Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Připomeňme si dějinnou událost o pokusu Arabů o vyhladovění Židů během války za nezávislost roku 1948.... Během války v roce 1948 se Arabové pokusili vyhladovět k smrti 100 000 Židů v Jeruzalémě; a chlubili se „dusivým“ stiskem na město.

Do března 1948 Arabové vítězili v „bitvě o silnice“. Odřízli jedinou dálnici z Tel Avivu, vyhodili do povětří vodovodní potrubí a přepadli každý konvoj s pomocí. Židovský Jeruzalém byl na pokraji doslovného vyhladovění s malým množstvím jídla a pouze dávkovanou dešťovou vodou ze starověkých cisteren.

Arabští vojenští vůdci (místní partyzáni posílení iráckými vojáky a britsky velenou Arabskou legií) dali svůj cíl naprosto jasně najevo: izolovat a „dusit“ židovské civilisty, dokud nezemřou hladem nebo se nevzdají. Do června byl týdenní příděl na osobu 100 g pšenice, 100 g fazolí, 40 g sýra, 100 g kávy nebo sušeného mléka, 160 g chleba denně, 50 g margarínu a jedno nebo dvě vejce pouze pro nemocné. Lidé v průměru zhubli 5 kg. Mrtví leželi na ulicích.

Toto byla záměrná kampaň na vyhladovění ze strany Arabů proti Židům.

Stejné hlasy, které křičely „hladomor v Gaze“ nemají co říct o skutečné kampani na vyhladovění proti Židům v Jeruzalémě.

Poté, co Staré město padlo 28. května, Jordánsko etnickým čištěním vyhnalo starobylou židovskou komunitu města a dále etnickým čištěním vyhnalo posledního Žida z Judeje a Samarie (přejmenované na „Západní břeh“ poprvé v historii o dva roky později, když Jordánsko nelegálně anektovalo toto území).

Ale Jordánci udělali víc než jen vyhostili přeživší Židy, zničili 58 synagog v Starém městě, proměnili svatá místa v stáje a latríny a chlubili se: „Poprvé za 1000 let v židovské čtvrti nezůstal jediný Žid.“

Je to všechno pravda, ale odpůrci asi nebudou argumentovat tím, že to nebylo židovské město před mnoha tisíci lety. Budou spíš argumentovat tím, kolik tam koho bylo v posledních staletích. Analogie: Keltové a Germáni vznesou nárok na české země, prtž tady byli dřív. Co bych jim na to odpověděl v našem případě: my jsme i ti Češi, co přišli, ale i ti Germáni, co tu byli předtím a ti Keltové předtím. Tj. jsme tu taky dlouho, bez ohledu na mýty o příchodu do prázdné země.

Totéž platí pro Izraelce i Araby tam žijící, mnozí z nich poarabštění Aramejci, kteří tam taky tisíce let byli. A mnozí Izraelci tam taky byli. A obě skupiny mají předky i v té druhé komunitě, prtž žadné oddělené národy neexistují. Všichno máme předky téměř všude.

Argumentoval bych pro stejnou věc úplně jinak. Izraelci navrátivší se z Evropy k těm, co už tam byli, tam půdu legálně kupovali, nic tam neukradli a to ještě v době Osmanské říše, která mebyla arabská. Jakmile skončila okupace Turky a britská dočasná správa, OSN navrhla rozdělení dle etnických hranic, na což Arabové odpověděli válkami, tak přišli o další a další území v důsledku své agrese. Dodnes to chtějí celé a proto konflikt trvá a přicházeji o další území, stát už mít asi nebudou. Ale na obou stranách nejde o oddělené národy v reálu, jen v hlavách. Dokonce i ty jazyky jsou taaaak moc podobné. Šalom aleichem. Salám aleikum. Ti druzí si za to můžou sami, ale ne všichni jsou teroristi, někteří jsou dobrými občany Izraele. A i oni mají i židovské i aramejské i arabské předky. A to platí dokonce i pro nás ve střední Evropě.

Souhlasím, že pouhé popírání židovské historické vazby k Jeruzalému je slabý argument. Tato vazba existovala a nelze ji rozumně vymazat. Jenže z toho ještě neplyne, že moderní sionismus byl automaticky legitimním návratem původního vlastníka na své území. Právě zde článek podle mne přeskakuje nejspornější část celého problému.

Moderní sionismus nebyl jen náboženskou nebo kulturní touhou po návratu. Byl také politickým projektem přesídlení velkého počtu lidí na území, kde již žilo jiné obyvatelstvo. A toto obyvatelstvo s tím od počátku převážně nesouhlasilo. To je zásadní rozdíl proti romantické představě „návratu do prázdné země“. Palestina nebyla prázdná. Měla své obyvatelstvo, své sociální vztahy, své vesnice, města, vlastnické poměry a politické zájmy.

Britská podpora sionistického projektu po první světové válce navíc nevznikla v neutrálním právním vakuu. Vznikla v koloniálním prostředí, v němž evropská mocnost rozhodovala o území a obyvatelstvu, které samo nemělo plnou politickou subjektivitu. Balfourova deklarace i pozdější mandátní správa nesly typický znak tehdejšího imperialismu: o budoucnosti místního obyvatelstva se rozhodovalo zvenčí, jazykem strategických zájmů, civilizační nadřazenosti a geopolitické správy.

V tomto smyslu měl sionismus koloniální rysy. Ne nutně v úplně stejném smyslu jako belgická kolonizace Konga nebo britská správa Indie, protože Židé nebyli metropolí vysílající vlastní koloniální správu za účelem vykořisťování. Ale strukturálně šlo o projekt, který přicházel zvenčí, opíral se o podporu imperiální mocnosti a postupně měnil demografické i politické poměry proti vůli značné části místního obyvatelstva.

Z tohoto hlediska je argument „Židé tam byli před dvěma tisíci lety“ nedostatečný. Kdybychom jej přijali jako obecný princip, otevřeli bychom možnost, aby různé dávné skupiny vznášely nároky na území, kde dnes žijí jiní lidé. Historická paměť může být důležitá pro identitu, ale sama o sobě nemůže převážit práva aktuálního obyvatelstva.

Valným shromážděním OSN dne 29. listopadu 1947, těsnou dvoutřetinovou většinou byl navržen plán na rozdělení ttoho co zbylo z území Palestiny.Jedině Židé souhlasili s plánem, i když území jim přidělené bylo pro ně velmi nevýhodné. Plán OSN předpokládal, že Jeruzalém bude pod správou OSN a to i přesto, že v Jeruzalémě žilo víc Židů a křesťanů, než Arabů. Židé ač neradi souhlasili, protože došli k závěru, že je lepší mít vlastní stát než žádný. Palestinští Arabové zastoupeni Vysokou arabskou komisí plán odmítli. Dne 14. května 1948 Izrael vyhlásil svou nezávislost. Egyptská vláda dne 15. května 1948 oznámila, Radě bezpečnosti OSN, že zahájila postup do Palestiny s odůvodněním, že je třeba zde nastolit pořádek. K násilnému vstupu do Palestiny, s cílem zničit nově vzniklý stát Izrael, se přidal transjordánský král Abdulláh, a přidala se Sýrie, Libanon a Irák. Dne 19. května 1948 dorazila do Jeruzaléma Armáda Egypta zaujala pozice u kláštera Mar Elias a zahájila také ostřelování Jeruzaléma V obklíčení uvízlo100 000 židovských obyvatel, kterým postupně docházela voda a potraviny. OSN neudělal nic pro ochranu města a obklíčených obyvatel, i když OSN opakovaně na situaci ve městě upozorňoval Chajim Herzog Varoval OSN, že Jeruzalém padne dřív, než přejde pod mezinárodní zprávu OSN. Marně upozorňoval, že jsou úmyslně dělostřeleckou palbou ničeny náboženské památky jako Chrám Božího hrobu, synagogy, Olivová hora. OSN nikomu nepřičetla vinu za ostřelování Jeruzaléma a ani nevyslala do Jeruzaléma mezinárodní jednotky. Dne 29. května Izrael prohlásil, že neuznává rezoluci OSN č. 181, protože OSN ukázala, že není schopna obhájit své vlastní rozhodnutí a tedy Izrael jej považuje za neplatné a neúčinné. Dále Izrael uvedl, že považuje Jeruzalém za neoddělitelnou a organickou součást státu Izrael a židovský národ dva tisíce pět set let přísahal, že na Jeruzalém nikdy nezapomene a tuto přísahu ctí a nikdy se nesmíří s tím, aby byl od Jeruzaléma oddělen.

Ano, OSN byla a je vcelku zbytečná a dnes, jak je vidět odevšad, i škodlivá organizace. Ale jak a čím ji nahradit. To je zásadní otázka.

Zatím proto, že jsou vojensky silnější. Představte si, že by byli slabší, patřil by jim Jeruzalém? Tohle téma není dobrý nápad.

Je.

Přinejmenším dokazuje, že v té jejich tradiční končině musí být vojensky silnější. Když byli rozptýleni v jiných státech, byli mnohem zranitelnější. Tak se poučili.

Chápu konkrétní vtah Židů k Jeruzalému. Ale jsou takové vztahy obecně platné? Totéž by mohli tvrdit Rusové o Kyjevu.

