17.11.2019 | Den boje za svobodu a demokracii


HISTORIE: Fakta o Izraeli a Blízkém východě

2.7.2008

Kořeny konfliktu na Blízkém východě

Pozornost světa se již delší dobu soustřeďuje na Blízký východ. Denně jsme konfrontováni s příklady zmaru a zkázy. Lze rozumět tomuto násilí? Ano, avšak pouze pokud k němu přistoupíme se solidní znalostí fakt - těch, která jsou často opomíjena, pokud se o nich vůbec ví. Znalost uváděných skutečností přispěje k pochopení situace, jak k ní vůbec došlo a jak lze dojít k jejímu řešení. Když Organizace spojených národů navrhla v oblasti vytvořit dva státy - jeden židovský a jeden arabský -, Židé návrh přijali a v roce 1948 si vyhlásili svůj stát.

Židovský stát tvořil pouze minimální procento toho, co známe jako arabský svět. Arabové a 22 států s rozlohou přes 3 000 000 km2, Židé mají 1 stát s rozlohou kolem 20 000 km2. Arabské státy návrh OSN odmítly a od té doby vedly opakovaně války proti Izraeli - regulérní, i ty obzvláště vyčerpávající teroristické. V roce 1948 armády pěti arabských států napadly Izrael se záměrem úplně Židy vyhubit. Organizace pro osvobození Palestiny byla založena roku 1964, tři roky před tím, než Izrael získal území Západního břehu Jordánu (Judeje a Samaří) a v pásmu Gazy.

Deklarovaným účelem existence OOP byla eliminace Izraele prostředky ozbrojeného boje. Až do dnešních dnů hlásá internetová stránka Palestinské samosprávy Jásira Arafata, že celé území vlastního Izraele je "okupovaným územím". Je nemožné, aby tento výrok vůči západnímu sluchu ladil s tvrzením OOP a Palestinské samosprávy, že kořenem konfliktu je izraelská okupace Západního břehu a Gazy. Oblasti Západního břehu a Gazy (v letech 1948-1967 pod správou Egypta a Jordánska) se dostaly pod izraelskou kontrolu během šestidenní války roku 1967, která vypukla, když Egypt uzavřel Tiranskou úžinu a arabské armády se shromáždily na izraelské hranici, připravené k invazi a likvidaci Izraele.

Je důležité si povšimnout, že ani Egypt ani Jordánsko se během své devatenáctileté vlády nepokusily na těchto územích vytvořit palestinský stát.

Ještě před tím, než arabské země zahájily v roce 1967 agresi proti Izraeli, syrský ministr obrany a pozdější prezident Hafíz Asad řekl: "Naše síly jsou zcela připraveny zahájit vlastní akt osvobození a likvidace sionistické přítomnosti v arabské domovině.Naplnil se čas zničujícího boje." Na samém pokraji války vyhlásil egyptský prezident Gamal Násir: "Naším cílem je totální zničení Izraele."

Pro svou zášť vůči Židům podporovalo mnoho palestinsko-arabských vůdců naše nepřátele. Jeruzalémský velký Muftí se spojil s Adolfem Hitlerem. Jásir Arafat, bývalý předseda OOP a Palestinské samosprávy, si opakovaně vybíral za cíl a nechal zabíjet Američany. V roce 1973 nařídil vraždu Cleo Noela, amerického velvyslance v Súdánu. Po celou dobu trvání studené války byl Arafat velmi úzce spjat se Sovětským svazem a dalšími nepřáteli Spojených států. V roce 1991, během války v Perském zálivu, se Arafat spolčil se Sadámem Husajnem, kterého blahořečil jako "obránce arabského národa, muslimů a svobodných lidí kdekoliv".

Izrael už prakticky vrátil většinu území, které zabral během války v roku 1967 a již hned po této válce nabídl jejich navrácení výměnou za mír a normální vztahy. Jako výsledek dohod z Camp David v roce 1978, kdy Egypt uznal právo Izraele na existenci a mezi oběma zeměmi byly nastoleny normální vztahy, Izrael vrátil Sinajskou poušť reprezentující 91% území zabraného v roce 1967 - oblast trojnásobně větší, než je velikost Izraele. V roce 2000, v rámci jednání o úplném a trvalém míru, Izrael nabídl Jásiru Arafatovi návrat veškerých zbývajících území s jen naprosto minimální výjimkou. Byl však příkře odmítnut, když Arafat z Camp David odešel a zahájil současnou intifádu.

Jásir Arafat se velmi přesně vyjadřoval o svých cílech - tedy alespoň v arabštině. Tentýž den, kdy roku 1993 podepsal dohody v Oslo, v nichž slíbil zříci se terorismu a uznat Izrael, pronesl v jordánské televizi projev k palestinskému lidu a prohlásil, že provedl první krok "plánu z roku 1974". To byl chabě skrytý odkaz na "postupný plán", podle kterého byl přijatelný jakýkoliv teritoriální zisk coby prostředek vedoucí ke kýženému cíli - zničení Izraele.

