Dnešní palestinští Arabové jsou ochotni přepsat celou bibli, jen aby dokázali, že ve své zemi byli dávno před Židy a že pravými "domorodci" jsou zde oni. Ježíše už prohlásili za prvního Palestince. A podle libosti se pokládají za přímé potomky Kenaánců, Jebusitů a přirozeně i Pelištejců. Za své jméno vděčí císaři Hadriánovi, který judskou provincii v r. 136 přejmenoval na Palestinu.
Nová studie izraelských badatelů ve spolupráci s univerzitou v Durhamu by mohla palestinskému falšování historie uštědřit trapný obrat. Podle deníku Haarec zkoumali badatelé genetické profily světové vepřové populace a došli k závěru, že existují tři odlišné rodiny vepřů: evropská, blízkovýchodní a dálnovýchodní. Přemnožení divokých vepřů v Izraeli představuje dnes docela vážný problém.
Dr. Meirav Meiri z archeologického oddělení telavivské univerzity prozkoumala 25 divokých vepřů z Izraele a zjistila, že geneticky náleží k evropské populaci a s blízkovýchodními druhy v Turecku, Sýrii a Egyptě nejsou příbuzní. To znamená, že byli do Izraele kdysi zavlečeni z Evropy a původní zdejší vepřovou populaci vytlačili.
Nejstarší vepřové kosti byly nalezeny v neolitických lokalitách z doby zhruba 9500 př. Kr., zatímco nejnovější nálezy jsou ze středověku, z doby asi před 800 lety. Až do doby bronzové a starší doby železné cca 1000 let př. Kr. patřili všichni divocí vepři ještě k blízkovýchodní skupině. O století později, na vrcholu doby železné, nasvědčují nálezy dramatickému rozmnožení evropských prasat.
To se časově shoduje s příchodem Pelištejců, kteří sem migrovali z egejské oblasti a usadili se na pobřeží dnešního Izraele, v Gaze, Aškelonu a Ašdodu. Pravděpodobně sem evropská prasata přivezli na lodích, jak se domnívají badatelé. Prasata, která unikla Pelištejcům, mohla časem vytlačit domorodou blízkovýchodní populaci a položit tak základ k současné prasečí metle. Pelištejci ovládali pobřežní pás Izraele v počátcích izraelské monarchie a byli jejími zapřisáhlými nepřáteli.
Archeologům slouží nálezy kostí také jako doklad příslušnosti nalezišť. U Pelištejců a Kanaánců byly v hliněných polévkových hrncích kromě vepřových kostí nalezeny dokonce i kosti psí. Tel Kéfa, opevněné město nad údolím Ela, kde se v bitvě utkal David s pelištejským obrem Goliášem, mohlo být jednoznačně identifikováno jako izraelské, protože zde byly nalezeny pouze kosti "košer" zvířat.
© Ulrich W. Sahm
přeložil Pavel Mareš
www.wilberforce.cz