Obecně platné je především to, že Jeruzalém je v Izraeli. Na základě jaké logiky by se měl tento současný stav měnit?

Tento článek podle mne obsahuje nejspornější tvrzení celého sionistického výkladu: že historická vazba určitého národa k určitému území může po více než tisíci letech založit současný politický nárok.

Nikdo rozumný nemusí popírat, že Židé mají k Jeruzalému mimořádně silnou historickou, náboženskou a kulturní vazbu. To je historicky doložitelné a v tomto smyslu článek připomíná skutečnosti, které nelze jednoduše vymazat. Problém však začíná ve chvíli, kdy se z historické paměti odvozuje současné vlastnické nebo státněpolitické právo.

Jestliže přijmeme zásadu, že potomci dávného obyvatelstva mají po mnoha staletích nárok na území, kde kdysi existovalo jejich království, otevíráme velmi nebezpečný princip. Podobnou logikou by bylo možné začít přepisovat mapu téměř celého světa. Evropa, Balkán, Kavkaz, Blízký východ i severní Afrika jsou plné území, která kdysi patřila jiným národům, říším nebo náboženským komunitám.

Historie může vysvětlovat identitu. Může vysvětlovat paměť, symboliku, náboženský význam a emocionální vztah k místu. Sama o sobě však ještě nezakládá automatický politický nárok. Mezi větou „Židé mají k Jeruzalému hlubokou historickou vazbu“ a větou „Jeruzalém proto politicky patří Židům“ je zásadní logický skok.

Právě tento skok je třeba pojmenovat. Článek jej prezentuje jako samozřejmý závěr, ale ve skutečnosti jde o nejproblematičtější bod celé argumentace. Historické spojení je silný argument proti popírání židovské minulosti v Jeruzalémě. Není však samo o sobě dostatečným argumentem pro současnou výlučnou svrchovanost nad městem, v němž se po staletí navrstvily i jiné dějiny, jiné komunity a jiné nároky.

Proto je podle mne přesnější říci: článek může být přesvědčivý jako obrana židovské historické paměti, ale je mnohem spornější jako obhajoba politického nároku. Zaměňuje totiž historickou kontinuitu za právní titul. A právě tato záměna je jádrem celého problému.

"Analogie: Keltové a Germáni vznesou nárok na české země, prtž tady byli dřív.."

Popravdě, existují tyto národy ještě?

Pokud by existovali, ano měli by právo. Pokud už nikoli,....

Oprava autorových "mírně nepřesných" čísel:

V roce 1915 Jerusalem Sanjak podle korigovaných Osmanských čísel:

366 742 - obyvatel celkem

25 513 - Židů

46 108 - křesťanů

295 121 - muslimů

Viz strana 7.

https://yplus.ps/wp-content/uploads/2021/01/McCart...

Na druhé straně považuji za nesmysl, že když Izrael používá Jeruzalém jako své hlavní město, většina států uvádí "Tel Aviv".

Vidím, že jsem to napsal komplikovaně, tak znovu a pochopitelněji.

Skutečnost, že se v šestém století před Kristem potomci zajatců snažili zavděčit perským vládcům a vymysleli si pohádku, nedává klukům z Brooklynu a Minsku právo etnicky čistit Jeruzalém od původních obyvatel.

Drtivá většina Židů jsou Sabrové, již v Izraeli narození. Jinak více než polovinu židovské populace Izraele jsou Sefardé a Mizrachi, Židé že severní Afriky a Blízkého východu, ti nemají s Evropou ani USA nic společného.

Blízkovýchodní židovské komunity předcházejí arabské invazi. Jinak Bible je pravdivá, smýšlené povídačky jsou v Koránu a původní obyvatelé Jeruzaléma jsou Židé, ne invazivní Arabové.

Hlavní důvody, pro Jeruzalém patří Židům: 1) Židé mají k Jeruzalému hluboký historický a kulturní vztah - jenomže to by samo o sobě stačit nemělo, že?

Takže jaké jsou hlavní důvody které to umožnily?

2A) Obava většiny lidí z demokratických zemí, že když s tím budou veřejně nesouhlasit, budou nařčeni z antisemitismu.

2B) Náboženský fanatismus značné části amerických křesťanských sionistů a jejich vliv na americkou politiku na Blízkém východě.

2C) Nepřiměřený vliv amerických sionistických lobby, zejména AIPAC, který je do jisté míry důsledkem předchozích dvou bodů.

Jak říká Netanjahu: "V tomto světě funguje Čingischán a nikoliv Ježíš."

