Arabský obchod s otroky byl mnohem rozsáhlejší a starší než ten transatlantický, přesto však na rozdíl od západního světa nejsou Arabové za své zločiny nijak voláni k zodpovědnosti.

Zatímco Stát Izrael je běžně posuzován podle dvojích, ne-li trojích měřítek, tak na druhé straně arabský svět žádným takovým posuzováním ze strany stoupenců ideologie „cancel culture/kultury rušení“ nečelí.

Transsaharský obchod s otroky byl co do rozsahu míry krutosti srovnatelný, či dokonce ještě horší než transatlantický. Až 15–18 milionů černých Afričanů bylo za více než 1 300 let zotročeno Araby. Mortalita chycených a již plně zotročených černochů byla během přepravy mimořádně vysoká. Miliony černochů přišlo o život v důsledku kastrací, úmrtnost během kastrací dosahovala až 75% a více. To vše pomáhá objasnit skutečnost, proč v současnosti na Blízkém východě žije relativně málo potomků černých Afričanů. A rovněž i dnes se o mnoha tmavších Arabech v regionu Blízkého východu běžně mluví jako o „otrocích“. V Gaze dokonce existuje čtvrť zvaná „al-Abeed“, což se z arabštiny doslovně překládá jako „otrok“. A to na nás neomarxisté a wokeisté chrlí dezinformace, že rasismus – a otrokářství – je vynálezem bělochů.

Dále také dalších 1,5 milionu bílých Evropanů bylo odvlečeno do otroctví – což bylo příčinou první americké války v roce 1801, tzv. barbarské války. Islám si podmanil a ovládl celý Blízký východ, severní Afriku a velkou část Evropy prostřednictvím nucených konverzí, etnických čistek, genocidy a systému apartheidu – dhimmitude aplikovaného na nemuslimské monoteisty, tj. na Židy a křesťany. Indie pravděpodobně utrpěla nejhorší dobytí a zakusila genocidu a po více než 600 let byla z velké části podrobena a ovládána muslimskými vládci. Někteří historici odhadují počet tamějších obětí až na 80 milionů. Přesto jsou obvinění z imperialismu či kolonialismu většinou vyhrazena pouze pro Západ – zejména ze strany progresivní neomarxistické levice.

Přesto ale Izrael – stát menší než Morava a jediná skutečná demokracie na Blízkém východě – je považován za ztělesnění absolutního zla. Nikdo nehovoří o odškodnění pro téměř 900 tisíc sefardských a orientálních Židů, kteří byli po roce 1948 okradeni, zbaveni občanských práv a státní příslušnosti, vystaveni pogromům a vyhnáni ze všech arabských zemích a Íránu, z nichž většina uprchla do Izraele. Jednalo se o fakticky dokonanou etnickou čistku. Stejně tak se nemluví o dvaceti milionech křesťanů a dalších náboženských a etnických menšin, které byly v celém regionu vysídleny nebo zabity. V roce 1900 tvořili křesťané a další menšiny 20–25 % obyvatelstva. Dnes tento podíl klesl na pouhých 4–5 %.