Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mannerheim byl velmi zajímavou postavou. Pocházel z německo-skotské rodiny, jako uličník byl vyloučen z finské kadetky, absolvoval ruskou jezdeckou akademii, stal se generálem ruské armády za své vojenské úspěchy ve válce s Japonci v Mandžusku, za zpravodajské výpravy do Číny, Tibetu a Vnitřního Mongolska, za vítězný postup proti rakousko-uherským jednotkám. Prozatímní ruská vláda ho odvolala pro nedůvěru a po návratu do Finska se stal vrchním velitelem neexistující armády neexistujícího státu. Dokázal zorganizovat armádu, pozvat německé a švédské dobrovolníky, odzbrojit ruské jednotky a vypořádat se s finskými revlucionáři. A začal se učit mluvit finsky, což se mu až do smrti nepovedlo. Byl to naprostý pragmatik a realista, který svůj život věnoval finskému státu, finskému lidu a finské nezávislosti. Pro to by ochoten udělat cokoliv. Ostatně Žukov ve svých pamětech sděluje, že Leningrad se mu podařilo zachránit jen tak, že stáhl vojáky z finské fronty na severu a z řeky Sviru na východě, protože Finové se zastavili na starých hranicích. Zabavil sice majetek synagog pro válečné účely, ale odmítl Norimberské zákony a když byli v Německu zadržení finští Židé, byli vráceni domů, protože hrozil vystoupením Finska z války a blokádou Dietlova Wehrmachtu u Murmaňska. Zajímavé je, že ho respektovali jak Hitler, tak Stalin. Mannerman byl jedinný státník, který kouřil při jednání s Hitlerem a Stalin v mírových jednáních řekl finské delegaci, že Finsko je Mannerheimovým velkým dlužníkem. Mannerheim byl jedinným válečným spojencem Třetí říše, který byl i po porážce dále respektovaným politikem a dostalo se mu státního pohřbu se všemi poctami.

Mannerheim byl jediným válečným spojencem Třetí říše z donucení. Donucení Stalinem.

Děkuji za velice podrobně zpracované přínosné téma, které by mohlo i ukázat cestu k řešením i jinde.

Nicméně právě proto, že ten temín finlandizace je dnes vnímán spíše pejorativně, tak je nutno poukázat na 2 skutečnosti.

1) Že Finsko, muselo v rámci těch jednání během války souhlasit s předáním některých svých pohraničních území SSSR, a ty mu dodnes nebyly vráceny.

2) A pak tedy, že ta jeho poválečná politika, byla ze strany SSSR vynucená neutralita. Takže Finsko nemohlo tehdy vstoupit ani do NATO, ani do EU, ani vést další jednání se západními státy o jakýchkoliv společných postupech.

Což je tedy právě to , co dnes požaduje Rusko po Ukrajině, a ta to, neustále odmítá..

Finsko po válce skutečně ztratilo území a jeho neutralita nebyla „svobodná“ v klasickém smyslu. Jenže to neznamená, že šlo o špatnou volbu. Znamená to, že šlo o volbu vynucenou strukturou reality – a právě v takových situacích se ukazuje rozdíl mezi formální svobodou a reálným výsledkem.

Problém pojmu „svobodná volba“ je v tom, že implicitně předpokládá existenci rovnocenných alternativ. Ty ale ve skutečnosti často neexistují. Finsko nemělo na stole variantu „plná suverenita + bezpečnost + prosperita“. Mělo na stole varianty typu:

– odpor za každou cenu (s vysokou pravděpodobností okupace),

– nebo omezená suverenita výměnou za zachování státu.

Z tohoto pohledu nebyla finlandizace selháním svobody, ale optimalizací v silně omezeném prostoru.

Klíčový bod je tedy tento: svobodná volba není totéž co dobrá volba. V extrémních podmínkách může být právě „nesvobodná“ volba – tedy přizpůsobení se silnější realitě – jedinou strategií, která maximalizuje dlouhodobé přežití a autonomii.

To dobře ilustruje role Mannerheima. Jeho strategie nebyla založena na prosazení ideálního stavu, ale na rozpoznání limitů situace. Nešlo o to dělat to, co by si Finsko „přálo“, ale to, co bylo strukturálně možné bez ztráty státnosti. V tomto smyslu je jeho odkaz spíš analytický než morální: úspěch není dán mírou svobody rozhodování, ale schopností správně vyhodnotit omezení.

