Některé věci člověka až překvapí. Třeba to, když se ptal v pořadu "Nikdo není dokonalý" Krampol na to, co to jsou Vánoce. Odpovědi byly fantastické. A i jen mírně vzdělanému divákovi bylo jasné, že bolševik v nás zanechal nesmazatelnou barbarskou stopu. A dnešní škola že to tedy rozhodně nenapravila. Nevědět v Evropě, že Vánoce jsou slaveny na oslavu narození Ježíše Krista, se může zdát neuvěřitelné. Zdá se však, že diváci chodící na Krampola nejsou nic extra. Blbost a nevzdělanost kolem přímo kvete.

Tedy nejen u nás, aby se zde zase nesešli čechožrouti, ono to jinde není o moc lepší. Na Západě sice vědí obecně víc o Bibli, ale jinak si pletou Mengeleho s Mandelou a myslí si, že mezi Berlínem a Pekingem není civilizace. A že všichni tam žijí všichni v zemljankách. No nic.

Každý, kdo je schopen udržet v paměti, kdo to byl Kristus a co je to křesťanství, by měl, pokud to jde, navštívil Betlém. Tam to všechno začalo:

Kniha Micheáš (starozákonní prorok) to předpověděl:
Vládce z Betléma
"Ty však, Betléme efratský,
maličký mezi judskými knížaty,
právě z tebe mi má vzejít
ten, jenž bude Vládcem v Izraeli,
jehož původ je pradávný,
ode dnů věčnosti. "

I stalo s onoho dne, že:
Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu.
"Kde je ten narozený židovský král? " ptali se. "Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. "
Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním.
Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.
"V judském Betlémě, " odpověděli mu. "Neboť tak je psáno skrze proroka.

No a od té doby chodí lidé do Betléma. Tam, co se narodil - asi - Mesiáš.

My tam šli taky. Židi s námi nesměli. Tedy izraelští židé. Čeští a jiní evropští židé mohli. V Izraeli a na Západním břehu, tedy v Palestinské samosprávě, jsou běžné věci, které našincům připadají skutečně neběžné. Už jsem sice psal o tom, jak jsem byl za Ježíškem v Betlémě, ale když jsou ty Vánoce, tak to snad vydržíte znovu. Ono je totiž stále o čem povídat. Protože návštěva Ježíška v jeskyni - tedy ve chlévě, kdo jak chce - skutečně není i pro okoralé české srdce a vše zpochybňující náturu jen tak. Navštívit Nazaret anebo Betlém je skutečně zážitek. To není jako jet do Kardašovy Řečice, i když tam je to taky hezký.

Křesťanský Ježíšek se dle Nového zákona narodil v Betlémě a dodneška tam zůstali křesťani. (V Nazaretu taky.) A vypadají nemlich jako Josef a jeho žena Maria. Tedy jako židi. Prostě proto, že jsou taky Semité. Ovšem arabští, co si dnes říkají Palestinci. Takže je to už zase složitý. Jeruzalém, kam jezdí houfně všichni - židi, křesťani i muslimové - je hned za kopcem. V Jeruzalémě, kde se většinou začíná, uvidíte plno kostelů, mešit i synagog (ty jsou nejnenápadnější). A všude se motá plno ozbrojenců. Kupodivu díky tomu máte neuvěřitelný pocit relativního bezpečí.

Když projedete obrovskými vraty, co jsou ve zdi oddělující židovský Jeruzalém od palestinského Betléma, objeví se kolem vás také ozbrojenci. Ovšem palestinští. Máte-li stejný střelený nápad jako já a jedete-li tam prvně v době intifády, je ozbrojenců na obou stranách "něurekom".

V městě Betlémě nás uvítala směsice věží s půlměsíci i kříži na špičkách, což působí poněkud bizarně. Jo a taky obrovské plakáty s papežem a předsedou palestinské samosprávy. Hezky vedle sebe nalepený na zdi. Byly volby. A mladé křesťanské Palestinky v cudných školních uniformách. Kolem nás, mimo oněch dívenek, také houf ozbrojených Palestinců. Mnohým z nich v rozhalenkách na krku svítily křížky. A v rukou měli samopaly. Myslím že kalašnikovy. Co jiného. Izraelci mívají přes rameno americké M8 a snad M16, a taky samopaly Uzi, Palestinci kde co. I moderní zbraně, které místní policii na Západním břehu Jordánu dodává…… izraelská armáda a cvičí je Evropská unie a mimo jiné i Češi. No prostě je to všechno jinak, než se dočtete v našich a evropských "korektních novinách" a v úvahách od všech těch nadšených potrhlíků.

Jdeme k "jesličkám"po stopách historie.. Neboť L 2,4: "Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova."

Nejprve dorazíme na slavné náměstí Jesliček. Ovšem místní průvodce tvrdí, že je to náměstí Žlabu. Protože Ježíšek se narodil ve chlévě a pak byl položen do žlabu, jak se zpívalo v jedné posměšné české protikatolické písničce, kde pak "Svatej Otec a tele, dejchaj´ na Spasitele…".

Vstup do "Chrámu narození Páně" je úžasný. Spíš to tedy vypadá asi tak třikrát nebo pětkrát větší pevnost než Bezděz, obrovské a obrovské kameny a stěny. Tady by to snad vzdali i husiti. Vstoupíte malými dvířky, která jsou vestavěna do velikých původních dveří, a jste v chrámu. Tedy v souchrámí. Já nevím, jak bych to jinak řekl. Prostě halda chrámů a svatých míst postavených za víc než jeden a půl tisíciletí jedno kolem druhého. A tfujtajksl leknete se nejdřív z toho, co uslyšíte. Že voni sou tady Rusáci? Jsou. Už dlouho. Staletí. Pravoslavná církev tu sousedí s arménskou církví a pak tam jsou i katolíci.

To svaté místo je tak staré, že se jeho původ ztrácí v dějinách. Římané nejprve na místě Ježíšova narození po potlačení povstání Bar Kochby (132 - 135 n.l.) vybudovali svatyni zasvěcenou Adónovi. To se tak dělá, nahradit jednoho svatého druhým. S tím my máme taky své zkušenosti, že?! Jan Hus a Jan Nepomucký jsou podobný případ. O dvě století později zde nechala svatá Helena postavit vůbec první křesťanský kostel - chrám Narození Páně. V průběhu samaritánské revolty v roce 529 byl kostel zničen, brzy nato byl ale obnoven na popud byzantského císaře Justiniána I. V roce 614 dobyli Betlém Peršané, chrám Narození Páně však nechali netknutý. Zmátlo je, že nad chodem byli zobrazeni " mudrcové" v arabském oblečení. Krátce poté, co byl v roce 637 Jeruzalém dobyt muslimskými vojsky, navštívil Betlém chalífa Umar ibn al-Chattáb a přislíbil, že chrám bude moci nadále sloužit křesťanům. Což se s různými výkyvy děje dodnes.

No, v souchrámí anebo soukostelí, jak račte, sídlí tedy celkem tři církve. Já měl po návštěvě pocit, že jich je tam aspoň pět, ale oni ti katolíci jsou strašně variabilní. Jeden mnich má hábit takový, jiný onaký, jeptišky jsou zahalený tak, že by jim to asi ve Francii neprošlo, protože jim kouká jen obličej, takže v chrámovém šeru nevíte, kdo je kdo. Nenosit místní muslimové ty kostkatý šátky, tak jsem nevěděl, koho zdravit "Salam alejkum" a ke komu pronést "In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen". Musíte dát jen bacha na pozdrav "Šalom alejchem". Když ovšem řeknete "Zdrastvujtě", odpoví vám slušně několik kolemjdoucích.

Když proklopýtáte všelijakými chrámy k nenápadnému místu vstupu a sestoupíte po schodech dolů do jeskyně zrození, neračte se děsit. Já si vždycky představoval onen chlév či jeskyni jako něco nóbl. Ale ono to vypadá, když křesťani prominou, jak kus nahrubo udělané vedlejší chodby metra. Nahoře betonové překlady a mírný zápach spáleniny. Pronikající přes kadidlo, protože v jeskyni několikrát hořelo.

