HISTORIE: Geopolitika se vrací
Vážné téma, nebo jen plané tlachání?
Vysvětlování a ospravedlňování velmocenských expanzí geografickými faktory bylo známo již ve starověku. Samotný pojen geopolitika poprvé použil švédský politolog a politik Johan Rudolf Kjellén (1864-1922). Kjellén vyšel z prací německého zoologa a geografa Friedricha Ratzela (1844-1904) považovaného za jednoho ze zakladatelů geopolitiky. Ratzel v roce 1901 uveřejnil článek Lebensraun, a náleží mu tak prvenství v použití onoho později v Německu používaného termínu „životní prostor“. Státy se podle něj řídí právem silnějšího, důležitá je velikost a půda. Již z povahy věcí je zřejmé, že praktikování geopolitiky je tématem velkých zemí. Poté, co se světu neúspěšně pokoušelo vnutit svou geopolitickou doktrínu Německo, nebylo o geopolitice dlouhá léta slyšet. Nyní se zdá, že se geopolitika jako vážně míněné téma vrací.
Ve Varšavě se 18. července 2019 uskutečnila diskuse o geopolitických problémech Evropy. Podrobně o ní u nás referovaly internetové Armádní noviny z 9. 12. 2019 v článku Jana Grohmanna Geopolitická tragédie Evropy. Diskutovali dva odborníci na geopolitiku z Polska a jeden z Německa. Polák Jacek Bartosiak, který přednáší polskému generálnímu štábu, je prý „hvězdou polské geopolitiky“. Citovaný článek v Armádních novinách se věnuje převážně jeho názorům.
Geopolitická mapa Evropy z polského pohledu o přílišné originalitě nesvědčí. Od oblasti kolem Smolenska a Moskvy označují polští geopolitičtí odborníci území táhnoucí se na východ jako Heartland. Stejný název v roce 1904 použil britský geograf a geopolitik Halford John Mackinder (1861-1947). V přednášce pro Královskou zeměpisnou společnost popsal tzv. teorii Heartlandu. Název Heartland vznikl složením anglického heart - srdce a land - země. Z toho se pak odvozovala britská geopolitika. V průběhu 19. století došlo k změnám, v jejichž důsledku již dominance na mořích ztratila původní význam a napříště bylo důležité ovládat onen Heartland. Evropa, Asie a Afrika tvoří jeden „Světový ostrov“, jehož geostrategické území je v Rusku. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil v roce 1919 Mackinder takto: „Kdo ovládá východní Evropu, ovládá Heartland, kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov, kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět.“
Hvězda polské geopolitiky zmiňuje Moravskou bránu, která by – pokud by došlo k rozsáhlému vojenskému střetu Západ - Východ byla opět průchodem hlavních bojových sil. Ani to nesvědčí o originalitě. V roce 1935 vyšla v Berlíně v nakladatelství Volk und Reich kniha Die Teschener Frage (Těšínská otázka) od Kurta Witta, podle které je české Slezsko předpolím k Moravské bráně. Území v Moravské bráně je od přírody určeno k tomu, aby bylo průchozí zemí (Durchgangsland). Moravskou bránu autor nazývá „Achillesferse des Tschechischen Staates“ (Achillovou patou českého státu). Tak se před druhou světovou válkou uvažovalo v Německu a jak je vidět, zaobírají se tím i v dnešním Polsku zřejmě i na generálním štábu, kde je Bartosiak poradcem.
Bartosiak si přeje silnou evropskou armádu a naříká nad neochotou Německa. Není si jistý, zda Německo a ostatní evropské země mají stejnou radost z amerického vlivu jako Polsko. Evropa již nekontroluje severní Afriku a Blízký východ ovládá Turecko. Vůči USA a Číně, které mohou pomocí cel a obchodních blokád uvrhnout Evropu do chaosu, je Evropa zranitelná. Ve světovém střetu velmocí Evropě chybí strategie nutná pro přežití. Polský geopolitik klade řadu otázek. Například zda evropská armáda půjde do konfliktu s námořnictvem USA, pokud Spojené státy spustí námořní blokádu Číny. Položenou otázku nechává bez odpovědi, ale hned hořekuje nad tím, že kromě Polska žádná jiná evropská země nemá skutečné odhodlání nasadit vojenskou sílu vůči Rusku a že Rusové to ví. Evropská vojenská dekadence umožňuje ve Středozemním moři silnou vojenskou přítomnost čínského námořnictva, jehož palebná síla je větší, než palebná síla německého a francouzského námořnictva dohromady. V Atlantiku se pohybují čínské ponorky a Bartosiak se táže, zda je bude německé námořnictvo sledovat. Evropské armády jsou čím dál tím slabší a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich úpadek mohl zastavit.
A na závěr úvah polské geopolitické hvězdy vysvětlení, v čem spočívá „tragédie Evropy“. Prý v tom, že se Evropu nedaří sjednotit. „Němci se pokoušeli sjednotit Evropu neúspěšně dvakrát a vždy prohráli. Proto jsou tak opatrní ohledně své armády,“ vysvětluje Jacek Bartosiak.
