Od občanské války (1861-5) nebyla americká společnost tak zoufale rozštěpená jako dnes. Naplno se to projevilo během voleb, kdy se voliči rozhodovali mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou. V pasti dvou stran volili svého kandidáta převážně z nenávisti vůči tomu druhému. Nepříčetně napadali voliče z opačného tábora, rozhádali se rodiny a sousedé, dokonce i celoživotní přátelé spolu přestali mluvit. Občané ztratili vzájemnou důvěru. Tolik Ben Shapiro v knize Jak zachránit západní civilizaci. Společenská krize si vybírá krutou daň. Rapidně se zvyšuje počet sebevražd, depresí a na čínský fentanyl hyne více lidí než při autonehodách.

Proč se tak úspěšná bohatá a svobodná společnost hroutí? Odkud se vzala nenávist, která ji chce zničit? Kapitalistická Amerika, aniž by usilovala zlikvidovat materiální nerovnost, se od svého zrození stala příkladem svobodného tržního hospodářství, když dokázala stamiliony chudých přistěhovalců vytrhnout z bídy a těm podnikavým nabídnout příležitost k vzestupu. Americký sen se tak stal trnem v oku všech revolucionářů rovnostářství s jejich vizí nového spravedlivého světa. Socialistická víra totiž vychází z rozporuplného sepětí dvou silných motivů: starosti o chudé nebo diskriminované, a nenávisti vůči bohatým nebo privilegovaným. Proto socialisté vykládají o jednom procentu boháčů, kteří vlastní kapitál odpovídající všem ostatním, jako by nevěděli, že je výsledkem globálních firem, jichž mají Američané mnohem více než jiné národy.

Po porážce globálního nepřítele a konci studené války se marxistické levici podařilo ovládnout americké univerzity a do značné míry i klasické liberály. Jak se jim něco takového mohlo podařit?

Achilovou patou společnosti nebyla ekonomická krize, ani cykly prosperity a stagnace, vždyť od 70. let vzrostla vyšší střední vrstva na dnešních 30 procent a životní úroveň se dlouhodobě byť nerovnoměrně zvyšovala všem vrstvám. Jistě, globální ekonomika zlikvidovala některé tradiční sektory, nezpůsobila však bídu a umožnila import levného zboží. Nezaměstnanost je v USA nízká, drží se stále okolo 4 procent. Dokonce navzdory masovému počtu přistěhovalců americká chudina představuje dlouhodobě stabilních 11 procent. I dnes po covidové stagnaci je na tom americké hospodářství lépe než západní Evropa. Proto se také do Spojených států dodnes tlačí migranti z celého světa. Pro některé je dokonce atraktivní i americká chudoba.

Zranitelné místo Ameriky leží v samém základu jejího ústavního experimentu. Zakladatelé liberální republiky založili novou společnost na osvícenském principu politické individuální svobody a rovnosti.

„Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a že je jejich Stvořitel obdařil jistými nezcizitelnými právy, k nimž patří i právo na život a na svobodu, stejně jako právo usilovat o vlastní štěstí.“

Tento úžasný výrok Deklarace nezávislosti má biblický základ rovnosti dětí Božích před nebeským otcem, je však vytržen z kontextu (vždyť lidé si nejsou od narození fyzicky i mentálně téměř v ničem rovni), a pouze definuje racionální schopnosti jednotlivce. „To liberalismus zrodil jakýsi proto-marxismus“ (Yoram Hazony). Žádné společenství nemůže prosperovat bez normativní tradice a zděděných hodnot. Tenkrát však britským osadníkům (1776 - 1781) přišla na pomoc sama Prozřetelnost. Téměř všichni vyznávali židovsko-křesťanský etický monoteismus, jehož ozvěna se dodnes nachází na dolarových bankovkách, „In God we Trust.“

A jak poznamenal jeden z otců zakladatelů John Adams v dopise massachusettské milici:

„Naše svobodomyslná ústava je určena morálním a zbožným lidem. Jinak by byla naprosto nedostatečná. Pouze morálka a ctnosti umožňují republice a společnosti svobodu. Pouze závazek poslušnosti vůči pravdě a morálnímu zákonu a schopnost dobrovolně obětovat své soukromé zájmy dobru obce.“