A pak to na vás dolehne. Panely, nepanely. I přes poněkud pouťový vzhled a tak vůbec, tohle je místo, kde se to stalo. Kde se narodil dvěma židům, Marii a Josefovi, chlapeček. Který se pak prohlásil a lidi mu to dodnes věří, za Spasitele. Ten maličký žid Jesus. Co nám všem změnil život. Po strašlivém a nemilosrdném Jahvovi (či Jahvem?), starožidovském Bohu, který trestal lidstvo a svůj vyvolený národ ohněm a mečem v Sodomě a Gomoře a morálně drtil svůj lid slovy Izaiáše:

Slyšte, nebesa, země, vyslechni,
co praví Hospodin:
Syny jsem hýčkal, vychoval,
oni mě ale zradili.

takže téměř vyhladil svůj národ při Potopě a zmátl jazyky v Babylonu a podobné hrůzy, kterých je Starý zákon plný. A zde se najednou objevil Bůh odpuštění: Matouš 14:

Ježíš však řekl: "Nechte maličkých a nebraňte jim přicházet ke mně,

ahlavně pronesl své "Kázání na hoře", které sice uvádí slovy, Matouš 17:

Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Ale ve skutečnosti jej mění tak, že náš Jan Hus je proti němu reformátor mírný jako beránek. A co víc, on a jeho pokračovatelé své Spasení rozprostírají na všechen lid. Ne jen na vyvolený národ.

No, my Češi víme, že to nebylo vždycky tak einfach. Ale to je s velkými věcmi vždycky. Takže když stojíte nad místem, kde se údajně narodil onen skutečně existující muž Ježíš, to byste museli být hodně oprsklí, abyste nic necítili. I evropští židé a asijští křesťané, kteří tam s námi byli, stáli v tichu a pohnutí. Protože, jak říkají Izraelci, Ježíš byl prostě věřící, hodně věřící Žid. "Vy, Češi," jak mi jeden z nich řekl, "co jste měli Husa, vy byste to snad měli chápat, ne?"

Ale já si tam nejen vzpomínal na ono "následujte mne", ale i na strašlivá slova, která prý volal lid jeruzalémský na soudu, kterému předsedal Pilát Pontský (o čemž se dá s úspěchem pochybovat): Matouš 25 "Krev jeho na nás a naše děti." A od těch dob byl svět jiný.

O tom, že Ježíš skutečně existoval, nepochybuji. Když jsme šli po jeho stopách na Golgotu a já váhal, zda to bylo tak či onak, pravila naše izraelská průvodkyně:

"Tak helejte pane Vlk. To, co se tehdy dělo, zaznamenávali zvědové kněží z Chrámu, jeruzalémská tajná služba, ale i římská policie. A zapsali to. To je jakoby někdo najednou tvrdil, že Hus asi nežil, he? "

Takže, chcete-li vědět, jak jste na tom s vírou v Boha, anebo prostě vyřešit si svůj vztah k Bibli a vůbec k naší civilizaci, jeďte do Betléma a Jeruzaléma. Ne ale proboha o Vánocích anebo na Velikonoce. To je tam jak u nás na Karlově mostě. Narváno.

Pramen u Chrámu, kam chodil Ježíš s Marií

A ještě jedna věc mi nebyla tam v Betlémě nad jesličkami jasná. Jak to bylo s tím "neposkvrněným početím". Znal jsem totiž starou posměšnou písničku, kde se zpívá:

Svatej otec v Nazaretě,
Štípal dříví
v zimě v létě.
a panenka Mariá
za jinejma chodila.

To je popěvek starý asi sto let. Tak to našim předkům odpusťme. Neboť píseň ukazuje hlavně to, že autor písně byl osel. Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie se totiž vůbec netýká otázky, zda Panna Maria otěhotněla jako panna, jak se někteří mylně domnívají (a v této otázce jsou všechny křesťanské církve zajedno). Takže žádná nepolíbená panna!

