Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Uvedl bych 3 poznámky:

1. Existoval rozkaz velení japonské armády, že když vstoupí Američané na japonskou pevninu, mají být zabiti všichni zajatci. A těch bylo desetitisíce.

2. Paradoxně jaderné bomby více Japonců zachránili než zabili. Pro japonskou mentalitu bylo zajetí největší ponížení. Smrt byla čestná, zajetí byla hanba pro vojáka a celou jeho rodinu. Japončina prý ani neměla slovo pro "kapitulaci". V celé historii Japonska se porážka nějakého vojevůdce řešila stejně - jeho rituální sebevraždou. Jeho žena a děti pak mohly žít dosavadním životem.

Existují dobové filmové záběry, jak sa ne kterémsi ostrově vojáci vrhají z útesů do moře. A nejen vojáci, ale dobrovolně i matky s dětmi.

Jak potupně japonští zajatci vnímali své zajetí, svědčí případ z australského zajateckého tábora. V něm se Japonci vzbouřili (a možná i více než 100 jich během vzpoury zahynulo) proti příliš luxusním podmínkám zajetí. Byli vychování, že v zajetí musí vojáci trpět a snášet kdejaké příkoří. A oni se zatím měli v zajetí daleko lépe než běžní vojáci i občané v Japonsku.

3. Last, but not least: ušetřené životy amerických vojáků se počítají na statisíce.

Pro úplnost ale uvedu, že jsem již četl i takové názory, že svržení těch bomb bylo zbytečné. Že by obětí amerických vojáků nebylo moc atd. Ale moc tomu nevěřím. Po válce je každý generálem.

Pane Kostelanský, ale ono nejde jen o životy vojáků amerických. Ono jde o životy všech. Všech lidí ! A to ve své době oba výbuchy dokázaly. Ušetřily mnoho životů hlavně japonských !

Svržení atomových bomb na civilisty v Hirošimě a Nagasaki, stejně tak bombardování německých civilních měst Hamburg, Brémy v rámci operace Gomora během druhé světové války se ospravedlňuje jako nutný krok k ukončení strašlivé války, zatímco válka Izraele v Pásmu Gazy se kritizuje.

Pokud bylo správné a morální srovnat se zemí japonská a německá města, je naprosto ospravedlnitelné srovnat se zemí i města v Gaze s objekty Hamásu. Němci a Japonci měli zločinné vlády, nacisty a císařské militaristy, stejně tak v Gaze hamasisty. Jinak i v nacistickém Německu a císařském Japonsku bylo více nevinných lidí než v Gaze. Toho 7.října 2023 totiž vraždili o běžní civilisté v Gaze, ne jen teroristé z Hamásu. Gazané podporují Hamás. Gaza je Hamás, Hamás je Gaza. Na to nesmíme zapomenout.

Na to Západ zapomíná a ani to nechce slyšet, bohužel

18. dubna 1942 provedlo 16 amerických bombardérů, startujících z letadlové lodi Hornet nálet na Tokyo. Původně měly po náletu pokračovat do Číny na území obsazeném Čankajškem. Protože ale svaz lodí byl zpozorován, museli odstartovat dříve a k letu do cíle jim nezbývalo palivo. Musleli tedy vyskočit či nouzově přistát na území, obsazeném Japonci. Dva letci zahynuli, 8 jich zajali Japonci ale 70 se podařilo za pomoci Číňanů dostat k Čankajškovi.

Japonce tato pomoc šíleně rozzuřila.

Zahájili protoče-ťiangsko-ťiang-sijské tažení aby zastrašili obyvatele. Odhaduje se, že během něho bylo popraveno neuvěřitelných 250 000 civilistů.

Tolik k ubohým civilním obětem v Hirošimě a Nagasaki...

Jo jo, japončíci se s tím nemazali...

