13.12.2019 | Svátek má Lucie


HISTORIE: Ruská špionáž v USA (1)

29.1.2018

Spojené státy pod dohledem NKVD/KGB a GRU

První vyzvědače začala sovětská tajná služba vysílat do světa krátce po založení bolševického státu na sklonku roku 1917. Do Československa přišli pod rouškou pracovníků Černého kříže, kteří měli zajistit odsun zajatých ruských vojáků domů, v červenci 1920. Moskva považovala za prvořadý úkol ovládnout Evropu a Asii. Proto vyslala prvního vyzvědače do USA v roce 1921 a uložila mu, aby prostřednictvím tamních Japonců a Číňanů sledoval jejich mateřské země.

Za absolutní tajnou zbraň považovali bolševici nelegály – vyzvědače, kteří pracovali pod cizími jmény. Jména pro ně získávali z ukradených cestovních pasů anebo na hřbitovech, kde hledali na náhrobcích mrtvých dětí vhodných k použití. Nicméně výcvik nelegálů byl složitý a drahý, když se před polovinou 20. století rozšířil, jejich počet nepřesáhl několik stovek.
Když na sklonku roku 1917 uchvátili v Rusku bolševici moc, domnívali se, že zahájili světovou revoluci proletariátu. Proto měli jejich špioni zakládat komunistické strany jako podhoubí pro budoucí vlády a současně získávat tajné informace, které by jim mohly v tomto úsilí napomoci. Třebaže se představa světové revoluce brzy zhroutila, podkopávali sovětští vyzvědači státy, do kterých pronikli, dál.

Naivní podnět: zastavit nacismus!

První špiony vyslal Sovětský svaz do Spojených států v roce 1928. Až začátkem třicátých let se v USA usadilo několik nelegálů, kteří sledovali americkou politiku, armádu a vývoj nových zbraní. Rezidenturu – tedy místní velitelství vojenské výzvědné služby GRU – tam zřídili až v roce 1934. Vedl ji Boris Bazarov, který se před tím osvědčil v Německu, a jeho zástupcem byl Izák Achmerov.
Těmto vyzvědačům se podařilo získat na ministerstvu zahraničí ve Washingtonu dva levičáky: Laurence Duggana, který se stal šéfem latinskoamerické sekce, a Algera Hisse, později náměstka ministra a v roce 1945 prvního generálního tajemníka Organizace spojených národů. Bohatými informacemi je zásoboval Harry Dexter White z ministerstva financí, který měl aspirace usednout ve vládě. White dal dohromady velkou špionážní skupinu z vládních úředníků. Tito tři muži byli důležitými prameny pro Moskvu o dění v nejvyšších vládních kruzích. Několik spolupracovníků našli Sověti mezi filmaři a levicově smýšlejícími milionáři. Později ulovili Lauchlina Currieho, poradce prezidenta Franklina Roosevelta. Zato ke spolupráci nepřemluvili Michaela Straighta, přítele prezidenta, který pracoval na ministerstvo zahraničí.
Tihle lidé, většinou absolventi špičkových amerických a britských univerzit, nepovažovali zasílání informací a dokumentů za vlastizradu, nýbrž za pomoc k uklidnění světa. Ekonom Julian Wadleigh, který nastoupil na ministerstvo zahraničí, se to pokusil vysvětlit: „Když Komunistická internacionála představovala jedinou sílu ve světě, která efektivně čelila nacistickému Německu, nabídl jsem své služby sovětskému podzemí ve Washingtonu, abych i já svým malým dílem pomohl zastavit fašistický příval.“
Tento naivní názor přivedl do sovětských služeb řadu vyzvědačů nejen v USA, ale i v dalších zemích. Netušili, že se Stalin pokouší domluvit s Adolfem Hitlerem na rozdělení sfér vlivu ve světě a že v SSSR nastolil už dávno krvavou diktaturu.
Když zahájil Stalin ve druhé polovině třicátých let velký teror, nechal stáhnout ze zahraničí mnohé vyzvědače, falešně je obvinit ze spolupráce s nepřítelem a buď popravit, nebo poslat do sibiřských koncentráků. Bazarova v Moskvě zastřelili, Achmerova dva roky vyšetřovali, ale nic proti němu nenašli.

