Ještě osmdesát let po skončení druhé světové války se objevují neznámé hrdinské příběhy. Jeden napsal u příležitosti čtvrtečního Jom ha-šoa, Dne holokaustu, izraelský novinář Itamar Ajchner pro server Ynet deníku Jedijot achronot.

„Kdyby šlo o filmový scénář, nejspíš by byl zamítnut jako nepravděpodobný,“ píše Ajchner. Tři ženy, které nepatřily k odboji ani nebyly špionkami, se rozhodly riskovat život kvůli záchraně Židů za druhé světové války. Padělaly pasy, prováděly troufalé pašovací akce, ukrývaly Židy v palácích a vystupovaly pod falešnou identitou, aby v jednom z nejtemnějších údobí lidstva zachránily Židy před smrtí.

Izraelský badatel Meir Bulka z Institutu pro výzkum holokaustu při Bar-Ilanově univerzitě v Ramat Ganu odhalil příběh slavné francouzské šansoniérky Édith Piaf, její asistentky Andrée Bigard a hraběnky Lily Pastré, jejichž hrdinské činy byly desítky let téměř zapomenuty. Piaf využívala k záchraně Židů i nežidů své svobody pohybu i známostí s vlivnými osobnostmi.

Jednou svolila, že zazpívá francouzským válečným vězňům v Německu, ale pod podmínkou, že se s nimi bude moci vyfotografovat. Fotografie pak byly propašovány do Francie a použity k výrobě padělaných dokladů, které nakonec pomohly k útěku až 200 vězňů, včetně řady židovských.

Podle řady svědectví Piaf také ukrývala židovské umělce, pomáhala jim získat falešné doklady a s pomocí své osobní asistentky Andrée Bigard jim usnadňovala útěk. Takto pomohla i nadanému židovskému skladateli Norbertu Glanzbergovi, s nímž nějakou dobu i žila, nebo židovskému hudebníkovi Michelu Emerovi (vlastním jménem Emer Rosenstein), jehož písně zpívala nejen Piaf, ale i Yves Montand. Pomohla také Claře Haskil, židovské klavíristce narozené v Rumunsku, režisérovi Marceli Bluwalovi nebo židovskému pianistovi Yurovi Gullerovi, který se před útěkem z Francie dlouho skrýval pod falešnou totožností, kterou mu Piaf a její asistentka obstaraly. Andrée Bigard hrála v tomto záchranném úsilí zásadní roli. Šest měsíců ukrývala doma Glanzberga, a ohrožovala tak sebe i svou rodinu. Byla plnohodnotnou partnerkou všech záchranných akcí a pomáhala i při útěku vězňů z Německa do Francie.

Třetí hrdinkou byla hraběnka Lily Pastré z jižní Francie, která proměnila svůj palác v útočiště pro židovské hudebníky. Piaf je pak zaměstnávala jako doprovod na svých koncertech, i když byli třeba v publiku němečtí důstojníci SS. Piaf se seznámila i s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a byla obviňována z kolaborace, ale po válce byla očištěna, když se ukázalo, že její chování bylo zastíracím manévrem s cílem pomoci francouzským zajatcům.

Navzdory své statečnosti nebyly Piaf, Bigard ani Pastré nikdy oficiálně uznány za Spravedlivé mezi národy, což je titul, který uděluje památník holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě lidem nežidovského původu, kteří za války kvůli záchraně Židů riskovali vlastní život. Badatel Meir Bulka loni v červenci předložil jeruzalémskému památníku výsledky svého výzkumu, včetně citátů z životopisu Édith Piaf od Carolyn Burke, jednoho novinového článku z roku 1944 a úryvků z britského tisku. Odpověď však byla skličující – bez svědectví z první ruky nemůže proces uznání za Spravedlivého mezi národy začít. Jak ale říká Bulka, „žádný z těch, kdo válku přežili, už nežije“. Má však dost historických dokumentů, které dosvědčují, že všechny tři Francouzky Židy zachraňovaly. Podle něj je načase, aby památník začal takové důkazy uznávat. Bulka zdůrazňuje, že dnes už nejsou naživu žádní ze zachráněných, ale svědectví by podle něj mohl podat syn Norberta Glanzberga Serge. Ten však bohužel navzdory četným prosbám odmítá vydat materiály, které vlastní. Bulka proto doufá, že Jad Vašem trojici Francouzek uzná na základě důkazů, které mu předložil.

Jad Vašem však odpověděl, že „tento příběh je znám a byl přezkoumán. Památník vynaložil značné úsilí, aby zajistil nějaká související svědectví a archivní materiál, ale nenašel nic, co by pomohlo proces uznání Piaf, Bigard a Pastré zahájit“. Podle něj Komise pro uznávání Spravedlivých mezi národy čerpá informace zejména ze svědectví zachráněných Židů a v posledních letech tento titul udělovala zhruba dvěma stům jednotlivců ročně na základě písemných vzpomínek, osobních deníků apod. Komise zvažuje i nezávislé zdroje.

„Svědectví Norberta Glanzberga však památníku Jad Vašem předloženo nebylo. Až bude, může na činnost těchto tří žen přinést nový pohled,“ cituje odpověď novinář Itamar Ajchner ve svém článku pro Ynet.

Psáno pro Židovské listy