Dva příběhy, na jejichž začátku byla snaha konat dobro a na konci zmar a korupce. V prvním případě rozdával nejbohatší muž světa během své cesty do Mekky zlato na potkání. V tom druhém vedl charitativní výkup otroků během súdánské občanské války k dalšímu zotročování křesťanů.

Dva příběhy, které od sebe dělí téměř sedm set let. V prvním případě je zdrojem informací článek z Washington Post z roku 2002. V tom druhém encyklopedie Britannica a další historické prameny. Odkaz na konci článku.

Občanská válka
V devadesátých letech minulého století probíhala v Súdánu druhá občanská válka mezi centrální vládou a jižními oblastmi. K jejímu vypuknutí došlo krátce po skončení první občanské války, kdy se k moci dostal prezident, jenž hodlal v celé zemi zavést islámské právo šaría. To bylo pro křesťanský jih nepřijatelné, a proto došlo k povstání, které vedla Svobodná armáda súdánského lidu, SPLA.

Armády muslimské centrální vlády obnovily během války institut otroctví, když válečné zajatce považovaly za své otroky. Příslušníci polovojenských jednotek ze severu dokonce pořádali opakované nájezdy na křesťanské vesnice. Oběťmi se stala zejména etnická skupina Dinků.

Lov otroků
Během nájezdů vojáci ze severu povraždili všechny muže ve vesnici, zatímco ženy a dívky odvedli do otroctví. Ty pak musely sloužit v rodinách na severu nebo byly prodávány do ostatních zemí. Podle dobových záznamů se pět žen prodávalo za cenu jedné pušky.

Západní země založily charitativní organizace, které ženy kmeny Dinka z otroctví vykupovaly za cenu několika desítek dolarů. Protože cena, kterou platili lidé z Evropy a Ameriky, byla vyšší než při prodeji otrokyň do jiných afrických zemí, začal obchod s otrokyněmi růst. Vojáci ze severu získali dodatečnou ekonomickou motivaci k pořádání nájezdů a chytání otrokyň.

Černý trh a korupce
Dalším nezamýšleným důsledkem byly podvody v jižní části země. Ženy a děti se vydávaly za otroky, aby je zástupci charitativních organizací mohli vykoupit. Protistranu při obchodní transakci reprezentoval nejčastěji nějaký příbuzný místního vládce. Musel mít světlejší pleť, aby mohl předstírat, že je zástupce bojovníků ze severu. Dinkové totiž patří mezi africké etnické skupiny, které se vyznačují vysokou postavou a velmi tmavou pletí.

Svobodný trh nelze porazit, stejně jako nelze přitlačit magnety stejným pólem k sobě. Jeho principy jsou univerzálně platné a rozumí jim všichni lidé na zeměkouli bez ohledu na vzdělání nebo původ. Obchod s otroky není výjimkou. Křesťanské matky si stěžovaly, že charitativní vykupování otroků zvedlo jejich cenu natolik, že ony samy nemohly získat své děti zpět. Když rodiny nechtěly půjčovat své děti na předstírání, že jsou otroky, přišli místní organizátoři podvodů s jednoduchým tržním mechanismem. Začali rodičům platit mírnou provizi za to, že děti na hraní otroků uvolní.

Postupem času se korupce rozrostla do všech oblastí zahraniční pomoci. Místní distributoři začali darované potraviny a léky prodávat. Za arabské obchodníky, kteří prodávali fiktivní otroky původním rodinám, se vydávali zástupci místní organizace, jež měla rozdělovat pomoc. Mnoho vojenských velitelů z jižních částí země na fiktivním vykupování otroků královsky zbohatlo. Tedy na místní poměry. Velitel Paul Awan z příhraniční oblasti se mohl pochlubit majetkem, který čítal 40 žen.

To je jeden z příběhů občanské války v Súdánu v devadesátých letech minulého století.

Vládce zlatých dolů v Mali
Historici se přou, kdo byl nejbohatším mužem historie. Mohl to být římský císař Augustus nebo Čingischán, ale jedno jméno se v různých žebříčcích objevuje často, přestože ho málokdo zná. Mansa Musa, velký vládce dolů ve Wangaře a panovník rozsáhlé říše, která se rozkládala na území dnešního afrického Mali a sousedních států.

Jeho bohatství pocházelo ze zlatých dolů ve Wangaře a obchodu se zlatem a solí. Svět se o něm dozvěděl teprve v roce 1324, kdy se Mansa Musa jako pravověrný muslim vydal na pouť do Mekky. Jeho karavana se stala předmětem lidových vyprávění, a proto se informace o ní dostaly do historických pramenů.

Zlatá karavana
V Musově karavaně bylo až 60 tisíc osob a stovky velbloudů. Panovníkův doprovod tvořilo 12 tisíc otroků a otrokyň, které byly zahaleny do perského hedvábí. Součástí karavany byly i tuny zlata a zlatého prachu. Mansa Musa v průběhu své cesty konal dobro. V bazarech přeplácel a žebrákům rozdával zlatý prach. Bohužel to nedopadlo tak, jak očekával. Historické prameny jsou kusé, ale následky jeho dobrodiní byly v Káhiře znát ještě 12 let poté, co jeho karavana prošla městem. Rozdávání zlata způsobilo inflaci a poškodilo lokální ekonomiky.

Post scriptum
Pozn. autora:
Prosperita národa nevzniká tištěním peněz. Platilo to v Káhiře ve 14. století a platí to nepřetržitě dodnes. Je to relativně logický princip. Pokud by prosperita vznikala tištěním peněz, mohl by stát uzákonit minimální mzdu ve výši 70 tisíc korun a problém by byl vyřešen. Rozpočtový schodek je ekvivalentem tištění peněz.

Otroctví bylo běžnou záležitostí ve všech civilizacích bez ohledu na rasu nebo cokoli jiného. Arabové odvlekli do otroctví miliony Evropanů. Křesťanské organizace z něj vykoupily i autora Dona Quijota, španělského spisovatele Cervantese. Český kníže Boleslav financoval své válečné výpravy obchodem s otroky. První válka, kterou vedly nově založené USA, byla válka proti pirátům ze severní Afriky, kteří zotročovali americké námořníky.

Jediná civilizace, která kdy bojovala proti otroctví, je ta západní. První země, jež postavila otroctví mimo zákon, byla Velká Británie. Stalo se tak v roce 1807. Pro muslimské obyvatele severního Súdánu bylo zotročování křesťanských žen a dětí standardní praxí ještě před třiceti lety.

Přesto jsou obyvatelé Evropy vystaveni v případě historie otroctví systematické antivzdělávací kampani, jejímž cílem nemůže být nic jiného, než otupit jejich ochotu a odvahu bránit vlastní civilizaci před rozkladem.

Psáno pro server Sýr zdarma