Avšak od 60. let minulého století se ztrátou své náboženské víry ztrácí společenství i svou soudržnost. Ve veřejných školách se přestalo učit náboženství a heslo „e-pluribus unum“ ve státním znaku USA pozbylo významu. Od přistěhovalých cizinců už se nevyžadovalo, aby se stali Američany. Dříve se považovalo za samozřejmé, že přicházejí, aby se stali členy společného multietnického národa a vyznávali jeho nacionálně náboženskou víru. Křesťanství však bylo postupně zatlačováno do soukromí, až se nakonec z veřejného života vytratilo. Dnes už by většině (60 procent) nevadilo, kdyby se prezidentem stal ateista, ještě před 50 lety něco nemyslitelného. Ve vzniklém morálním vákuu americká levice jako alternativu národní identity nabídla ideál skupinové identity. Mnozí to přijali a identifikovali se jako skupinová oběť útlaku a ostatní považují za své utlačovatele. Získali tak pocit sounáležitosti. Dokonce i přívrženci Trumpa mezi dělníky se považují za politicky opomíjenou skupinu.

Má to však jednu vadu na kráse. Podrývá demokracii. Žádné společenství nemůže fungovat bez své předpolitické jednoty, jež umožňuje vzájemné souručenství. Bez společné národní příslušnosti se opozice stává nepřítelem. Jak se mají lidé demokraticky dohodnout, jestliže nesdílejí stejnou představu o zásadách dobrého spolužití? Lidská práva a rovnost před zákonem nestačí.

Levice využila starý rasistický komplex Američanů. Od ustavení zákona o občanských právech (1964), jenž měl zrovnoprávnit černochy, prosazovala stále nové anti-diskriminační vyhlášky a nařízení. Rozšířila tak svévolnou státní a soudní moc, která rozhoduje o zaměstnání, dotacích, nejrůznějších projektech na podporu inkluze menšin, až nakonec vyústila v cenzuru politické korektnosti a v ideologii posedlou rasovou identitou. Americký právní řád se stal konfliktní a chaotický, progresivisté prosazují společnost jako konglomerát rasových identit a napadají bělochy z vrozeného rasismu. Útočí i na oslavovanou národní nezávislost a tvrdí, že Amerika defacto vznikla už v roce 1619, kdy u jejích břehů přistáli první otroci a je navždy poznamenaná svým prvotním hříchem. Identitární politika společnost mate, šíří se nihilismus a emocionální subjektivismus. Jestliže každý odlišně vnímá realitu, zaniká dialog i vzájemná tolerance, ostatně ctnost křesťanská.

Marxistická levice ovládla liberální univerzity, tradiční media, státní byrokracii, odbory a dokonce i velké firmy, jež poslušně zavádějí školení multikulturalismu a anti-rasismu. Získala i celonárodní volební většinu. Pouze federální volební systém umožnil Trumpovi zvítězit nad Clintonovou, která měla převahu šesti milionů voličů. V rozdělené společnosti se jednotlivé státy federace politicky zakonzervovaly a rozhodují nepatrné většiny v sedmi nepatrných přelétavých státech.

Americká demokratická strana se už příliš netají, že nepovažuje konzervativní opozici za přijatelnou. Stejně jako Trumpa odmítala uznat právo na názor senátorů Joshe Hawleyho, Toma Cottona či Tima Scotta a podobné útoky vede i na konzervativní celebrity. Když slyšíme o agresivních někdy osobních Trumpových výpadech, měli bychom vědět, že jsou zuřivou osobní reakcí na útoky levice, která z něho dělá potenciálně fašistického diktátora. Ve skutečnosti dnes Republikány považuje za nelegitimní opozici a pravděpodobně pomalu chystá likvidaci systému dvou stran i demokracie.

Tento proces už proběhl na univerzitách, kde se nátlaku tradiční liberálové přizpůsobili. Pokud by se podařilo konzervativní postoje zcela vytlačit z politiky, mohla by s podřízenými liberály vzniknout marxisticko-liberální národní fronta, defacto skrytý režim jedné strany, jak jej známe z dějin Československa v letech 1945-8.

Měsíčník TO září 2024