Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Re: "V těchto dnech je tomu sedmadevadesát let, kdy Američané svrhli 6. srpna 1945 atomovou bombu na Hirošimu, o tři dny později pak na Nagasaki."

Počty Vám teda úplně nejdou. To je ale celkem podružné. Ať to okecáváte, jak chcete, svržení atomových bomb na civilisty bylo prostě svinstvo non plus ultra. A tím se nijak nezastávám tehdejšího japonského zrůdného režimu.

Paní, asi příliš nevíte o čem mluvíte. Na konci roku 1944 bylo Japonsko v beznadějné situaci a stejně nadále páchali zločiny v Číně a jinde. Několikrát byli vyzváni ke kapitulaci a stejně se jejich vojáci i v naprosto bezvýchodné situaci na Okinawě odmítali vzdát. Při vylodění na přelomu let 1945/46 se očekávaly ztráty až 1 mil. amerických vojáků a jak by prezident Truman vysvětlil, že měl bombu, která by zabránila americkým ztrátám, ale z lítosti na Japonci ji nepoužil, to by skončil a zcela správně, protože by to byla hloupost ne li přímo zločin a navíc na to ani neměl právo . Takže Japonce varoval, odmítli jednání a dostalo se jim alespoň částečně spravedlivé odplaty (za Nanking) a o tom je zcela zbytečná další diskuze.

Uvedl bych 3 poznámky:

1. Existoval rozkaz velení japonské armády, že když vstoupí Američané na japonskou pevninu, mají být zabiti všichni zajatci. A těch bylo desetitisíce.

2. Paradoxně jaderné bomby více Japonců zachránili než zabili. Pro japonskou mentalitu bylo zajetí největší ponížení. Smrt byla čestná, zajetí byla hanba pro vojáka a celou jeho rodinu. Japončina prý ani neměla slovo pro "kapitulaci". V celé historii Japonska se porážka nějakého vojevůdce řešila stejně - jeho rituální sebevraždou. Jeho žena a děti pak mohly žít dosavadním životem.

Existují dobové filmové záběry, jak sa ne kterémsi ostrově vojáci vrhají z útesů do moře. A nejen vojáci, ale dobrovolně i matky s dětmi.

Jak potupně japonští zajatci vnímali své zajetí, svědčí případ z australského zajateckého tábora. V něm se Japonci vzbouřili (a možná i více než 100 jich během vzpoury zahynulo) proti příliš luxusním podmínkám zajetí. Byli vychování, že v zajetí musí vojáci trpět a snášet kdejaké příkoří. A oni se zatím měli v zajetí daleko lépe než běžní vojáci i občané v Japonsku.

3. Last, but not least: ušetřené životy amerických vojáků se počítají na statisíce.

Pro úplnost ale uvedu, že jsem již četl i takové názory, že svržení těch bomb bylo zbytečné. Že by obětí amerických vojáků nebylo moc atd. Ale moc tomu nevěřím. Po válce je každý generálem.

Pane Kostelanský, ale ono nejde jen o životy vojáků amerických. Ono jde o životy všech. Všech lidí ! A to ve své době oba výbuchy dokázaly. Ušetřily mnoho životů hlavně japonských !

V puvodnim ultimatu bylo i odstraneni cisare. To byla jedina neprekrocitelna vec pro Japonce.

Takže konečně máme jasno - kdyby císař tenkrát spáchal seppuku, zachránil by stovky tisíc lidských životů. On to ale neudělal - dokonce ani poté, co Američani svrhli první bombu.