a bude ho střežit jako pastýř své stádo. Vždyť Hospodin vyplatil Jákoba, vykoupil ho z ruky silnějšího nežli on.“ (Jeremiáš 31,10—11) Ať už to všechno má souvislost s biblickými výroky nebo ne, slovo „kibuc“ v posledním století znamená prostě kolektivní zemědělskou osadu. Společné vlastnictví a základní demokratické struktury, to byly principy, které kibuc v jeho počátcích utvářely. Všechna důležitá rozhodnutí se například původně odehrávala na členském shromáždění. Lidé v placených vedoucích funkcích se povinně pravidelně střídali. Oblečení se přidělovalo z ústředního skladu, členové komunity se stravovali společně v obecní jídelně a dokonce i výchova dětí byla centralizovaná, takže rodiče mohli své děti vidět jen v určených návštěvních hodinách.

Součástí izraelského sekulárního hnutí kibuců je dnes stále 270 kibuců. Šestnáct komunit tvoří náboženské hnutí kibuců. Dalších 400 izraelských vesnic je organizováno jako družstevní „mošavy“. V mošavu jsou výrobní prostředky, jako továrny, chlévy, pole nebo zemědělská technika, společným vlastnictvím. Domy, auta a další soukromé vlastnictví patří jednotlivým členům. Nedaleko od Zichron Ja’akov na jižním okraji pohoří Karmel leží křesťanský kibuc Bel-El, založený švábskými křesťany v roce 1963. Kibuc Jad Chana, pojmenovaný podle známé židovské partyzánky Chany Seneš (1921—1944), se nachází nedaleko Tulkarmu, spravovaného Palestinskou autonomií, a je to jediný izraelský kibuc, který má napojení na komunistickou stranu.

Židé, kteří uprchli před antisemitismem a pogromy z Evropy i z dalších zemí, chtěli založit dělnický stát a beztřídní společnost. Tak se zrodilo hnutí kibuců. Kibucy hrály rozhodující roli jako obranné základny při židovském osidlování Palestiny. Některé byly vybudovány přes noc jako miniaturní pevnosti typu „hradby a věž“. Překonání prvních těžkých roků židovského státu by bylo nemyslitelné bez obětavého nasazení osadníků v kibucech. Dnešní kibuc už ale není tím, čím býval v oněch prvních letech Státu Izrael. Moderní Izraelci myslí individualisticky a kapitalisticky. Ekonomika volného trhu je jim daleko bližší než ideál „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ v duchu principů Karla Marxe.

Z čistě praktických důvodů se úzká rodina stala mnohem důležitější než kolektivní identita. Mnoho lidí se vrátilo k tradičním rolím muže a ženy. Ekonomický tlak si žádá nové postupy, například v oblasti průmyslu a cestovního ruchu. Mnozí členové dnešních kibuců, jako jsou lékaři a vědci, pracují mimo komunitu a přispívají na zdravotní a sociální pojištění ve prospěch komunity částí svého platu. Spolu s rostoucími požadavky na specializaci v moderní společnosti postupně vyklízejí pole demokratické principy. Povinné střídání osob ve vedoucích funkcích se už dnes téměř nepraktikuje.

Mnozí mladí Izraelci v posledních letech opustili kolektivní osady a přestěhovali se do měst. Hnutí kibuců trpí stárnutím populace. Před půl stoletím, v době největšího rozkvětu hnutí, žilo v kibucech osm procent Izraelců. Dnes jsou to slabá dvě procenta. Zbývající osadníci experimentují s novými společenskými formami života v komunitách, soukromé vlastnictví je samozřejmostí a členové jsou placeni podle úspěchů a zásluh.

Už od izraelské Války za nezávislost v letech 1948-49 přicházeli lidé z celého světa jako dobrovolníci, aby poznali kibucy a pracovali v kolektivních osadách několik měsíců nebo i několik let. Turisté znají kibucové domy pro hosty, ze kterých se vyvinuly moderní hotely, jako v kibucu Lavi nad Galilejským jezerem, v Ramat Rachel s výhledem na Betlém a pole pastýřů, nebo v kibucu Maale Hachamiša v judských horách.

Kibuc Gešer (což znamená „most“) proslul svými památnými mosty přes řeku Jordán, ať už je to starý most vybudovaný Římany, nebo železniční most z doby Osmanské říše a britského impéria. Když byla před dvaceti lety v Galilejském jezeře objevena v bahně zachovalá loď z druhého století našeho letopočtu, stal se kibuc Ginossar známým kvůli „Ježíšově lodi“. V kibucu Ketura na pláni Arava, daleko od civilizace, vypěstovala profesorka Elain Solowey svou palmu „Metušelach“ z dva tisíce let staré pecky, objevené při vykopávkách ve starověké horské pevnosti Massada.

Kibuc Micpe Šalem v judské poušti se stal známým díky pověstným kosmetickým výrobkům značky Ahava. Plážové zařízení „Mineral“ tady zve turisty i domácí ke koupání v Mrtvém moři nebo k ponoření do horkých sirných pramenů. V kibucu Nir David na úpatí hor Gilboa byla rekonstruována pevnůstka typu „hradby a věž“ pro návštěvníky, kteří se zajímají o historii. Izraelské děti znají Nir David spíše jako místo koňských atrakcí, ale především kvůli „Gan Guru“ – parku, v němž mohou návštěvníci obdivovat australskou faunu včetně klokanů a medvídků koala. Méně přístupný a tajemstvím obestřený je kibuc Palmachim. V jeho sousedství je umístěna jedna z největších leteckých základen izraelské armády a zkušební raketový polygon Izraelské kosmické agentury. Odtud se odpalují rakety Šavit, vynášející do vesmíru družice Ofek. Odtud také startují letky vrtulníků k misím v pásmu Gazy, vzdálenému jen pár kilometrů.

Dnešní kibucy jsou stejně různorodé a moderní jako celá izraelská společnost a náhodný pozorovatel v nich sotva pozná komunity se socialistickým programem. Některé z kibuců přišly na to, že finanční trhliny, které zanechala idealistická utopie, lze zaplnit prodejem cenných pozemků jako lukrativních stavebních parcel. Často tak narazíte na komunity, které – původně založené na komunistických principech – dnes fungují jako spekulanti na moderním kapitalistickém trhu s nemovitostmi. Je zajímavým zjištěním, že izraelské kibucy byly jedním z mála modelů pragmatického socialismu 20. století, který fungoval po několik desítek let bez použití násilí proti svým vlastním lidem.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
překlad –ms-
www.israelnetz.com

Obrázky z kibuců zde.