Klíčem k dobytí japonských ostrovů byla Iwodžima a Okinawa. Dobytí škvárového ostrova Iwodžima zaplatilo USA ztrátou 25 851 mužů. Z Japonských obhájců ostrova, kterých bylo 21 000, zůstalo 216 mužů. Dobytí ostrova Okinawy, zaplatilo USA ztrátou 49 151 mužů, obhájců ostrova padlo 110 000 mužů. Co vojáky USA deprimovalo, byla ta skutečnost, že civilisté zblblí propagandou volili před vojáky USA smrt z skokem z útesů. Byla plánovaná operace USA dobytí ostrova Kjúšú a Honšů 1. listopadu 1945. Podle prvních odhadů se jí mělo zúčastnit 766 000 mužů. Invaze na druhý ostrov Honšú, nazvaná operace Coronet, měla svým rozsahem daleko zastínit Overlord. Naplánovaná byla na březen 1946 a v plánech se počítalo s nasazením 1,2 milionu mužů. Předpokládané ztráty obou operací se měly pohybovat mezi 250 000 - 500 000 mužů. Japonská .obrana byla posilována nejlepšími jednotkami ze stavů Kwantungské armády, které ještě zbyly a slábnoucí námořnictvo Úhrnem 2 300 000 mužů ve zbrani. Dále se počítalo s nasazením 28 milionů dobrovolníků, kteří byli ochotni bojovat vyzbrojeni meči, bambusovými tyčemi s trhavinou a oštěpy Týkalo se to všech ve věku 13-60 let. Dokonce i malé děti byly cvičeny pro boj jako živé bomby s výbušninami připevněnými na tělíčku. Ženy a dívky dostávaly kyanidové tablety, které měly použít jako „ochranu“ před zneuctěním po invazi spojenců. Heslo „Sto milionů zemře za císaře a národ“ viselo skoro všude. Přes veškeré výzvy k ukončení války, přes několikáté upozornění, že USA má atomovou zbraň, a že ji použije. Japonsko odmítalo přijmout kapitulaci a nepřijalo ji ani po svržení první atomové bomby až druhá atomová bomba donutila Japonce ke kapitulaci. Takže atomová bomba zachránila mnoho lidských životů a ukončila válku.

Po svržení druhé atomové bomby se v Tokiu sešel kabinet, který měl rozhodnout o ukončení války. Byl vypracovaná prozatímní odpověď, která nabízela Spojeným státům kapitulaci se zachováním vlády císaře, ale mistrovsky nejednoznačná odpověď ministra zahraničí Byrnese uváděla, že císař bude podléhat okupačním vojskům a že o konečné formě vlády rozhodne japonský národ. V Tokiu se rozvinula diskuse, konzervativci byli nespokojeni, avšak optimisté argumentovali, že i podmaněný císař je stále císařem a že mohou počítat se svými spoluobčany, kteří dojdou ke správnému rozhodnutí. Vláda byla rozdělená, nacházela se ve slepé uličce a obrátila se na císaře samotného, aby rozhodl. Ten se rozhodl ve prospěch přijetí Postupimské deklarace. Byl připraven výnos, kterým se rozhodnutí dávalo na vědomí a císař je nahrál pro polední vysílání dne 15. srpna. Té noci došlo k poslední vzpouře stráží, důstojníci zavraždili svého velitele a vnikli do paláce, aby záznam našli a zničili. Ten byl bezpečně uschován, a tak druhého dne národ poprvé uslyšel hlas svého panovníka, který oznámil národu, že Japonsko přijímá bezpodmínečnou kapitulaci. Na palubě bitevní lodi Missouri – podle mateřského státu prezidenta Trumana – byla v Tokijském zálivu podepsána dne 2. září 1945 bezpodmínečná kapitulace Japonska. Za spojeneckou stranu dokument podepsali představitelé vrchního velení SSSR, USA, Velké Británie, Číny, Francie, Nizozemí, Austrálie, Kanady a Nového Zélandu. Druhá světová válka skončila

Tentokrát musím s panem Zieglerem souhlasit. Zatímco ve válce s Německem byly dvě třetiny německé armády na východní a třetina na západní frontě, v případě Japonska se situace obrátila. Sovětská armáda pod velením maršála Vasiljevského sice bleskově porazila japonskou kuantunskou armádu v Mandžusku, ale její vyloďovací kapacity stačily tak na Sachalin a Kurily. Hlavní tíha války by spočívala na americké armádě. Podle odporu kladeného Japonci na Saipanu a Okinawě a vysokým ztrátám při dobývání ostrovů, byl odhad amerických ztrát v bojích na hlavních japonských ostrovech 2 milióny vojáků! Atomové výbuchy v Hirošimě a Nagasaki byly pro Japonce takovým šokem, že císař i generálové byli v té chvíli ochotni kapitulovat. Kapitulace zachránila miliony životů na obou stranách.

