Neviditelný Pes

HISTORIE: Kde skončil klíč od věznice Bastila

22.7.2011

Příběh o tom, jak pařížský dav zatočil se stovkou vysloužilců, co hlídali v Bastile sedm vězňů odsouzených za zločiny jako padělání nebo "nepříčetnost", je částí evropského kulturního dědictví. Kde ale skončil klíč od této věznice, je méně známé.

Na víkend před 14. červencem, datem francouzského národního svátku La Fête Nationale, pořádají v Americe Francouzi a spolky nakloněné odkazu sladké Francie oslavy zvané Bastille Day. Na pořadu naštěstí mívají jen prvky jako gastronomii, značkové zboží a lidové umění; ne zvěrstva a drancování, které by charakterizovaly události kolem svržení francouzské monarchie mnohem přesněji.

Francouzská revoluce, která proběhla necelých dvacet let po americké, měla ze začátku mezi Američany silné sympatie. Na oplátku francouzští nepřátelé monarchie uváděli zase za svůj vzor americké občanské svobody.

Novou ústavu Francie, Déclaration des droits de l'Homme et du Citoyen, napsal pro francouzské Národní shromáždění na jaře r. 1789 šlechtic LaFayette, veterán americké války za nezávislost a osobní přítel presidenta jménem George Washington. Pomáhal mu v tom jeden ze Zakládajících otců, Thomas Jefferson.

De Lafayette byl pro nekrvavý přechod ke konstituční, omezené monarchii. Den po pádu Bastille dostal od Národního shromáždění velení francouzské Národní gardy - vojáků, co odpadli od královské armády. V této funkci poslal náčrt Bastily a její starý, masivní klíč darem presidentovi Spojených států.

V přiloženém dopise napsal: "...nechte mne, drahý generále, Vás obdarovat obrazem Bastily v podobě, jakou měla několik dní po tom, co jsem ji nařídil zbourat, a zároveň hlavním klíčem od té pevnosti despotismu."

"Je to hold který dlužím jako syn otčímovi, pobočník svému generálovi, misionář svobody mému patriarchovi."

George Washington klíč vložil do lucerny v hale svého sídla na Mount Vernon, kde je k vidění dodnes.

Jak se časem ukázalo, Francouzská revoluce měla blíže k Velké říjnové než k idejím amerických Zakládajících otců.

George Washington se svou neobyčejnou schopností úsudku a nosem pro politiku svého přítele brzy varoval před předčasným optimismem.

Občan Lafayette byl už za dva roky prohlášený jakobíny za nežádoucí osobu a pokusil se utéct do Ameriky. Skončil ale na pět let v pruských a rakouských věznicích (jednu dobu v Olomouci).

Francouzská revoluční vláda mezitím zatkla jeho manželku a příbuzné. Manželka se jen díky domluvě amerického vyslance ve Francii vyhnula gilotině, Robespierre ale nechal popravit její matku, sestru a babičku.

Americká revoluce dala lidem právo na "život, svobodu a sledování vlastního štěstí". Co je jeho štěstí, je na občanovi.

Francouzská dala "volnost, rovnost, bratrství" - a gilotinu těm, co by to vlastní štěstí brali moc vážně. Není revoluce jako revoluce.

www.oamerice.com



zpět na článek