Z jednoduchého prostého důvodu, sovětští komunisté se sami dopouštěli obludných zločinů proti lidskosti a genocidy skupin obyvatel kvůli jejich původu. Rudí se od hnědých skoro vůbec nelišili.

Nezpochybňuji norimberský proces nad nacistickými válečnými zločinci. Ten byl na místě, protože hitlerovské Německo se dopustilo děsivých zločinů proti lidskosti včetně holocaustu, v jehož důsledku bylo zavražděno na šest milionů Židů. Ty nacisté plánovali vyhladit kvůli jejich původu. Když k tomu připočítáme další nacistické zločiny, tak muselo přijít exemplární potrestání tvůrců těchto obludností.

Potud v pořádku, potíž však je v tom, že mezi žalobci nacistů byli v Norimberku i Sověti, kteří s Německem uzavřeli v srpnu 1939 pakt Molotov – Ribbentrop, jehož tajným dodatkem si rozdělili východní Evropu. Sověti stejně jako Němci přepadli jiné státy, v nichž se dopustili válečných zločinů včetně vražd a hromadných deportací civilního obyvatelstva.

V čele komunistického Sovětského svazu byl masový vrah Stalin, který je zodpovědný za smrt mnoha milionů lidí. Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů uvádí počet obětí komunistického teroru v SSSR na 20 – 25 milionů. Jen vinou sovětským vedením záměrně vyvolaného hladomoru v třicátých letech zahynulo na 6 – 8 milionů lidí převážně Ukrajinců a to jen proto, že jako farmáři byli prohlášeni za tzv. kulaky. Jednalo se o prokazatelnou záměrnou likvidaci skupiny obyvatelstva.

Hlavním žalobcem za SSSR v norimberském procesu trvajícího od listopadu 1945 do října 1946 byl Roman Ruděnko, hlavní prokurátor Ukrajiny a později generální prokurátor SSSR . Dotyčný se však sám podílel na válečných zločinech. Patřil k strůjcům katyňského masakru, při kterém sovětská tajná policie NKVD zavraždila bez soudu na 20 tisíc polských válečných zajatců. Ani nepřekvapuje, že v Norimberku pak z tohoto činu obvinil některé přítomné nacisty. To už bylo opravdu pořádné chucpe. Ruděnko se rovněž podílel na perzekuci polských nekomunistických odbojářů, kteří byli uneseni do Moskvy, souzeni v nezákonných vykonstruovaných procesech, a on proti nim vystupoval jako žalobce.

Za SSSR se na přípravě norimberského tribunálu zúčastnil také prokurátor Andrej Vyšinskij, kterého Alexandr Jakovlev označil jako jednoho z hlavních představitelů likvidace lidí v tehdejším Sovětském svazu. Vyšinskij se v roce 1935 stal generálním prokurátorem SSSR a jako takový měl značný podíl na nezákonných moskevských procesech, které byly součástí Stalinových velkých čistek a při nichž byli odsuzováni k smrti a popravování nevinní lidé. Používal opravdu vybraný slovník. „Střílejte ty vzteklé psy. Smrt takové bandě, která ze sovětského lidu saje krev! Pryč s tím vydřiduchem Trockým, z jehož úst kape zabijácký jed, kterým tráví velké ideje marxismu! Zničte ty bídné existence! Udělejme jednou provždy přítrž těm ubohým zrůdám z lišáků a prasat, těm smrdutým mrtvolám! Vyhlaďme běsnící kapitalistické psy, kteří chtějí roztrhat na kusy květ našeho mladého sovětského národa! Nacpěme jim tu jejich zhovadilou nenávist vůči našim vedoucím soudruhům zpátky do chřtánů!“

Ani nepřekvapuje, že po procesech Vyšinskij získal luxusní moskevský byt Leonida Serebrjakova, který v jenom z nich byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Ještě však předtím patřil k hlavním původcům hladomoru na Ukrajině. V roce 1946 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí, v letech 1949 – 1953 pak působil jako ministr zahraničních věcí SSSR.

Čili Ruděnko a Vyšinskij byli sami zločinci, kteří měli na rukou krev nevinných lidí a účast na masových vraždách. Sověti mající máslo na hlavě neměli morální právo podílet se na soudu s nacistickými válečnými zločinci, s nimiž si ostatně až do roku 1941 dobře rozuměli. V tomto případě mne napadá ono Krylovo: „na rohu ulice vrah o morálce káže,“

Neumím si představit, že by Kájínek působil jako státní zástupce a žaloval lidi za vraždu. To je dost zvláštní představa. Jenomže Roman Ruděnko se vědomě podílel na zločinech a vraždách nevinných lidí, takže v Norimberku působil jako vrchol drzosti a pokrytectví. Chápu, že z hlediska tehdejší situace se nedalo v účasti Sovětů zabránit. To však nic nemění na tom, že rudí neměli morální právo soudit nacistické válečné zločince!

Zdroje:

Před 75 lety začal Norimberský proces - vynesl 12 rozsudků smrti - Svět práva - Advokátní deník

Norimberský proces – Wikipedie

Roman Rudenko - Životopis / Info - FDb.cz

Andrej Vyšinskij – Wikipedie

Rudohnědá nemoc 20. století, Thierry Wolton, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2005

Dějiny Ruska 20 století – díl I., Andrej Zubov (ed), nakladatelství Argo, Praha 2014

Dějiny Ruska 20 století -díl II., Andrej Zubov (ed), nakladatelství Argo, Praha 2015

Rusko plné křížů, Alexandr Jakovlev, nakladatelství Doplněk, Brno 2008