O názorech jediného nepolského účastníka geopolitické „diskuse“, Němce Michaela Quasse, článek neinformuje. Je snad geopolitika v tomto podání čistě polským tématem? Možná svou roli hraje polská historická zkušenost. Koncem 18. století si Polsko mezi sebou rozdělily Prusko, Rakousko a Rusko. Od roku 1795 do roku 1918 žádný nezávislý polský stát neexistoval. Polsko získalo samostatnost po první světové válce v roce 1918. Ve válce se sovětským Ruskem získalo Polsko rozsáhlé území Ukrajiny a Běloruska, které mu náležely v 18. století. Po počátečních sporech o Těšínsko byly polsko-československé vztahy dobré. V roce 1933 s nástupem Adolfa Hitlera v Německu k moci se dramaticky zhoršily.
Dne 26. ledna 1934 uzavírají Německo a Polsko dohodu potvrzující mezi nimi mír na dobu deseti let. Polsko se odvrací od československého projektu založeného na spolupráci s Francií a nezamýšlí přijímat žádné závazky týkající se Československa. A věci se dávají do pohybu pod taktovkou Německa. Po Mnichovské dohodě v říjnu 1938 Polsko zaútočilo na Těšínsko a anektovalo části tří příhraničních okresů. Bolševici měli také svou geopolitiku a po napadení Polska Německem 1. září 1939 si vzali z Polska zpátky to, co Poláci zabrali v roce 1921. A pak se měnily hranice po roce 1945. Tak to je asi realizace geopolitiky v praxi. Není divu, že se k tomu vrací zrovna v Polsku. Nebo to naopak po tom všem divné je? A není těžké pochopit opatrnost Německa.
Nicméně geopolitika se vrací. V Hospodářských novinách z 20. 12. 2019 vyšel článek Skutečná tragédie střední Evropy (převzat z čtvrtletníku Aspen Review, Aspen Institut Central Europe, autor Wojciech Przybylski). Geopolitika není podána tak „propracovaně“ jako na varšavské geopolitické konferenci, zato stručně. Týká se to střední Evropy, konkrétně skupiny V 4. Střední Evropa ovládaná byzantským Východem se před 30 lety stala součástí Západu. Byla zavalena úspěchy a nyní se (platí pro země visegrádské čtyřky) ocitá na jakémsi blíže neurčeném rozcestí. Nevedou se debaty o budoucnosti. Každý si polepšil, ale politici nedokázali úspěchy náležitě prodat voličům. Levicová agenda své lidi opustila a nastoupil pravicový populismus. Je třeba „zmínit také návrat geopolitiky“, říká autor, ale již se tím blíže nezabývá, nevysvětluje, oč by se mělo jednat. Letmo zmiňuje ideologii Ruska, zneužívaný strach z migrantů a „velké výzvy“ ležící před celým regionem. „Za několik desítek let už region nebude určitě stejný jako doposud“, to je věru hluboká úvaha. Ukáže-li se, že brexit byl britským úspěchem, může to vyvolat odstředivé faktory, ale také se může integrace zesílit, když se země vzdají dalších prvků své suverenity, ale „tentokrát tu už nebudou žádné ukazatele směru“. Všechny možnosti jsou akceptovatelné (kromě těch, které navrhují s fakty manipulující neliberální šarlatáni).
Jestliže Jacek Bartosiak hovoří o „evropské tlachavosti a slabosti“, je to gól do vlastní branky. Poručík Dub z Haškova Švejka by byl rovnocenným partnerem podobných jalových diskusí. Je nesmírným velikášství, když geopolitické konference a rady rozdávají ti, kteří v této vědecké disciplíně zatím nikdy šťastnou ruku neměli a nevidí změny, které nastaly od druhé světové války. Jestliže dominance na moři přestala být koncem 19. století určující pro velmocenské postavení, má dnes vůbec nějakou cenu teorie Heartlandu z roku 1904? To se od té doby ve vojenství, v komunikacích a dopravě atd. nic nezměnilo? Dnešní geopolitická mapa Evropy z polského pohledu, na níž je Polsko zakresleno v rámci území, jehož hranice sahá až ke Smolensku, je dílo hlupáka. Vydat se tam může akorát „prstem po mapě“.
Svou vlastní geopolitiku měl vždy zřejmě i český stát. Podle situace. Nebyly v ní velké pojmy jako „životní prostor“, ani plány s územím, které se musí ovládnout. Kdo ví, jestli je vůbec nějaká evropská geopolitika. Jistě se o takových záležitostech na různých místech rozhoduje v daleko větším měřítku, budou závažná témata, ale o tom se nejspíše nic dopředu z médií nedovíme.
Pozn.: Geopolitická mapa Evropy z polského pohledu převzata z článku Geopolitická tragédie Evropy (Armádní noviny, 9.12.2019).
