7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


HISTORIE: Ruská špionáž v USA (2)

30.1.2018

Spojené státy pod dohledem NKVD/KGB a GRU

Operace „Venona“

Na sklonku války měli kryptoanalytici z Vojenské zpravodajské služby (Military Intelligence Service – MIS), kteří sídlili v bývalé dívčí škole Arlington Hall ve státu Virginie, skoro všechny japonské a německé kódy vyluštěné.
V únoru 1943 nařídil plukovník Carter Clarke, velitel zvláštního oddělení MIS, aby se pustili do luštění korespondence sovětských diplomatických úřadů v USA s Moskvou. Vynořily se totiž obavy, aby se Hitler a Stalin nedomlouvali na separátním míru. Tyto depeše zachycovala od léta 1939 Tajná telegrafní agentura (Signal Security Agency – SSA, dnes NSA). První zprávu vyluštila 1. února 1943 mladičká Gene Grabeelová, postupně přicházeli další.
O této snaze kryptoanalytiků SSA se dověděl poradce prezidenta Roosevelta Lauchlin Curie, sovětský agent „Page“. Patrně na jaře 1944 na to upozornil svého řídicího důstojníka. Moskva proto 1. května změnila šifry – a jak později ke svému údivu zjistili Američané, nahradila je mnohem jednoduššími. Třebaže i další vyzvědači hlásili do Moskvy tuto akci, NKVD ji dlouho nebrala vážně.
V listopadu 1944 objevil Cecil Philips klíč ke čtení sovětských depeší. Nicméně za půl roku válka skončila, a tím i tyhle pokusy. Více než 35 000 stran přepisů radiogramů zůstalo ležet v archivu.
V létě 1946 se pustil do jejich luštění brilantní kryptoanalytik a lingvista čtyřiatřicetiletý Meredith Gardner. Při dešifrování mu pomáhala kódovací kniha NKVD o 1 500 stranách, kterou v listopadu 1944 koupil šéf OSS generál Walter Donovan od Finů. Finští důstojníci ji našli na počátku přepadení své země Rudou armádou na bojišti. Nebyla kompletní, menší část chyběla, nicméně prazáklad obsahovala. Pravda, Rooseveltovi prosovětští poradci přiměli prezidenta, aby generálovi nařídil její okamžité vrácení do Moskvy. Džentlmeni přece nečtou cizí dopisy! A Stalin je spojenec, nemůžeme se mu dívat pod sukně! Donovan by byl špatný vyzvědač, kdyby knihu nenechal před odevzdáním ofotografovat.
Výborně také posloužily sovětské kódovací knihy a další materiál, které našli američtí zpravodajci ve spisech německého ministerstva zahraničí na jaře 1945 – za války je ukořistil abwehr.
Už 31. července 1946, po několika týdnech práce, mohl Gardner číst depeši z newyorské rezidentury NKVD do Moskvy, odeslanou 10. srpna 1944. Jak ukázala pozdější analýza jejího textu, obsahovala popis tajných operací v Latinské Americe. V polovině prosince vyluštil další telegram, který rozebíral předvolební kampaň v USA v roce 1944. O týden později, 20. prosince, měl depeši z 2. prosince 1944, v níž zpravodajec „John“ oznamoval centrále, že se podařilo proniknout do „Tábora číslo 2“, kde se konstruovala atomová bomba, tedy do Los Alamos. Rovněž použil krycí jména pro některé vědce. Pomalu se vynořovaly obrysy sovětských výzvědných sítí v celé Americe.
Vojenská tajná služba G-2, pod níž SSA patřila, alarmovala FBI. Sověti se možná dostali blízko k lidem, kteří vyvíjeli atomovou bombu!
Zpráva kryptologů z 22. července 1947 adresovaná FBI uvedla, že v depeších se připomínají desítky a možná i stovky jmen vyzvědačů, například „Liberal“ a „Antenna“, zmiňuje se tam i křestní jméno manželky „Antenny“ Ethel.
Začala přísně tajná operace „Jade“ (Herka nebo Ženská), později přejmenovaná na „Bride“ (Nevěsta), „Drug“ (Droga, Lék) a nakonec na „Venonu“ – to je označení, pod nímž vešla do historie.
Ředitel FBI Edgar Hoover svěřil v září tuto práci zvláštnímu agentu S. Wesleymu Reynoldsovi. Reynolds objevil v archivu FBI na dvě stovky krycích jmen členů komunistické strany. To bylo výborné vodítko i pro Arlington Hall.
Po roce, v říjnu 1948, nastoupil místo Reynoldse Robert J. Lamphere, který dosud vedl skupinu hledající sovětské vyzvědače. Po rozmluvě s Gardnerem 20. října 1948 začal i on pátrat v archivu FBI. Našel tam další materiály, které mohly napomoci při identifikaci agentů.
Americkým kryptoanalytikům pomohla i další kořist. Za války se skupina agentů FBI vloupala do úřadu sovětské vládní obchodní komise známé pod zkratkou Amtorg v New Yorku, podezřelé jako sídlo špionáže. Samozřejmě se tam vypravili na svou pěst či spíše se souhlasem Hoovera, protože činitelé Bílého domu a ministerstva zahraničí by takovou akci vůči spřátelené mocnosti ve své politické naivitě či prosovětském cítění nikdy nepovolili.
Našli tam poklad. Sovětští úředníci skladovali nejen kopie všech jednorázových bločků a čísel depeší, u kterých je použili, ale dokonce i některé telegramy – jak před šifrováním, tak už zašifrované. Bylo to proti všem předpisům.
Gardnerova skupina by přečetla sovětský válečný kód sama. Nicméně každou zkušenost a pomoc vítala. Kanaďané umožnili Američanům, aby jim Oleg Guzenko, šifrant, který utekl ze sovětské ambasády v Ottawě, předal praktické zkušenosti.

