V pátek 19. ledna 2024 navštívila Moskvu delegace palestinské teroristické organizace Hamas. Jednal s ní vysoký představitel ruského ministerstva zahraničí, náměstek ministra Bogdanov.

Podle agentury TASS požadoval okamžité propuštění rukojmí, které Hamas drží v Pásmu Gazy. Včetně tří s ruským pasem. Uvedena byla jejich jména: Alexandr Lobanov. Andrej Kozlov a Alexandr Trufanov. Třetí jmenovaný není mezi zajatci tak docela neznámý, jak dále uvidíme.

Delegace této zločinecké formace navštívila Moskvu už loni na konci října, tedy po brutálním masakru spáchaném v izraelském pohraničí. Tehdy se hovořilo o propuštění ruských rukojmí (resp. lidí s ruským, případně dvojím občanstvím); ruská strana předložila seznam osmi lidí. Vedoucí delegace palestinských gangsterů tehdy Rusům slíbil, že předloženým seznamem se Hamas hodlá vážně zabývat a bude v této věci maximálně nápomocen, neboť považuje Rusko za svého blízkého přítele.

A jak vstřícnost Hamasu vůči příteli vypadala v praxi? Až po měsíci, 26. listopadu 2023, byl propuštěn Roni Krivoj, který působil jako zvukový technik na hudebním festivalu Supernova, kde se monstra Hamasu dopustila 7. října 2023 brutálních zvěrstev. O tři dny později se na svobodu dostaly dvě ženy: Jelena Trufanovová (50) a její maminka (73) Irena Tati.

Příjmení Trufanov se v tomto článku již objevilo. Ano, je to jeden z oněch tří, jejich osvobození požadovala po přátelích v Hamasu ruská strana. Alexandr Trufanov je synem Jeleny Trufanovové. Její manžel a Alexandrův otec Vitalij byl teroristickými barbary 7. října 2023 zavražděn; v zajetí zůstává také Alexandrova přítelkyně Sapir Cohenová. Ta na ruském seznamu zmíněném v lednové (2024) zprávě uvedena není, zjevně nemá ruské občanství.

Od lednové návštěvy delegace Hamasu v Moskvě uplynulo bezmála pět měsíců a navzdory slibům teroristů zůstává v zajetí stále pět lidí s ruským pasem (kromě dalších, kterých je více než sto a většinou jde o Izraelce; kolik jich už není na živu, můžeme jen odhadovat). Zde pro úplnost dodám, že kromě říjnové (2023) a lednové (2024) návštěvy delegace Hamasu hostila Moskva na přelomu února a března (2024) společné rozhovory Fatahu, Hamasu a dalších frakcí na téma „palestinské jednoty“.

Normálně uvažující pozorovatel by se mohl oprávněně domnívat, že tato vstřícnost Moskvy by měla být odměněna. Je-li Rusko blízkým přítelem Hamasu, jak jeho představitelé opakovaně tvrdili, pak teroristé udělají co nejvíce pro to, aby toto přátelství stvrdili konkrétním činem: neprodleným propuštěním všech unesených držitelů pasů Ruské federace, a to v řádu dnů. To se ovšem nestalo. V tomto směru nevyvinul Hamas žádné zvláštní úsilí. Věc došla tak daleko, že v úterý 11. června 2024 sdělila ruská komisařka pro lidská práva Taťjana Moskalková, že byla nucena opět požádat příslušné vysoké představitele v zahraničí, aby podnikli kroky vedoucí k propuštění ruských občanů zadržovaných Hamasem v Pásmu Gazya. Komisařka konkrétně apelovala kromě jiných na Vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka a prezidentku Mezinárodního výboru Červeného kříže Mirjanu Spoljaric Eggerovou.

Z toho lze dovodit, pakliže musí i ruská strana v této záležitosti žadonit u představitelů mezinárodního společenství o pomoc, ačkoli udržuje s Hamasem nadstandardní vztahy, že jí vstřícná politika vůči teroristům velký užitek nepřinesla. Rusko je v této věci Hamasem ponižováno stejně jako země, které teroristé vnímají jako své nepřátele, přičemž je pozoruhodné, že zatímco v jiných případech projevuje Kreml, řečeno diplomaticky, mnohem menší míru benevolence, působí v této kauze téměř rezignovaně. Hamas má prostě v ruce trumf a jako všichni gangsteři, i toto vládnoucí hnutí drze a arogantně své momentální pozice zneužívá, a to i ve vztahu k přátelům. A Moskva, světě div se, si to nechá líbit. Na otázku, co má tedy Kreml dělat, lze odpovědět: Postavit se v konfliktu s teroristickými agresory na správnou stranu, na stranu oběti. Je to ale reálné, když Moskva je stejným agresorem jako Hamas? A tak se Rusko v čele s Putinem samo vmanévrovalo do pozice podporovatele islamistických zločinců, přičemž došlo k naplnění smyslu přísloví „čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“.