HISTORIE: Němci a islám
Když Angela Merkelová otevřela náruč běžencům ze Sýrie, většinou muslimům, a v Německu nastalo vítání těchto imigrantů, mnozí lidé se podivovali. Překvapivé to však není, flirtování s islámem má v Německu dlouhou tradici.
Již Charlemagne (742-814), francký král a první císař Říše svaté římské, i když se Saraceny ve Španělsku bojoval, navázal přátelský vztah s kalifem Harunem al-Rašidem, který mu věnoval slona a zlaté hodiny. Jiný mocný císař římský, Frederick II. (1194-1250) mluvil mimo jiné i arabsky a měl muslimy jako svou osobní stráž. S egyptským sultánem Al-Kamilem uzavřel smlouvu o rozdělení Jeruzaléma.
Velký renesanční umělec Albrecht Dürer choval obdiv ku světu islámu, jak svědčí některé jeho obrazy, kupříkladu portrét otomanského sultána Suleymana. Pruský král Frederick Velký (1712-1786) v roce 1761 navázal obchodní styky s Říší otomanskou a vítal Turky v Berlíně. Prý prohlásil: „Jestliže příjdou Turci do Berlína, musí být pro ně postaveny mešity.“ Když v roce 1763 dorazila turecká delegace do Berlína, její vůdce napsal v dopise sultánovi: „Lidé v Berlíně uznávají proroka Mohameda a nebojí se přiznat, že jsou připraveni příjmout islám.“ Literární velikán Goethe se shlížel v islámu již od dětských let. Inspiraci nacházel, mimo jiné, i v poesii perského básníka Háfize, stoupence sufi islámu. Goethe ho proslavil v básni Západovýchodní divan. Známá je rovněž Goetheho poema Mahomets Gesang (Mohamedova píseň). Také studoval Korán, o kterém v básni Západovýchodní divan napsal: „Zdali jest Korán věčný? O tom nepochybuji. Je to kniha knih.“ Je mi záhadou, jak mohl takový myslitel takto smýšlet o té zmatené a nepěkné knize.
Mozart byl sice Rakušan, ale turecké vlivy se nevyhnuly ani jemu, třeba houslový koncert č. 5 má přezdívku „turecký“, mnohem známější jest Rondo alla turka z jeho klavírní sonáty č. 11. V opeře Únos ze serailu je v závěru předveden paša Salim jako nesmírně šlechetný muslim. Libreto bylo založeno na hře, kterou napsal německý autor Christoph Friedrich Bretzner. Mozart byl také jedním z prvních, kdo do evropské hudby zavedl turecké nástroje – činely a bubny. Tyto hlomozivé nástroje, bez harmonizujících tónů, možná byly počátkem úpadku evropské hudby.
Friedrich Nietzsche byl známým oponentem křesťanství, které vinil ze zničení „vyspělé mohamedánské civilisace“. Ve spise Antichrist hlásal přátelství s islámem. Hitlerův obdiv k islámu je znám. Mezi jeho spojence patřil jeruzalémský mufti Haj Amin al-Husseini, kterému udělil titul „čestný Árijec“. Hitler se rovněž vyslovil o případných následcích bitvy u Tours, kde Martel zastavil expansi arabských muslimů do Evropy. Kdyby Arabové vyhráli, Němci by zřejmě přistoupili k mohamedánské víře a dobyli by celý svět, tak smýšlel Hitler.
Takže Angela je jen jednou z mnoha německých osobností nakloněných islámu. Zajímalo by mne, co vskutku tito lidé pochopili z islámu, zdali četli Korán a seznámili se s nepěknými skutky proroka Mohameda. Jest as něco zvláštního v německých genech. Nuže, neberme jim to, ať si toho islámu a s ním spojeného zákona šaríi užijí dosyta. Je nezbytné jim připomenout, že si toho mají užívat doma a nenutit to sousedům.
Zdroje: internet, Akbar Ahmed: Journey to Europe, nepublikováno