Vzpoura proti totalitě začíná vzpourou proti jednotnému myšlení, za nímž se skrývá.
Anonymus

O minulém víkendu slavila Evropská unie 60. výročí Římské smlouvy, kterou Belgie, Francie, Německo, Holandsko, Itálie a Lucembursko vytvořily Evropské hospodářské společenství jako základ sjednocené Evropy.

Byly proneseny oslavné projevy, ale ani v jednom z nich nepadla sebemenší zmínka o muži, který byl otcem panevropské myšlenky a strůjcem jejího uskutečnění. Nikde nebylo jeho jméno vysloveno - jako by ně byla vyslovena klatba.

I u nás se přešlo mlčením, že po pádu Rakouska-Uherska žil na rodinném zámku v Poběžovicích na Domažlicku a měl české občanství. Tam napsal své hlavní dílo, „Praktický idealismus“, v němž podrobně vylíčil svůj ideologický a organizační plán na vytvoření jednotné Evropy. Jezdil do Lán za prezidentem Masarykem, který se znal s jeho otcem, významným rakouským diplomatem.

V roce 1922 založil ve Vídni Panevropskou unii. Toto hnutí si kladlo za dlouhodobý cíl nastolit Nový světový řád spočívající na Federaci národů řízené Spojenými státy. Sjednocení Evropy mělo být prvním krokem ke vzniku Světové vlády. Masaryk odmítl účast na prvním zasedání PU, ale pozvání přijali přední intelektuálové a politici, mezi nimiž byli Albert Einstein, Thomas Mann, Sigmund Freud, Winston Churchill, Eduard Beneš, Konrad Adenauer, Otto von Habsburg a Aristid Briand. Hnutí, které po celou dobu své činnosti podporovali židovští bankéři a americká vláda, se stalo mozkovým a organizačním centrem všeho úsilí o sjednocení Evropy před válkou i po válce. Stál v jeho čele až do své smrti v roce 1972.

O víkendu zaznělo uznání zásluh Roberta Schumana a Jeana Monneta, kteří 9. května 1950 předložili deklaraci, která vedla ke vzniku EU, jak ji známe. Ten den se slaví každoročně jako její narozeniny, ale bez sebemenší zmínky o tom, kým se oba politikové inspirovali, neřku-li čí myšlenky obšlehli. Deklarace obsahovala návrh opomíjeného muže z roku 1923, aby se jako počinek Panevropy spojil německý uhelný průmysl s francouzským tavícím průmyslem. (Evropská unie uhlí a ocele vznikla v roce 1951.) EU později převzala téměř doslovně jeho ideje, které uveřejnil ve svých knihách: společný trh, společnou zemědělskou politiku a společnou měnu. Vynechala společnou obranu, což, jak se dnes ukazuje, byla chyba.

Muž o němž je řeč inspiroval vznik Evropské parlamentní unie, která poprvé zasedala v Haagu v roce 1947. Dal podnět a pomáhal řídit úspěšnou kampaň za vytvoření Evropské rady a Evropského parlamentu.

Vzal si za ženu vídeňskou židovskou zpěvačku Idu a jeho otec, známy antisemita té doby, ho vykázal z rodiny; mohl se do ní vrátit až po Idině smrti. Velice si Hebrejců vážil. Ve svém programovém spise píše, že z „judaismu pochází elita duchovních vůdců Evropy“. Právě smíšením nejlepší židovské krve s krví vyvolených árijců vznikne nadnárodní„panská rasa“, která převezme vládu nad Evropou a postupně nad celým světem.

V „Praktickém idealismu“ prohlašuje, že demokracie je pouze mezihra. Jakmile se vyvolená elita uchopí nástrojů moci (armády, policie, bank a sdělovacích prostředků), demokracie sama zmizí v propadlišti dějin, neboť je „pouhou zástěrkou diktátu oligarchie“. Jak nesmírně jasnozřivé, když uvážíme, že to napsal téměř před sto lety!

Byl prvním věrozvěstem multikulturalismu. Sám metis (otec byl rakouský šlechtic, matka z vysoké tokijské buržoazie), hlásal, že sklerotická Evropa potřebuje omladit přílivem mladé krve z Afriky. Předvídal, že spojená Evropa přijme do svého lůna všechny své bývalé africké kolonie a umožní jejich obyvatelům volnou a organizovanou migraci. Jistě se to neobejde bez počátečního odporu bílých Evropanů, varoval, a proto se musí přijmout a uplatňovat zákony na jejich ochranu. Zpočátku bude rovněž nutné zavést pozitivní diskriminaci upřednostňující migranty společensky i sociálně.

Nasadíme-li si jeho vizionářské brýle, marně pátráme po národních a kulturních rozdílech. Národní identita Evropanů se rozplynula v bezbřehém moři míšenců, tvořících snadno ovladatelnou lidskou masu.

Jestliže máte pocit, že evropská „panská rasa“ cílevědomě usiluje, aby se jeho vize stala skutečností, nemýlíte se. Proč se ale k němu nechce hlásit? Co jí na Richardu Mikuláši Coudenhove-Kalergim vadí?

Že ve svých spisech nechtěně odhaluje její ledví?
Že jí snímá masku demokracie s tváře?
Že vyzrazuje její utajovaný cíl zničit evropskou civilizaci a vytvořit nový světový řád?