Sedmnáctý listopad je nepochybně významným datem našeho kalendáře. Vítězství nad komunismem bylo radostnou událostí a smutek s ním snad nebude nikdy spojován. Je to tak dobře.

Lidé cinkali klíči a byl to svátek na naší ulici

Historie k tomuto dni dávno směřovala. Je však nutné si konečně dobře uvědomit, co se vlastně stalo - a proč. Donedávna existující systém prokazatelně nevyhovoval Navíc v rámci plánovité expanse imperia se dále hodlal rozšiřovat a měnit ve světovládu. ´

A tak v roce 1979 napadli sověti Afghánistán a začali zemi systematicky ničit. Pobíjeli bezbranné vesničany, jejich ženy a děti, ničili domy a majetek. Byla to imperalistická agrese jako z učebnice marxismu leninismu. Obyvatelstvo

žilo v uprchlických táborech v zimě a hladu. K zakrytí agrese sloužila chabá ideologická zástěrka tak zvaného mírového hnutí, sověty zorganizovaného a financovaného. Jejich hlavním cílem bylo dostat se k teplým nemrznoucím přístavům v asijských mořích a přitom zlomit poněkud vratký Pákistán.

V té době ještě sovětští imperialisté takto uvažovali.

Jejich úvahy však po vpádu do Aghánistánu dlouho nevydržely. Svět byl v osmdesátých letech dvacátého století přece jen už trochu jiný než dříve.

Politický odpor proti sovětské agresi byl tedy ve světě v té době silný a neustále sílil. Rozbíjet vesnice s nevinnými dětmi a dávat jim vybuchující hračky a tretky, to se přece nedělá.

Agresora je třeba potrestat, I některé islámské země se proto rozhodly pomoci a s nimi mnoho jiných zemí, organizací a jednotlivců.

Spojené státy se příliš veřejně neprojivovaly, snad kvůli bipolárnímu rozložení světa a odpovědnosti za možnou jadernou válku.

Jednou z velmi aktivních organizací v té době byly Výbory Dne černých stužek, Black Ribbon Day Committees, BRDC. Název tohoto uskupení´pocházel od data 23. srpna 1939, kdy byl uzavřen neblahý pakt mezi Stalinem a.Hitlerem, tedy vlastně mezi Molotovem a Ribbentroppem. Tento pakt vedl k druhé světové válce a k zotročení milionů evropských občanů. Organizaci založil Marcus Hess, Kanaďan estonského původu. V BRDC byli příslušníci národů, které zažily sovětský útlak na vlastní kůži. Byli tam zahraniční Estonci, Lotyši, Litevci, Ukrajinci, Ceši, někteří Slováci, Poláci, Ukrajinci a jiní. Byli tam i Kubánci, Němci a ruští židé. Všem šlo o jedno: o porážku komunismu, a to čím dříve, tím lépe. Tato organizace nebyla jediná, která afghánským bojovníkům pomáhala, a nebyla ani tou nejdůležitější. V čele stály některé islámské země, Saúdská Arábie, Pákistán a další, a formální a neformální uskupení z mnoha zemí. Kromě velkých mezinárodních akcí se konaly akce menší, demonstrace, série novinových článků, tiskové výzvy a prohlášení a tiskové konference.

Na shromážděních hovořili afghánští bojovníci a politici různých stran a směrů. Přicházely dary a peníze z mnoha stran, Prodávaly se například perské koberce s vytkanými Kalašnikovy a raketami.. I balíčky pašované marihuany nesly nápis ‘Výtěžek jde na boje s okupanty’.

Agresoři měli zpočátku obrovskou převahu v obrněných transportérech, vrtulnících a tancích, stejně ´jako v minulosti při obsazení Maďarska a Československa, afghánské kmeny však byly po staletí zvyklé bojovat s vetřelci

Kalašnikovy a desítky raket typu Stinger, které byly malé, v ruce nesené a snadno ovladatelné. Ty nakonec válku rozhodly. Rakety byly pašované neznámo odkud, placeny jakýmisi penězi neznámých dárců.

Po zuby ozbrojené obrněné vrtulníky se začaly řítit k zemi jak zralé hrušky a útočníci začali ustupovat. Ústup se změnil časem v úprk. Za nějakou dobu bylo po válce. Příměří bylo podepsáno na jaře roku 1989 .Tím skončila i studená válka. Za několik měsíců začaly nepokoje ve střední a východní Evropě a svět se změnil. Už nikdy nebude stejný.