Mám z letošních „oslav“ osvobození (a zažil jsem všech jedenasedmdesát!) podivnou pachuť v ústech. Jako bychom se znovu vraceli do předlistopadových let, jako bychom znovu chtěli potvrdit platnost parafráze „slavného“ Orwellova výroku o tom, že kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost.

Jistěže nám mohou vadit imperiální snahy dnešního Ruska, ale opravňuje nás to dnes k tvrzení, že před jednasedmdesáti lety „SSSR byl spojencem nacistů, neboť uzavřel smlouvu s nacistickým Německem“ nebo že „Moskva a Berlín zahájily druhou světovou válku tím, že přepadly Polsko“?

Jistě si mnoho lidí připomene často publikovaný filmový záběr ministerského předsedy Velké Británie Nevilla Chamberlaina vracejícího se z mnichovské konference v září 1938: stojí na schůdkách letadla a v pravé ruce ukazuje jásajícímu davu dokument, o kterém říká: „Zajistil jsem mír pro tuto generaci.“ Jelikož se vrací z Mnichova, domnívá se většina lidí u nás, že má v ruce mnichovskou dohodu, ale není tomu tak. Má v ruce dohodu mezi Velkou Británií a Německem!

V té se mimo jiné praví: „My, německý führer a kancléř a britský ministerský předseda, jsme dnes měli další schůzku a shodli jsme se v poznání, že otázka angloněmeckých vztahů má prvořadou důležitost pro obě země a Evropu. Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a angloněmeckou dohodu o námořních silách za symboly přání našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému.“

To se stalo téměř rok předtím, než byla podepsána dohoda o spolupráci mezi SSSR a Německem a o rozdělení Polska! Co však tehdy zbývalo SSSR, když západní mocnosti odmítly všechny návrhy na společný postup proti Německu (čehož pak trpce litovaly) a ve všem ustupovaly nacistům?

(„16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR... Nemůže být žádných pochyb..., že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326)

To jistě neumenšuje vinu Sovětů za vraždění, které v Polsku rozpoutali, ale stejně tak nelze z historie vymazat, že při „dělení Polska“ v září 1939 postoupili jen na mezinárodně uznanou hranici Polska tzv. Curzonovu linii, nazvanou podle britského ministra zahraničí, kterou po vítězné válce se SSSR v roce 1920 však Poláci překročili.

Připomíná dnes někdo Británii její tehdejší chování a tento pakt s Hitlerem? Připomínáme Francii zradu na Československu v Mnichově? Všem jsme odpustili, jen Rusům ne.

Jen hlupák může v roce 2016 napsat, že „není vděčný za osvobození Rudou armádou v roce 1945“. Snadno se to řekne tomu, kdo dnes není v koncentračním táboře, není ve věznici gestapa ani v zákopech války. Poměřovat tehdejší chování lidí, tehdejší poměry a události tím, co prožíváme a víme dnes, je jen dokladem mimořádné omezenosti.

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

Právo, 11.5.2016