Tajné důkazy proti Rosenbergovým

První, na koho rozluštěné depeše ukázaly, byl Klaus Fuchs. Navíc FBI našla v zabavených archivech německého gestapa zprávu o jeho členství v komunistické straně. Od něho vedla stopa k jeho spojce Harrymu Goldovi. Ovšem Gold dělal kurýra i Davidu Greenglassovi, vojákovi, který sloužil v atomových laboratořích v Los Alamos. A ten prozradil své příbuzné Julia a Ethel Rosenbergovi.
Soud v Londýně s Klausem Fuchsem trval jediný den – 1. března 1950. Vyměřil mu pouze 14 let odnětí svobody. Obvinili ho, že v letech 1943–1947 předával cizí mocnosti tajné informace – tím porušil zákon o státním tajemství. Špionážní činnost před odjezdem do USA mu nemohla britská kontrašpionáž prokázat.
Po jeho odsouzení Američané zjišťovali, co všechno Sovětům prozradil. Ředitel losalamoských laboratoří profesor Norris E. Bradbury sdělil řediteli FBI Hooverovi, že je informoval o uranové a plutoniové bombě.
Z vězení vyšel Fuchs 22. června 1959, po odsezení devíti let. Policisté ho posadili do prvního letadla, které směřovalo do východního Berlína. V komunistickém Německu pokračoval v kariéře.
Julia Rosenberga poprvé vyslechli agenti FBI 16. června 1950. Rosenberg obvinění ze špionáže popřel. Ovšem zpráva o zatčení švagra Greenglasse ho znepokojila. Když Greenglassovi slíbili mírnější trest, rozhodl se proti Rosenbergovi a své sestře Ethel vypovídat. Oba putovali do vězení.
Rosenberg naletěl na známý trik. Do jeho cely umístili policejního informátora Eugena Tartakowa. Před Tartakowem se Rosenberg rozpovídal a prozradil mu spoustu podrobností o své činnosti pro Sověty.
Soud s Juliem a Ethel Rosenbergovými začal 6. března 1951. Obžaloba měla obtížnou pozici – výsledky „Venony“ zůstávaly tajné. Přitom 49 telegramů se týkalo právě projektu Manhattan. Rovněž i některé další důkazy, jako třeba kresby Greenglasse z Los Alamos, byly stále utajené. Státnímu zástupci se nepodařilo prokázat, že by manželé sloužili Moskvě za peníze – patřili mezi tzv. ideové špiony.
Přesto je porota shledala 29. března 1951 vinnými na základě zákona o špionáži z roku 1917 – cizí vládě předali informace týkající se národní bezpečnosti. Dne 9. dubna vyhlásil soudce rozsudek: trest smrti pro Julia i Ethel Rosenbergovi, až 30 let vězení pro ostatní obžalované. Třebaže se zvedla vlna protestů na celém světě proti popravě, do elektrického křesla je posadili 19. června 1953.
Jejich přínos atomové špionáži nebyl – na rozdíl od jiných – příliš velký. Akademik Andrej Sacharov, považovaný za tvůrce sovětské vodíkové bomby a později disident, se domníval, že to byla odplata za Fuchse, kterému dali Britové pouze malý trest – v USA by šel na elektrické křeslo.
Ovšem to je poněkud jednostranný pohled. Procesy probíhaly v době války na Korejském poloostrově, kde severokorejští komunisté a Číňané chtěli zabrat jižní část. Toto střetnutí Západ považoval za generální zkoušku před tankovým útokem Rudé armády na Rakousko, Německo, Francii a Itálii.
„Antenna“ byl mimořádně aktivní organizátor průmyslové špionáže a člověk, který na žádost Sovětů prověřoval nové agenty – v této práci ho nemohl nikdo nahradit. Zatímco ostatní zatčení špioni se ke své činnosti ve prospěch Sovětů přiznali, Rosenbergovi tvrdošíjně mlčeli. A to jim u soudu přitížilo.

Pokračování zítra.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.