Rozhodnutí izraelské vlády učinit Hamásu významné ústupky by se nikdy nemělo nazývat „dohodou“. Bylo to vydírání. Copak je možné označit jako dohodu to, když někdo unesl vaše dítě a vy jste „souhlasili“ s tím, že zaplatíte výkupné, abyste jej dostali zpět? Samozřejmě, že ne. Únos byl zločin. A vyděračské požadavky byly dalším zločinem. Na snímku: Terorista Hamásu drží dvě z mnoha izraelských dětí unesených Hamásem 7. října 2023 do Pásma Gazy. (Foto: Hamas/X [Twitter])

Rozhodnutí izraelské vlády učinit Hamásu významné ústupky by se nikdy nemělo nazývat „dohodou“. Bylo to vydírání. Copak je možné označit jako dohodu to, když někdo unesl vaše dítě a vy jste „souhlasili“ s tím, že zaplatíte výkupné, abyste jej dostali zpět? Samozřejmě, že ne. Únos byl zločin. A vyděračské požadavky byly dalším zločinem.

Pravdivější označení toho, co se stalo, tedy je, že Izrael pod nátlakem Spojených států amerických kapituloval před nezákonnými a vyděračskými požadavky Hamásu a pokusil se tak zachránit životy unesených dětí, matek a dalších nevinných, většinou civilních rukojmí.

Nebylo to férové vyjednávání. Když vám ozbrojený lupič přiloží pistoli k hlavě a řekne: „Peníze nebo život!“, tak vaše rozhodnutí dát mu své peníze byste asi dohodou nenazvali. Za dohodu by tedy neměla být považována ani vyděračská ujednání, na která přistoupil Izrael. Přestaňme to tedy nazývat dohodou.

Když „vyjednává“ teroristická skupina s demokratickým státem, tak navrch mají vždy teroristé. Nejsou omezováni morálkou, zákony ani pravdou. Mohou podle libosti vraždit, znásilňovat, mučit a vyhrožovat něčím ještě horším. Demokracie se naopak musí řídit právními normami a musí naslouchat úpěnlivým prosbám rodin unesených rukojmí. Výsledek jednání je špatný pro bezpečnost Izraele, ale dobrý pro rukojmí, kteří jsou ještě naživu, a jejich rodiny. Srdce poroučí rozumu – v demokratických státech upřednostňujících okamžitou záchranu životů nám dnes známých lidí před smrtí budoucích hypotetických nám dnes neznámých obětí, tomu tak už bývá. Tento kompromis je pochopitelným aktem milosrdenství, i když je politicky chybný.

Kdyby přestaly všechny demokratické státy vyjednávat s teroristy, tak by na světě bylo méně terorismu. Ale protože se všechny státy požadavkům únosců a vyděračů podřizují, staly se terorismus a braní rukojmích primární taktikou našich nepřátel. A vinu za to neseme i my.

Nejvíce krve mají na svých rukou příznivci Hamásu z univerzitních kampusů, kteří hlasitě demonstrují svoji podporu intifádě a revoluci. Spoluviníky jsou také mezinárodní organizace, jako je Mezinárodní trestní soud, které zacházejí s Izraelem a Hamásem jako se sobě rovnými. Tito stoupenci terorismu povzbuzovali Hamás, aby ve svém odporu vytrval, v přesvědčení, že jejich podpora přinutí Izrael k dalším ústupkům.

Studenti teroru – vysokoškolští studenti, kteří povzbuzují Hamás, aby pokračoval ve svých vražedných metodách – musí být za svůj podíl na spáchaném zlu pohnáni k zodpovědnosti. I když jim První dodatek ústavy zaručuje stejná práva, jako Židům, tak by s nimi mělo být zacházet se stejným opovržením jako s nacisty, Ku-klux-klanem a ostatními rasistickými stoupenci násilí. První dodatek jim nezaručuje právo na slušné zaměstnání.

Zaměstnavatelé mají právo nemít nic společného s přívrženci nacismu a terorismu. Americké zákony kriminalizují poskytování materiální podpory určitým teroristickým skupinám, mezi něž patří i Hamás a Hizballáh. Poskytovat jakoukoliv materiální, politickou i ekonomickou podporu teroristické skupině, jako je Hamás, je nemorální. Přesto kandidáti Demokratické strany na prezidenta i viceprezidenta Američany vyzývali, aby vzkazům těchto protestujících naslouchali. O demonstrantech, kteří jsou pro lynčování černochů a znásilňování černošských žen, by to nikdy neřekli. Hamás přitom lynčuje Židy a znásilňuje Židovky. Ve skutečnosti je to totéž.

Radujme se z toho, že 33 z 98 rukojmích bude možná propuštěno a že někteří z nich budou stále naživu, ale mějme také na paměti, že to, co si Hamás na Izraeli za propuštění rukojmích vynutil, může v budoucnu ohrozit bezpečnost Izraele a stát život ještě více nevinných obětí.

Za všechny oběti v Pásmu Gazy viňme skutečné viníky: Hamás, a užitečné idioty a fanatiky, kteří jej podporují.

Alan M. Dershowitz je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knih War Against the Jews: How to End Hamas Barbarism a Get Trump: The Threat to Civil Liberties, Due Process, and Our Constitutional Rule of Law a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Alan Dershowitz má také vlastní videokanál „The Dershow“.

Překlad původního textu: It Wasn’t a Deal – It Was a Crime
Překlad: Libor Popovský

Poskytl Gatestone Institute