Ve špičkách Rooseveltovy vlády

FBI sovětské vyzvědače nehonila. Nepředpokládala totiž, že by se SSSR mohl zajímat o USA. Snažila se sledovat činnost tamní komunistické strany, ale její účast na nějaké špionážní činnosti byla mimo její chápání. Americká kontrašpionáž soustřeďovala pozornost na agenty německé a zvláště pak na japonské. Ostatně „Strýček Joe“, jak familiárně nazývali američtí novináři Stalina, přece nebude sledovat spojenecké Spojené státy Franklina Roosevelta.
Američané se tragicky mýlili. V březnu 1941 měla výzvědná služba NKVD v USA 221 agentů, z toho 41 technicky orientovaných. Další tam vyslala vojenská rozvědka GRU. Na počátku druhé světové války tam tedy působilo na 300 sovětských vyzvědačů, většinou ideologicky pevných komunistů.
Mnozí pracovali ve skupinách, které vedli zdatní profesionálové.
Informace o stavu hospodářství a válečné výrobě sbírala skupina Victora Perlo, který pracoval na ministerstvu obchodu. Patřili do ní i další vládní úředníci včetně Algera Hisse z ministerstva zahraničí – půldruhá desítka lidí.
Přibližně stejně početný tým zverboval inženýr Julius Rosenberg z řad spolužáků z newyorské techniky a zaměřil je na získávání poznatků o nejnovějších zbraních včetně atomových, letadlech a spojovacích zařízeních.
V prosinci 1941 se do USA vrátil Achmerov, tentokrát na falešný americký pas. Opět navázal spojení se svými agenty ve vládě. A vytvořil i další síť vedenou Nathanem Gregorym Silvermasterem, úředníkem v Úřadu pro zabezpečení hospodářství, který mu předával zprávy o americké ekonomice. Dalším jeho špičkovým zdrojem se stal důstojník britské tajné služby Cedrig Belfrage, který působil v koordinační komisi pro spolupráci mezi britskými a americkými zpravodajci.
Američtí komunisté propašovali několik lidí i do nově zřízené výzvědné služby nazvané Úřad strategických služeb (Office of Strategic Services – OSS). Duncan Chaplin Lee dokonce získal funkci asistenta jejího velitele generála Billa Donovana. Z tohoto vrcholu mohl ovlivňovat některé operace ve prospěch Moskvy a o všech Sovětům referovat. Například jeho informace využil Stalin k tomu, aby na jaře 1945 ztížil vyjednávání o kapitulaci německých vojsk v Itálii.
Achmerova a jeho nelegály i většinu špionů z řad úředníků a zpravodajců kontrašpionáž FBI nechytila, protože po Rooseveltově smrti v roce 1945 zmizeli. Jenom někteří zůstali a nakonec stanuli před soudem, jako třeba Hiss a Rosenbergovi.

Rozkaz z června 1942

Když Američané zahájili v srpnu 1942 tajný projekt vývoje atomové bomby pod krycím názvem Manhattan, byli si jisti, že o něm nikdo cizí neví. Jeho bezpečnost zajišťovala vojenská kontrašpionáž G-2 a lidi mimo tento projekt sledovala federální policie FBI.
Ve skutečnosti už na podzim 1941 upozornily dva zdroje z Velké Británie na přípravu takové superzbraně. Náčelník rozvědky NKVD Pavel Fitin proto vydal 14. června 1942 rezidenturám v New Yorku, Londýně a Berlínu rozkaz číslo 834/23, aby pátraly po informacích týkajících se atomové bomby. V té době se také přesunula z Velké Británie do Spojených států, do utajeného města Los Alamos na opuštěné planině státu Nové Mexiko, menší skupina britských fyziků a matematiků, která nezapojila do projektu Manhattan.
Byl mezi nimi i uprchlík z Německa Klaus Fuchs, komunista, jehož bezpečnostní úřady zapomněly prověřit. Právě Fuchs byl jedním z britských informátorů GRU. Z Los Alamos začal posílat do Moskvy zasvěcené zprávy o bombě.
Mezitím Rosenberg zverboval svého švagra Davida Greenglasse, který jako voják nastoupil do práce v Los Alamos. Od něho dostával útržkovité informace, které však ve svém celku dávaly určitý ucelený obraz.
O těchto špionech neměla FBI ani tušení, o nich se dozvídala později.
Na prvního atomového špiona narazili příslušníci kontrašpionáže G-2 koncem roku 1943. S chemikem Clarencem Hiskeyem, o němž věděli, že je komunista, a proto ho přeložili na méně exponované místo, se sešel podivný osamělý muž. Hiskey mu předal přísně tajné dokumenty o výstavbě závodu K-25 v Tennessee, o posledních studiích v Chicagu a o výsledcích spojených anglo-amerických výzkumů.
Neznámý, s nímž se Hiskey sešel, byl Artur Adams, předrevoluční bolševik. Na americké území pronikl z Kanady v roce 1938 na falešný kanadský pas. Pět let o něm FBI nevěděla! Tuhle ostudu se snažila vynahradit tím, že z něj nyní agenti nespouštěli z očí. Kontrolovali jeho kontakty a lidi, kteří mu dávali informace, nechávali je překládat na podřadná místa, na Aljašku či na Havaj. Tímto způsobem rozkrývali sítě špionů.
FBI chtěla Adamse zatknout, ale ministerstvo zahraničí to nedoporučilo – mohlo by to zhoršit vztahy s Moskvou. Když se Adams v únoru 1945 chystal nastoupit v New Yorku na sovětskou loď, agenti mu to nedovolili. O půl roku později se mu podařilo zmizet.

Pokračování zítra.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.