Bombový útok na ulici Ben Jehuda se udál dne 22. února 1948, během první fáze izraelské války za nezávislost, během kterého palestinští arabští teroristé ve spolupráci s dezertéry z britských mandátních jednotek vybombardovali ulici Ben Jehuda v Jeruzalémě. Jednalo se pravděpodobně o první bombový útok na auto v historii a byl to první z několika bombových útoků na ulici Ben Jehuda v historii izraelsko-palestinského konfliktu.

Dne 22. února 1948 přijeli tři muži převlečení za britské vojáky a policisty na roh ulic Ben Jehuda a Ben Hillel. Díky své zdánlivé britské identitě prošli bez problémů britskými i židovskými kontrolními stanovišti. Jedním z těchto mužů byl palestinský Arab Azmi Djaoumi. Dalšími byli Eddie Brown a Peter Madison, britští dezertéři. Řídili obrněný vůz a dva nákladní automobily naložené výbušninami, které připravil nacistickou organizací SS vycvičený Fawzi el Kuttub, mistr sabotér arabských Palestinců v Jeruzalémě. Bombové útoky nařídil Abdel Khader El Husseini, který měl v úmyslu zastrašit Židy a přimět je k opuštění Jeruzaléma. Brown a Madison předtím provedli bombový útok na palestinskou poštu. Za bombový útok na Ben Jehudu měli dostat tisíc liber šterlinků od velkého muftího Hadždže Amína al-Husajního.

Atentátníci zapálili výbušniny a utekli. Výbuch zdemoloval čtyři budovy a rozbil okna v rozsáhlé oblasti. Uvádějí se různé údaje o počtu obětí, a to v rozmezí od 47 až 54 mrtvých a několik desítek lidí utrpělo různě těžká poranění.

Jedno z nákladních aut bylo zaparkováno poblíž hotelu Atlantic na rohu ulic Ben Hillel a Ben Jehuda, kde obvykle přebývali „furmani“, kteří hlídali konvoje Palmachu. Britská policie útočníky pronásledovala, ti však vykřikli „Výbuch!“. Skutečnost, že se zdálo, že jsou všichni Britové, zmátla policii, která beztak raději co nejdříve zmizela.

Dr. Meron Benvenisti, tehdy čtrnáctiletý chlapec, vypráví, že na místo výbuchu dorazil s kamarády z mládežnického hnutí; byli požádáni, aby pomohli odklízet trosky. „Britové nabídli zemní techniku pod podmínkou, že ji budou sami obsluhovat,“ vypráví, „ale Židovská agentura to odmítla, a tak nás přivedli na práci. Vzpomínám si, že jsem se sehnul, abych něco odklidil, a najednou jsem uviděl, jak ze sutin trčí lidská ruka. Na tento pohled samozřejmě nikdy nezapomenu. Střecha kina Orion, které se nacházelo nedaleko, byla silou výbuchu úplně odstřelena a kino mělo dlouhá léta jen plechovou střechu, a když pršelo, nebylo slyšet promítané filmy.“

Avšak izraelští bojovníci z organizace Irgun a podzemního hnutí LEHI se za útok pomstili. Irgunisté zabili poblíž budov Židovské agentury britského důstojníka, seržanta a dva britské řidiče, zatímco Lehisté zabili 10 britských policistů.

Madison a Brown se vydali do Káhiry, aby si vyzvedli odměnu, ale muftí se jim vysmál a odmítl zaplatit. Ačkoli Abed al-Kader al-Husajní oznámil tisku, že to byl on, kdo byl za útok zodpovědný, Nejvyšší arabský výbor, který se obával mezinárodního odsouzení, vydal prohlášení, autorizované muftím, v němž Al-Husajního oznámení popřel. Tento model zachování popírání měly v budoucnu napodobit palestinské arabské teroristické skupiny.

Ulice Ben Jehuda a nedaleké náměstí Sion se staly místem dalších palestinských teroristických útoků. V pátek 4. července 1975 vybuchla na náměstí Sion lednička s pěti kilogramy výbušnin. Při výbuchu zahynulo 15 lidí a 77 bylo zraněno. Dne 4. září 1997 se na pěší zóně současně odpálili tři sebevražední teroristé z vojenské organizace Izzedin el Kásam z Hamasu a zabili čtyři Izraelce včetně dvou čtrnáctiletých školaček. Dne 1. prosince 2001 se na ulici Ben Jehuda odpálili dva sebevražední atentátníci, po nichž následovala bomba v autě, která vybuchla při příjezdu záchranářů. Při teroristických útocích přišlo o život deset lidí včetně mnoha dětí a 188 jich bylo zraněno. Řada dalších pokusů byla zmařena.