Termínem Farhud označujeme arabsko-nacistický pogrom proti židovskému obyvatelstvu v Bagdádu a Basře, k němuž došlo ve dnech 1. a 2. 6. 1941. Iráčtí Arabové vedeni nacistickou protižidovskou ideologií, se kterou se plně ztotožňovali, propadli davovému šílenství, někteří z nich během tohoto zběsilého vraždění nesli s sebou vlajky se svastikami.
Byla to nacistická ideologie zkombinovaná s radikálním islamismem, která motivovala arabské vrahy Židů z roku 1941 k zvráceným ukrutnostem, během červnových násilností byli Židé vystaveni nevýslovnému mučení, Arabové povraždili a zranili stovky Židů, muže sťali před jejich dětmi, dívky znásilnili před jejich rodiči, ženy ubili na veřejnosti před velikými jásajícími a tleskajícími davy a malé děti rozřezali na polovinu a vrhli do řeky Tigris.
Bagdádské arabské davy vypalovaly židovské obchody, napadaly a plenily židovské obytné domy. Mnoho židovských rodin vypráví podobný příběh: divoký arabský dav ozbrojený ostrými meči vnikl do židovského domova, pronásledoval Židy přes celý dům až na střechu, Židé posléze prchali a skákali ze střechy svého domova na střechu jiného domu a když neměli kam uniknout, tak mnozí z nich raději skočili dolů, než aby zemřeli meči svých pronásledovatelů.
Židé žili v Iráku asi 2700 let a tento moderní národ výrazně pozvedli. Ovšem Farhud znamenal začátek konce irácké židovské komunity, která čítala celkem 140 000 duší. Po druhé světové válce byli iráčtí Židé systematicky vyháněni a okrádáni, takže zůstávali bez státní příslušnosti a bez peněz. V oficiální teroristické kampani jim hrozila bezprostřední zkáza a následně poté byli letecky přepraveni do Izraele, který se Arabové snažili zničit a zadusit hned po jeho vzniku.
Arabské násilí proti iráckým Židům v roce 1941 bylo součástí programu etnických čistek zaměřeného na staleté židovské komunity na Blízkém východě. Realizovala je široká koalice arabských a muslimských národů, koordinovaná Ligou arabských států.
Muslimské země, od Maroka na severoafrickém pobřeží až po Irák na spodním okraji Malé Asie, zaměřily svou pozornost na 850 000 Židů a připravily je o majetek, domovy, podniky a občanství. Během posledních dnů tohoto organizovaného vyvlastňování, během kterých byli Židé vyháněni ze zemí, které znali po celá staletí, ne-li tisíciletí, se mnozí z nich jen se velkým úsilím izraelské tajné služby zachránili.
Stát Izrael dnes bojuje se stejně krutým nepřítelem, jakému čelili Židé v době nacistické éry. Dokládá to oživení pro-palestinského protižidovského násilí v nacistickém stylu v ulicích Evropy a Severní Ameriky. Nejedná se o antisionistickou nebo antiizraelskou agitaci. Je to ryzí neskrývaná nenávist k Židům.
Zběsilé davy mávající palestinskými vlajkami projížděly židovskými čtvrtěmi a pochodovaly ulicemi, urážely a ponižovaly Židy, poté jim vyhrožovaly a pronásledovaly je, pokoušely se je přejet a následně je bily gangy muslimů a ultralevičáků. To vede k otázce: „Může se Farhud, který se odehrál před osmdesáti lety, dnes znovu uskutečnit v Evropě, na Blízkém východě nebo dokonce v USA?“
Za Hitlerových dnů antisemité křičeli, že by Židé měli vypadnout z Evropy a vrátit se do Palestiny. Dnes křičí: „Vypadněte z Palestiny“ - ale kam?
Svět se ptá, proč se Židé během druhé světové války nebránili nacistům. Dnes se ale drze táže, jak je možné, že se Židé odvážili bojovat proti neutuchajícímu raketovému teroru zahájenému novými nacisty.
Farhud měl v průběhu historie mnoho jmen. Roku 1096 v Německu, roku 1190 v Yorku a v 90. letech 15. století ve Španělsku se jednalo o „masakry“. V Rusku na konci devatenáctého století byly protižidovské násilnosti nazývané pogromy. V nacistickém Německu se jim říkalo aktion. Ve východní Evropě během druhé světové války, kde komanda SS Einsatzgruppen spolu s místními kolaboranty zabíjela stovky tisíc Židů, se toto vraždění označovalo jako „holocaust kulek“.
Arabské gangy beztrestně lovící Židy v izraelských městech jsou zbabělci. Nečelí svému nepříteli jeden proti druhému v tváři tvář. Tvoří davy o deseti nebo dvaceti lidech a obklopují několik slabě vypadajících Židů, často starších a náboženských. Před několika týdny v Londýně propalestinští násilníci vyřvávali z reproduktorů, když projížděli ulicemi, že je nutné zabíjet židovské muže a znásilňovat židovské dcery. V Los Angeles, New Yorku, Londýně a v Německu se hromadí videa, která ukazují, jak jsou Židé obklopeni a biti v ulicích. Tyto scény připomínají přípravu na holocaust, farhudy a mnoho dalších podobných krveprolití. Je to proto, že arabští ozbrojenci a propalestinští levicoví agitátoři stále idealizují Hitlera a sdílejí jeho ideologii ohledně Židů.
Zjevně falešné obvinění Izraele jako státu apartheidu – což je naprostá lež - dává zelenou pro-palestinským gangsterům, kterým je umožněno beztrestně napadat Židy a přimět je, aby se báli shromáždit, postavit se za Izrael a nebo dokonce navštěvovat vlastní synagogy. Urážky a znevažování Židů se staly denním chlebem soudobé levice a muslimů.
Ve středověku byli Židé obviňováni z náboženských zločinů, otrav studní, v moderní době z eugenických a genetických zločinů – jednalo se samozřejmě o vylhaná a nepravdivá tvrzení. Dnes jsou nařčeni z toho, že ve svém státě praktikují apartheid, etnické čistky a okupační zločiny, které se rovněž nezakládají na pravdě.
Takže poučení z židovských dějin je, že není namístě otázka, jestli se Farhud může znovu uskutečnit, ale kdy, protože nenávist současných levičáků a muslimů k Židům a nezná hranic a nezastaví se před ničím.