A právě tady se dostáváme k paralelám s dneškem. Argument „Ukrajina má právo si svobodně vybrat“ je normativně pravdivý, ale analyticky neúplný. Otázka totiž nezní jen „co je legitimní“, ale i „jaké varianty jsou reálně stabilní v daném mocenském poli“.

"že vedle Finska existuje velmoc, jejíž bezpečnostní zájmy nelze ignorovat."

Já bych slovo "bezpečnostní" zaměnil za "imperiální". Velmoc si definuji tak, že ta se o svoji bezpečnost nemusí obávat. A konkrétně SSSR a dnes Rusko jsou ryzími impérii. NATO ani Ukrajina bezpečnost Ruska neohrožují. NATO se rozšiřuje jen proto, že státy hledají ochranu před Ruskem, ne aby ho společně napadly. Navíc současná situace ukazuje, že by ani neměly čím a kým. Armády NATO se omezovaly, zbrojní programy redukovaly a obyvatelstvo dává přednost plnému korytu před obranou svobody.

Ano. Proto NATO dává na zbrojení 10x více peněz než Rusko.

Pokud jde o Ukrajinu, je to dost jiná situace. Původní plán byl dostat Rusko na lopatky s využitím Bismarckova plànu. Nevyšlo to, a stala se z toho válka o zachování existence státnosti Ukrajiny za pomoci 32 států NATO. Ovšem v pozadí figuruje stále Bismarck.

Ano, tento článek je kritikou zahraniční politiky Ukrajiny. Ukrajinskou zahraniční politiku kritizuji již desítky let. Podobně jako Václav Klaus.

Fialovci neznaji kompromisy, bojuji do posledního, tvrdě, ideologicky. Ovšem v závětří, hubou. Ani teď nepožaduji vyslání naší armády na pomoc USA. Že stačí, že utrácíme 2 % a zbrojaři se mají.

RE: "Putinova teze: Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že Rusové a Ukrajinci jsou „jeden národ“ a že Ukrajina je historicky ruská země. Ve své eseji z roku 2021 „O jednotě Rusů a Ukrajinců“ tvrdil, že moderní Ukrajina je produktem sovětské éry a že její suverenita je možná pouze v partnerství s Ruskem."

----------------

s temi historickymi excursy je to docela osemetne, Slovensko/Horne Uhry byly cca 1 tisic let pod madarskou nadvladou, presto maji Slovaci /jako Slovane/ daleko blize k Cechum. Ukraina historicky po staleti byla pod nadvladou Polska a Polaci s Ukrainci zachazeli jako s dobytkem, on ten tzv. Volynsky massacre nespadl jen tak z nebe/pri vsi povinne ucte k tem zavrazdenym/ to Ukrainci vratili Polakum jen zlomecek toho co Polaci za ta staleti napachali na Ukraincich/ruskojazycnych. Pokud pominu zapadni Ukrainu, jinak maji Ukrainci jazykove/kulturne daleko blize k Rusum. Konec koncu i proto se Ukrainci spojili s Ruskem pri kozackem povstani Bogdana Chmelnickeho proti Polakum. Ruska carska rise a nasledne SSSR vzdy byly mnohonarodostni, coz plati i o soucasne Ruske federaci, si zajedte do byv. SSSR, vsude je to promichane a mistni s tim nemaji nejmensi problem, obvykle do doby nez se objevi "nejaci dobraci" a vytahnou nacionalistickou/nabozenskou kartu, za ucelem rozestvat lidi.

Finsko odkoupil od Svedska soudruh car Petr I/tusim 1721?/ a Finove si narodostne/jazykove/kulturne hodne polepsili, protoze Svedove povazovali Finy za podradny narod, a podle toho s nimi zachazeli.

Cest

Ruští carové Finsko neodkoupili, ale vyválčili.

Rusko nikdy žádné území neodkoupilo za férovou cenu. Buď ho dobylo nebo získalo vojenským nátlakem.

Jediná výjimka je levobřežní Ukrajina, která se k Rusku přidala s tím, že bude mít autonomii výměnou za ochranu jižní ruské hranice před Turky, Tatary a Poláky.

Poté co byly tyto hrozby zlikvidovány, byla Kateřinou Velikou zlikvidována i kozácká autonomie.

Něco jako naši Chodové.