Maria podle katolické nauky byla (podobně jako Eva) bez prvotního hříchu. Prostě to tak berte a nechte chvíli "selský rozum" odpočívat. Nejde o tělo, jde o ducha. To jen středověcí faráři to začali používat na mravné krocení svých "oveček". Panna Maria na rozdíl od Evy tuto neposkvrněnost neztratila ani osobním tělesným hříchem. Pius XII. v encyklice Mystici corporis z roku 1943 výslovně říká, že Maria byla svobodná (osvobozena) od jakéhokoli osobního nebo dědičného hříchu. Z toho důvodu katolíci také označují Ježíšovu matku Marii za "plnou milosti" či "milostiplnou" (srov. Lk 1, 28). Byla, na rozdíl od nás ostatních, uchráněna i od následků Evina prvotního hříchu.

Takže "neposkvrněné početí" vůbec naznamená, že to děťátko vzniklo nějak samo od sebe, bez sexu. To si tam dodali až potom různí lidoví vykladači Bible. Ve skutečnosti to pouze znamená, že děťátko zázračně zrozené, bylo zázračnou mocí zbaveno lidského dědičného hříchu. Který si neseme podle Starého zákona od té doby, co Eva svedla Adama. A pojedla ovoce ze stromu poznání (navíc není jisté, zda to bylo jablko, tedy takové, co známe my).

Takže Ježíšek se tedy nenarodil jako "tabula rasa", jak Tomáš Akvinský cituje Aristotela, podle něhož je každá (dětská) duše zprvu "jako čistá tabulka, na níž není nic napsáno". Ale jako Spasitel. Jak je psáno: "Vida trápení naše, na sebe je vzal, a bolesti naše sám nesl."

Dneska víme, že jako čisté a nepopsané dítě (duševně), tak jako by se údajně měly rodit všechny děti, tak že se nerodí. Což ovšem víme teprve po výzkumu DNA. A už tušíme, proč se někteří, kterým říká pan doktor Koukolík "deprivanti", rodí se zlem v duši. A jiní "s mírem".

Věřme však, že naše děti, pro které děláme Vánoce, se narodily jako čisté duše, jak to chtěl dle Nového zákona Ježíš. Pak se to sice nějak často zvrtne. Jako v té Bibli.

Ale přejme si, aby naše děti nikdy nemusely volat jako Ježíš na kříži Žalm 22: "Otče, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci....

A pro nás, co jsme "bezbožníci", alespoň na Vánoce, ve dnech Zrození si přečtěme motlitbu. Nic nám to neudělá. Trochu se vzděláme a třeba nám to bude přičteno k dobru. A budeme na půlnoční aspoň trochu vědět, co se to tam povídá:

Glória in excélsis Deo
et in terra pax homínibus bonae voluntátis.
Laudámus te,
benedícimus te,
adorámus te,
glorificámus te,
grátias ágimus tibi propter magnam glóriam tuam,

neboli

Sláva Bohu na výsostech
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Chválíme tě,
dobrořečíme tobě,
klaníme se ti,
oslavujeme tě,
vzdáváme díky tobě
za tvou velikou lásku

P. S. A kdyby se vám to celý vánoční dění zdálo moc vážný a smutný, tak si kupte od Monty Pythonů CD. S geniální parodií na zrození Krista zvanou "Život Brianův". Ale abyste si geniální Pythony mohli vychutnat, to musíte tu Bibli celkem slušně znát. No a kruh se uzavřel. Třeba si nejdřív pustíte "Život Brianův" a pak si vezmete do ruky knihu Biblické příběhy. Biblí samotnou nezačínejte, to se bez průpravy nedá číst.

A netvrďte mi, že jste ateisti! Jak praví stará židovská anekdota: To jednou přišel mladý Izák za rabim a povídá: "Rabi, já jsem ateista." A rabi se ho ptá: "Četl jsi Talmud?" "Ne," opoví Izák. "A Tóru znáš?" "Ne." "Tak já jim něco řeknu, mladý muži," odvětí rabi. "Oni nejsou ateista. Oni jsou ignorant!"

Takže, i když nejste anebo si myslíte že nejste věřící, alespoň dnes si tiše řekněte: Sláva Bohu na výsostech (nebesích) a pokoj lidem dobré vůle.