Tento příspěveček uvedu přípitkem unikátním, historiky pramálo připomínaným:

„Řekněte vašemu vůdci, pokud budu já, Josef Stalin, stát v čele ruského národa, nikdy nedovolím, aby lačný a prohnilý západní kapitalismus Německo v imperialistické válce porazil, zničil nebo dobyl. Německý a ruský národ jsou neporazitelní! Připíjím na zdraví vašeho velkého vúdce Adolfa Hitlera a německého národa!“

Při vytváření nacisticko-sovětské dohody o neútočení (non-aggression agreement) známé jako Hitler-Stalin Pact a též jako Molotov-Ribbentrop Pact, oficiálně Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsáno v pozdních hodinách 23. srpna 1939, takto se údajně vyjádřil Josip Vissarionovič Stalin před ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem, původním povoláním v byznysu se šampaňským a po prohrané válce v Norimberku pak věšeným. Nenalézám ale zdroj, v němž si lze ověřit tak náramnou lahůdku vřelých slov.

Závazek obsahoval podmínku, že žádný ze signatářů se nestane spojencem či nepřítelem druhé strany, čímž se zajišťovalo, že Německo nepodpoří Japonsko v nevyhlášené válce proti SSSR. Teprve v roce 1989 Moskva připustila existenci tehdejšího tajného protokolu, v němž se obě smluvní strany dohodly rozdělit si Rumunsko, Polsko, Litevsko, Lotyšsko a Estonsko jako své „sféry vlivu.“

- - -

Mám tu před sebou podrobnou informaci (The New York Times, 26.4.1995) s názvem „Soviet Archives: Half-Open, Dirty Window on Past“ - o archivech polootevřených, se špinavým oknem směrem k minulosti. Autorem je Serge Schmemann, známý žurnalista ruského původu. Začíná zmínkou o 86 dopisech, které Stalin psal svému věrnému Vjačeslavu M. Molotovovi, které se objevily v knižní podobě v nakladatelství Yale University Press - první dva svazky z připravovaného ambiciozního projektu o celkovém rozsahu osmnácti svazků s názvem „Annals of Communism“.

Stalin, popuzen počínáním vrcholných funkcionářů v oboru bankovnictví, vyřizuje v srpnu 1930 své příkazy: „Každopádně zastřelte dva nebo tři tucty rozvračečů, včetně několika tuctů obyčejných pokladníků.“

Takové to byly předehry k důkladnému rozpoutání velkých čistek v polovině hrůzných třicátých let.

- - -

Dosažitelným se pro historiky stal tajný protokol k paktu Hitlera se Stalinem při likvidaci Polska v roce 1939, a též dokumentace o následujícím masakru polských důstojníků v Katyni.

Taktéž důkazy, že Stalin nařídil Severní Koreji, aby zahájila invazi do Koreje Jižní.

Polootevřené okno umožňuje aspoň částečné seznamování i z pozdější doby, kdy Stalin již byl definitivní mrtvolou. Například důkazy o nerozhodnosti, váhání Kremlu, zda zahájit invazi do Polska za účelem likvidace Solidarity začátkem osmdesátých let.

Dokumentace o okolnostech, za nichž sovětskou zásluhou došlo k sestřelení civilního korejského letadla KAL 007 se ztrátou životů několika set pasažérů.

Též transkript ze zasedání politbyra v souvislosti s rozhodováním, zda se vojensky angažovat v Afghánistánu.

Přetrvávají ale značné pochyby či spíš i definitivní přesvědčení, že Molotov ledacos z korespondene nedal k dispozici, zejména v souvislosti s velkými čistkami. Nezodpovězenou zůstává otázka, zda Stalin poručil zavraždění příliš populárního Sergěje M. Kirova.

Měli Sověti něco společného se zavražděním J.F. Kennedyho?

Též s pokusem usmrtit polského papeže?

- - -

Na Západě se konec studené války stal popudem k všemožnému vědátorskému úsilí, občas již označovanému jako a new industry.

James G. Hershberg je vůdčím činitelem The Cold War International History Project ve Washingtonu. Hoover Institute, adresou na campusu kalifornské univerzity Stanford, se pustil do mohutného projektu zachovat na mikrofilmu 25 milionů stran dokumentace všemožných zápisů ze zasedání zejména nejvyšších stranických a státních orgánů. Američanům se začalo lát, že takto rabují ruské národní bohatství. Histrorik Ijuri Afanasejev se svou kritikou zaměřuje k větším pachatelům, totiž archivářům, ochotným takové národní skvosty dávat cizincům k dispozici, čili je prodávat.

Nejháklivější materiály ovšem zůstávají mimo dosah zájemců, bez ohledu na váhu jejich mezinárodní vědecké reputace. Mark Kramer, profesor historie (dvě Ivy League univerzity - Harvard a Brown), jeden z nejaktivnějších Američanů se zájmem o sovětské archivy, se neostýchá svěřovat se svou zkušeností, jakož i s pesimistickou prognozou, že přístup k archivům se zhoršuje a seznam zakázaných zdrojů nadále mohutní. Na své nejposlednější návštěvě Ruska měl mnohé přiležitosti si tyto obavy ověřovat.

Badatelé se musejí potýkat nejen s množícími zákazy, ale také na druhé straně se zcela opačným břemenem - s množstvím materiálů, fyzicky velmi obtížně zvládnutelným. Dvě organizace - Historical Association a AAASS (American Association for the Advancement of Slavic Studies) zveřejnily informaci, že 17 státních archivů ruské federace obsahuje 65,3 milionů svazků na policích v dělce 300 mil - zhruba 500 kilometrů.

- - -

V roce 1992 jsem se ocitl jako jeden z pozvaných účastníků na týdenním semináři v Lincolnu, hlavním městě státu Nebraska. Bylo nás jen asi tucet, spolu jsme různě debatovali, hodovali, dojmy získávali. Mezi účastníky například byl Sergej Lavrov, tehdejší hlavní sovětský delegát u OSN, nynější již delší dobu ruský ministr zahraničních věcí.

Lavrov a ještě snad víc Putin zůstávají obhájci správnosti hitlerovsko-stalinské dohody o likvidaci Polska a řadě dalších nepěkností. Teď v uplynulém roce 2014, Putin na shromáždění historiků v Muzeu moderních ruských dějin obhajoval správnost, mravnost paktu slovy „Sovětský svaz podepsal dohodu o neútočení s Německem. Co bylo špatného na tom, že Sovětský svaz nechtěl bojovat? Avšak Stalin bojovat chtěl a německo-sovětská invaze do Polska znamenala první měsíc druhé světové války.“

Tady to máte.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče