HISTORIE: Osud Izraele zpečetila římská stavební činnost

Byla příčinou Bar Kochbovy vzpoury v roce 132 skutečnost, že Římané znesvětili Jeruzalém? Nebo to bylo naopak židovské povstání, jež vyprovokovalo Římany k uctívání Jupitera na troskách chrámu a zpečetilo osud přítomnosti Židů ve Svaté zemi? Nové nálezy mincí opět rozdmýchaly diskusi mezi vědci a objevily se rozporné názory, co tedy bylo v Jeruzalémě dřív - zda slepice, nebo vejce.

Tato historická otázka má své důsledky i pro dnešek. Po porážce povstání a konečném vyhnání většiny Židů totiž přejmenoval císař Hadrián provincii Judeu na Palestinu a Jeruzalému dal jméno Aelia Capitolina. Středem města dalekosáhle zničeného v roce 70 nechal vést dvě široké ulice se sloupořadím. A toto "cardo" (osa) charakterizuje rozložení Jeruzaléma dodnes. Můžeme se o tom poučit z mozaikového nálezu plánu města ze 6. století nalezeného v Madabě.

Již staří historikové z 2. a 4. století - Lucius Cassius Dio a Eusebius - měli protikladný názor. Cassius Dio tvrdil, že židovské povstání vyprovokovalo budování Jupiterova chrámu, zatímco podle Eusebia byla jeho stavba "trestem", který římská císařská moc uvalila na Židy kvůli jejich povstání.

Odpověď by mohly přinést vykopávky na západ od prostranství před Zdí nářků.

Šlomít Wexlerová-Bedolahová z Památkového úřadu vyjádřila v rozhovoru pro list Haarec přesvědčení, že mohutná stavební činnost Římanů se rozjela už řadu let před vypuknutím židovské revolty. Je tedy docela dobře možné, že Židé museli přihlížet, jak se jejich Jeruzalém mění v pohanské město, a že se proti tomu vzbouřili.

Mince nalezené pod dlažebními kameny východní "osy", která vedla k dnešní Zdi nářků, umožňují nyní přesnější datování. K dalším numismatickým nálezům došlo v odpadní jámě vedle jednoho římského vojenského tábora. Nejspolehlivější metodou datování jsou totiž právě mince.

Vykopávky ukázaly, že Římané odstranili i domy někdejší vznešené kněžské čtvrti, neboť při zakládání své nádherné ulice potřebovali proniknout až k původní skále. Tyto výkopové práce určitě trvaly několik let. Z toho Wexlerová-Bedolahová usuzuje, že stavební práce započaly již v první čtvrtině 2. století, tedy před vypuknutím povstání. Z průzkumu vyvodila archeoložka navíc další závěr, že totiž Chrámová hora ještě i po zničení chrámu postaveného Herodem v sedmdesátém roce zůstala významným centrem a že proto Římané právě tam zřídili ústřední chrám ke cti Jova Kapitolského, takže pořadí událostí bylo právě takové a nikoli opačné: tento akt Římanů vyvolal židovskou revoltu.

Důležitou událostí byla návštěva římského císaře Hadriána v budoucí Palestině v roce 129/130. Podle toho, že se ujal moci již v roce 117, se Wexlerová-Bedolahová domnívá, že rozhodnutí o novém vybudování Jeruzaléma padlo už dříve a nikoli teprve v souvislosti s jeho návštěvou.

Profesor Joram Cafrír z Hebrejské univerzity, který je rovněž odborníkem na toto období, se pokusil o kombinaci obou možností. Možná si Hadrián dokonce myslel, že od Židů za tuto obnovu jejich města sklidí ještě vděčnost. Extrémisté však vyvolali povstání okamžitě, jakmile spatřili, že se rodí helenistické průčelí Jovovy chrámové stavby. Odplatou za vzpouru se pak stalo přejmenování Jeruzaléma i provincie Judey na Palestinu.

Porážkou Bar Kochby započalo s konečnou platností vyhnanství židovského národa do diaspory, které mělo trvat téměř dva tisíce let.

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz

Další snímky zde