Již Ben Gurion obdivoval biblického Jozua, tedy pachatele genocidy. Moše Dajan řekl, že "Izrael se musí chovat jako vzteklý pes, aby se všichni báli si s ním něco začít. Humanistické hnutí Chabad Lubavič učí: "Pokud tě někdo přichází zabít, povstaň a zabij ho první." A kromě toho také učí (rabi Schneerson), že jediní, kdo mají plnohodnotnou duši, jsou židé. Odtud vedla přímá cesta k doktríně Dahíjá - drtivému odstrašení civilního obyvatelstva mimo jiné i jeho masivním zabíjením. Vždyť stejně nemají plnohodnotnou duši! No a Netanjahu se již otevřeně hlásí k Čingischánovi.

Ale vždyť většina světa neuznává Jeruzalém jako hlavní město Izraele, proto mají své ambasády v Tel Avivu, nikdo se nebojí nařčení z antisemitismu, ale z islamofobie, jakákoliv kritika muslimů a politického islámu je nepřípustná. Proti Izraeli se staví celý svět, zatímco palestinské Araby se odváží kritizovat málo kdo, včetně vás.

Co se týká náboženskému fanatismu, tomu vévodí zradikalizovaní islamisté, těm se v krutosti a fanatismu nikdo nevyrovná.

Jinak je v pořádku udeřit první, než se nechat nepřítelem zabít, na sebeobraně nevidím nic opovrženíhodného a neposledně prosím zkuste doložit nějakým odkazem, že se Netanjahu hlásí k Čingischánovi. O tom jsem nikde nečetla, ani v těch k Izraeli nejkritičtějších webech. Jinak se jedná o pomluvu.

Tak hezky popořádku:

1. V Tóře není Jeruzalém zmíněn ani jednou.

2. První zmínka o Jeruzalému se v náboženských textech objevila v 6. století před Kristem.

3. Geneticky jsou starověkým Židům nejpodobnější Palestinci. Židé z Evropy jsou velmi vzdáleni.

4. Byli to muslimští vládcové, kteří v sedmém století dovolili židům usadit se v Jeruzalémě. A nebyly to žádné davy, drtivá většina židů po staletí žila mimo Palestinu - dávno před římským vyhnáním. Největší město s židovskou populací byla Alexandrie.

5. Jeruzalém v této chvíli patří Izraelcům. To je fakt, podpořený mocnou izraelskou armádou. Ale v posledních třech tisících letech je to anomálie. Jeruzalém patřil Egyptu, Persii, Římanům, Turkům, Arabům... Mezi těmito říšemi byly časy bezvládí, kdy se lokální vládce nechal titulovat králem. A tento stav vždy po pár desetiletích ukončila některá z velmocí.

Je to překvapující, ale Jeruzalém je starší než biblické záznamy o něm. Existují historické dokumenty, objevené archeology, které hovoří o Jeruzalému a pocházejí z dob dávnějších než nejstarší části Bible.

Odhaduje se, že Mojžíš napsal své knihy někdy okolo roku 1500 př.Kr., ale už v egyptských klatebních textech, které pocházejí z 19.-18. stol. př. Kr., existují zmínky o Jeruzalémě, které ho označují jako Rušalimum. O tomto městě se dočítáme i v pozdějších asyrských dokumentech pod jménem Urusalim nebo Urisalimmu. Název Jeruzaléma se dochoval i v archivu z Ebly, který pochází přibližně z roku 2500 př. Kr.

Hebrejský název Jeruzaléma zní Jerušalajim. První část tohoto jména se interpretuje jako „základ“ a druhá část jako „pokoj“. Význam jména města Jeruzalém tedy znamená „základ pokoje“.Během vlády krále Davida došlo k rozhodující změně týkající se Jeruzaléma a ten se stal hlavním městem Davidovy říše. Jeruzalém měl pro Davida zvláštní význam. Když ještě jako mládenec porazil pelištejského obra Goliáše, vzal jeho useknutou hlavu a odnesl ji do Jeruzaléma. Bible tento jeho skutek nijak nekomentuje, ale můžeme si z něho domýšlet, že David považoval Jeruzalém za velmi důležité místo. Je možné, že zjevení o důležitosti Jeruzaléma přijal z biblického záznamu o setkání Abraháma s Malkísedekem.

Prvních sedm a půl roku po svém nástupu na trůn kraloval David v Hebronu, potom přesídlil do Jeruzaléma, odkud vládl nad Judou i Izraelem 33 let. Před svým přestěhováním se však musel vypořádat s jedním problémem a tím byla jebusejská pevnost na Sijóně: „Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhavé.“ Prohlásili: „Sem David nevstoupí.“ Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo. Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí.“ Proto se říká: »Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.« David se