Neviditelný pes

HISTORIE: Odsun Němců, jednou pro změnu z Holandska

4.1.2010

Věnováno stále neustávající "diskusi" mezi politickým komentátorem Bohumilem Doležalem, který nikdy neopomene připomenout své stanovisko proti odsunu Němců, respektive proti Benešovýn dekretům, a jeho odpůrci, kteří nikdy neopomenou proti němu v tomto ohledu protestovat.

V deníku De Telegraaf se objevila 18. listopadu t.r. recense knihy "Operace "Černý tulipán" s podtitulkem "Vypovězení německých občanů po válce".

Autorem krátké recense je Bob Savelberg, autory knihy jsou Jan Sintermaartensdijk a paní Yfke Nijland.
Savelberg začíná svůj krátký text popisem poválečné situace. Bezmocnost, pomstychtivost, nenávist, to byly pocity, kterými tehdy žilo holandské obyvatestvo.. Válečná vláda v Londýně rozhodla, že 25 tisíc Němců. kteří žili v Holandsku, musí zemi opustit, i ti, kteří jsou nevinní. Příběh operace "Černý tulipán" je zapomenutá historie.

Holandsko se vyhrabává z druhé světové války. Pět let bylo terorizováno "tisíciletou" Hitlerovou Třetí říší. Okupace zanechala hluboké rány. Za to musí Němci žijící v Holandsku pykat, jako třeba Else Holzappel-Doppelfeld (55). 10. září 1946, v sedm hodin ráno stojí cizinecká policie na prahu jejího bytu v Amsterdamu. Musí do transportu, smí si vzít jen 50 guldenů a 30 kg zavazadel. všechno ostatní, co po ní v bytě zůstane, se zabavuje. Většina Němců byla deportována do tábora Marienbosch u Nijmegenu. Asi 3500 Němců bylo po pobytu v nějakém přechodném táboře vypovězeno (?).*

Pro Holandsko je to trapná záležitost. Válečná vláda Pietera Gerbrandyho vymyslela trestní opatření, které pak bylo provedeno vládou Drees-Schermerhorn. Postižení se prakticky nemohli bránit u soudu. Jejich jediná naděje byla dožadovat se zabavených věcí. Teprve v roce 1949 byla tato akce zastavena.

Sedmašedesátiletý autor Jan Sintermaartensdijk při psaní knihy "Bleekneusjes 1945" (o poválečném vysílání "hladovou zimou" 1944-5 zesláblých holandských dětí převážně do zahraničních prázdninových kolonií a do hostitelských rodin) narazil při prohrabávání archivů náhodou na po válce vypovězené Němce. Na prozkoumání této zaležitosti s ním pak spolupracovala paní Nijland, pracovnice veřejné vysílací společnosti NPS (Nederlandse Programmastichting, jejímž nejzajímavějším posláním je osvětlovat pozadí různých událostí). Oba autoři dospěli po prozkoumání archivů k závěru, že se nepodařilo všechny nepřátele státu ze země vypovědět, Uvedli také, že proti vypovězení některých protestovali sousedé, pastoři či starostové. Paní Nijland lituje, že nikdo z postižených nebyl odškodněn. Podle ní by byla na místě omluva ministra zahraničí Verhagena těm Němcům, kteří byli postiženi neprávem.

*Text recense je poněkud nesouvislý, místy se zřetelnými mezerami. Dělá dojem, že pro recensi bylo málo místa a že ji v poslední chvíli zredukoval nepříliš obratně nějaký finální redaktor.Ale:
Odsun provedli, nikoho neodškodnili a nikomu se neomluvili a nikdo o tom ani necvrkl.



zpět na článek