Nedávno zesnulý Fajsal Husajní, přední palestinský mluvčí, se vyjádřil podobně roku 2001, kdy prohlásil, že Západní břeh a Gaza představují pouze 22% Palestiny a že jednání v Oslo bylo trojským koněm. A vysvětluje: "Když říkáme všem palestinským složkám a uskupením, aby považovaly dohodu z Oslo a jiné dohody za prozatímní opatření či postupné cíle , myslíme tím, že na Izraelce máme nastraženou léčku a chceme na ně vyzrát." A pokračuje, že cílem je "osvobození Palestiny od řeky k moři", tj. od řeky Jordán až k moři Středozemnímu, tedy území Izraele.

Dodnes má OOP patřící do křídla Fatáh ("umírněné" křídlo založené a vedené zesnulým Arafatem) ve svém oficiálním znaku celý Izrael překrytý zkříženými puškami a ručním granátem - další skutečnost, která činí lživým Arafatovo tvrzení, že si nežádá více než Západní břeh a Pásmo Gazy. Zatímco kritika Izraele neznamená totéž co antisemitismus, je třeba si povšimnout, že tisk Blízkého východu je na antisemitismus opravdu bohatý.

Před více než 15 lety řekl význačný vědec Bernard Lewis, že démonizace Židů v arabské literatuře jde mnohem dál, než tomu bylo v západní literatuře, s výjimkou německé za vlády nacismu. Od té doby i po celé roky "mírového procesu" se věci výrazně zhoršovaly. Znázornění Židů v arabských a muslimských médiích je blízké tomu, co známe z dob nacistického Německa a středověké krvavé hanoby, včetně těch, která tvrdí, že Židé používají křesťanskou a muslimskou krev pro přípravu svých svátečních pochutin, se staly příznačnými a běžnými.

Příkladem může být kázání vysílané televizí Palestinské samosprávy, kde šejk Ahmed Halabaja říká: "Židé musí být zmasakrováni a zabíjeni, neb Alláh všemohoucí pravil: Hubte je, Alláh jim dopřeje muk z vašich rukou. Nemějte slitování s Židy, ať jsou kdekoliv, v libovolné zemi. Hubte je, ať jste, kde jste. Všude, kde potkáte Židy, zabte je." Přes tři čtvrtiny palestinských Arabů schvalují sebevražedné atentáty.

Fakta o Státu Izrael

1) Na Středním východě je 22 arabských států, pouze 1 je židovský. Izrael je také jedinou demokracií v regionu.

2) Izrael je jedinou zemí v regionu, která dovoluje občanům všech vyznání praktikovat svobodně a otevřeně své vyznání. Izrael má 25% nežidovských obyvatel.

3) Zatímco v mnoha arabských státech nemohou Židé žít, Arabové v Izraeli mají uděleno plné občanství a právo volit. Arabové se rovněž mohou volně stát členy izraelského Knesetu. Arabové žijící v Izraeli mají více práv a volnosti než většina Arabů žijící v arabských zemích.

4) Izrael je menší než americký stát New Hamshire a je obklopen národy nepřátelskými k jeho existenci.

5) Často citovaná rezoluce 242 nevyžaduje úplné stažení ze Západního břehu Jordánu. Jak uvádí vědecký pracovník v oblasti práva Eugene Rostow: "Rezoluce číslo 242, kterou jsem coby náměstek ministra zahraničí pro politické otázky v letech 1966-1969 pomáhal formulovat, vyzývá zúčastněné strany k míru a povoluje Izraeli spravovat území, které okupoval roku 1967, dokud nebude dosaženo spravedlivého a trvalého míru na Středním východě. Až takový mír bude sjednán, od Izraele se vyžaduje stažení jeho ozbrojených sil z území zabraných v šestidenní válce.

6) Izrael uznává, že Palestinci mají legitimní nároky na sporná území a je připraven k jednání na toto téma. Jak již bylo zmíněno, izraelský premiér Ehud Barak nabídl Arafatovi v Camp Davidu takřka veškerá území.

7) Navzdory tvrzení, že izraelské osady na Západním břehu jsou překážkou míru, Židé zde žili po staletí, než začali být v letech 1948-49 masakrováni nebo vyháněni postupujícími arabskými armádami. A izraelské osady, které zabírají méně než 2% sporného území, téměř nikdy nevysídlují palestinské Araby.

8) Oblast Západního břehu Jordánu zahrnuje některá nejdůležitější místa židovských dějin - Hebron, Betlém, Jericho. Východní Jeruzalém, často zmiňovaný jako "arabské město" nebo "okupované území", je místem nejposvátnějšího židovského monumentu (I. a II.chrám). V době arabské nadvlády byla tato část v letech 1948-1967 Židům uzavřena. Od chvíle, kdy je pod kontrolou Izraele, je otevřena lidem všech vyznání.

9) A vezměme nakonec požadavek, že určitá území v muslimském světě musí být Židům zapovězena. Tento požadavek je shodný s Hitlerovou proklamací, že německá země musí být "Judenrein" (zbavena Židů). Arabové však mohou žít svobodně v celém Izraeli jako plnoprávní občané. Proč by Židům mělo být zakázáno žít či vlastnit půdu v místech jako je Západní břeh Jordánu jen a jen proto, že většina obyvatel je arabská?

10) Shrnuto: poctivý a vyvážený obraz Středního východu dokazuje, že jeden stát vyniká výrazně nad jiné ve své oddanosti k lidským právům a demokracii, právě jako tak k zaujatosti k dosažení míru a vzájemné bezpečnosti. Tento stát je Izrael.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.