Sovětská armáda zahájila válku proti Japonsku 9 května a dne 15 května Japonsko kapitulovalo. Sověti za poměrně malých ztrát ovládli veškerá území, která před rokem 1904 patřila carskému Rusku a některé z nich si trvale přivlastnil. Ovládnutím Mandžuska a severu Korejského poloostrova také zásadně změnil politickou geografii tohoto prostoru. Napomohl tím vítězství čínských komunistů v občanské válce a vytvořil potenciálně konfliktní situaci v Koreji, která později eskalovala v Korejskou válku. Za éry komunismu byl význam sovětského útoku na japonskou armádu přeceňován a vykládán jako rozhodující v porážce Japonska. Bagatelizoval tak celé vojenské snažení USA a jeho spojenců v předchozích letech, které bylo hlavním důvodem porážky Japonska ve druhé světové válce.

"Ušetřené životy amerických vojáků se počítají na statisíce." A to rozhoduje - tenkrát, jako dnes.

Ušetřené životy amerických vojáků se počítají na statisíce." Zbytečně zabitých vojáků sovětské armády za druhé světové války se počítají na statisíce. Tam neměl lidský život žádnou hodnotu, ani neměl život civilistů neměl žádnou hodnotu. kdyžto v armádě USA ano. Tam je rozdíl.

UFFF! "Bylo to kruté, ale nezbytné, jinak by zemřelo daleko víc lidí. V těchto dnech je tomu sedmadevadesát let, kdy Američané svrhli 6. srpna 1945 atomovou bombu na Hirošimu, o tři dny později pak na Nagasaki."

Když někdo neumí česky, tak by číslovku měl napsat čísly. To znamená 79. Jinak tedy devětasedmdesát, ale určitě ne sedmadevadesát.

Jiné by to bylo, jestli chtěl napsat 97, což by sedmadevadesát bylo správně, i když zase(!) úplně blbě.

A přitom to v jeho rodné němčině je to "neunundsiebzig", to stačí jen přeložit...

Co takhle raději oslavovat ukončení války v Tichomoří - mrtvým je vcelku jedno, jak byli zabiti a humánní zbraně jsou mýtus.

V televizi mluvil starý americký veterán. Měl být v prvním sledu invaze do Japonska a všichni počítali že tam padnou. Říkal že je vděčný že tam tu bombu hodili ne proto že zachránila miliony životů ale že zachránila jeho život.

I ty miliony (včetně japonských).

Re: "V těchto dnech je tomu sedmadevadesát let, kdy Američané svrhli 6. srpna 1945 atomovou bombu na Hirošimu, o tři dny později pak na Nagasaki."

Počty Vám teda úplně nejdou. To je ale celkem podružné. Ať to okecáváte, jak chcete, svržení atomových bomb na civilisty bylo prostě svinstvo non plus ultra. A tím se nijak nezastávám tehdejšího japonského zrůdného režimu.

Paní, asi příliš nevíte o čem mluvíte. Na konci roku 1944 bylo Japonsko v beznadějné situaci a stejně nadále páchali zločiny v Číně a jinde. Několikrát byli vyzváni ke kapitulaci a stejně se jejich vojáci i v naprosto bezvýchodné situaci na Okinawě odmítali vzdát. Při vylodění na přelomu let 1945/46 se očekávaly ztráty až 1 mil. amerických vojáků a jak by prezident Truman vysvětlil, že měl bombu, která by zabránila americkým ztrátám, ale z lítosti na Japonci ji nepoužil, to by skončil a zcela správně, protože by to byla hloupost ne li přímo zločin a navíc na to ani neměl právo . Takže Japonce varoval, odmítli jednání a dostalo se jim alespoň částečně spravedlivé odplaty (za Nanking) a o tom je zcela zbytečná další diskuze.