HISTORIE: Řádění ve vlastní zemi
Rolnické rebelie proti komunistům začaly v Rusku již začátkem roku 1918. Rudí rekvírovali rolníkům skoro všechnu úrodu, což se rovnalo genocidě. Rozsáhlá vzpoura se konala v Tambovské gubernii.
Jedná se o svědectví otřesných masových komunistických zvěrstev. A také o důkaz, že mezi nacisty a komunisty není žádného rozdílu. Společné mají oba zločinné totalitní režimy likvidace celých skupin obyvatelstva V Rusku to vypuklo jen krátce po komunistickém puči v listopadu 1917. Mezi prvními přišli na řadu zemědělci. Už v lednu 1918 vyslal bolševický režim na vesnice rabovací komanda, která zabavovala rolníkům úrodu. O měsíc později v únoru vyšel Dekret o znárodnění všech sýpek, v květnu pak byly vydány Dekret o potravinové diktatuře a Dekret o mimořádných pravomocech Lidového komisariátu (ministerstva) zásobování. To všechno byly nástroje teroru vůči farmářům. Ti byli povinni odevzdávat skoro všechno obilí za úředně nařízené extrémně nízké ceny. Logickým vyústěním tak byly hlad na venkově a rolnická povstání proti kruté komunistické diktatuře. K prvním došlo hned v osmnáctém roce na Sibiři.
Postupně však začala propukat v celém zemi a k těm nejrozsáhlejším patřil statečný rolnický odboj v Tambovské gubernii v centrálním evropském Rusku. Ten začal v srpnu 1920 a poražen byl až po dvou letech. Příčinou byla bolševická zvůle, rudá ozbrojená komanda zde brala rolníkům všechno obilí včetně toho, které si mohli nechat. Tím je odsuzovala k smrti hladem. Jak uvádí Tomáš Svoboda v článku na armyweb.cz, proti komunistickým násilníkům bojovalo až 50 000 povstalců.
Přitom tambovská oblast se zhruba čtyřmi miliony obyvatel patřila k nejbohatším v carském Rusku a lidem se v ní před bolševickým převratem žilo velmi dobře. Většina místních lidí se živila zemědělstvím, jelikož se zde nachází velice kvalitní černozem. Úrody proto bývaly bohaté, rolníci prodávali své přebytky a žili si dobře. Nikdo jim za cara nebral násilím jejich úrodu a tržní mechanismus fungoval spolehlivě. K násilí vůči nim sáhli teprve komunisté.
Ti si počínali velmi krutě a brutálně, srovnatelně jako nacisté na dobytých územích, akorát bolševici řádili ve vlastní zemi.
Maršál Michail Tuchačevskij se později sám stál obětí stalinských represí ovšem předtím se na komunistických zločinech výrazně podílel. Inu, revoluce požírá své děti. On byl také pověřen potlačením tambovského povstání a počínal si velmi krutě. Je jasné, že povstalci nemohli vyhrát, i když se dlouho statečně a úspěšně bránili a uštědřili přitom rudým zločincům několik porážek při kterých dokázali získat zbraně včetně děl a kulometů.
Rudá armáda však měla početní a technickou převahu, nasadila i těžké zbraně včetně letectva, a to nakonec rozhodlo v její prospěch. Tuchačevskij rozkázal pálit na povstalecké pozice dělostřeleckou municí naplněnou otravnými bojovými plyny. A to nejen na postavení ozbrojenců, ale i do lesů, kde se ukrývali civilisté - staří lidé, ženy a děti. Takže ruští komunisté nasadili otravné plyny proti civilistům ještě dříve než němečtí nacisté. Tuchačevskij také praktikoval plošný teror při kterém nařídil vraždit rodiny povstalců - starce, ženy a děti včetně batolat. Podobnost s nacisty jako vyšitá. Nutné ještě dodat, že na těchto zvěrstvech má podíl i maršál Ivan Stěpanovič Koněv, který při potlačování rolnických povstání aktivně působil jako politický komisař. Ti často patřili k hlavním strůjcům brutálních represí a měli právo popravovat i velitele.
V bojích v Tambovské gubernii padlo kolem 13 000 povstalců a 6000 rudoarmějců. Děsivé pak byly ztráty civilního obyvatelstva. Rudí v této oblasti zavraždili nebo vysídlili kolem čtvrt milionu lidí.
Zdroje:
Tambovské povstání: Největší rolnické povstání proti komunismu | ARMYWEB.cz
Dějiny Ruska 20. století-díl I, editor Andrej Zubov, nakladatelství Argo, Praha 2014
Koněv, osvoboditel, nebo okupant?, Jiří Fidler, nakladatelství Euromedia Group, Praha 2019
