To známé klišé o síti a rybě zná asi každý. Rybu jeden den sníte, ale zítřejší hlad žádá další – tak si ji chyťte s darovanou sítí! Dnes, zítra, pozítří nesnědené prodejte a za ušetřené peníze si kupte loďku. Tak nějak se rodí sebevědomý, svobodný jedinec, a posléze i národ. Jsou ale okolnosti, kdy se země ocitne ve stavu hluboké nouze, jež vede ke zhroucení základních funkcí státu a jeho resuscitace je bez počáteční pomoci zvenčí nemožná. Jak dlouho oživování potrvá a v jakém zdravotním stavu se pacient probudí, je dáno historickou situací před kolapsem a prací ozdravovacího týmu.

Historik ekonomie Gregory Clark ve své knize „A Farewell to Alm“ přišel s překvapujícím názorem, že teorie Darwinova přírodního výběru se dá aplikovat i v ekonomice. Analýzou poměru narození a úmrtí, příjmy a bohatstvím rodin v Anglii od r. 1250 do r.1800 došel k závěru, že kumulace bohatství v určitých rodinách se prosazovala díky racionálnímu myšlení, šetrnosti a ochotě tvrdě pracovat, tedy vlastnostmi platícími pro protestantské buržoazní rodiny. Podílí se na tom rovněž demokracie, tolerance, právní soustava a kultura společnosti. Proč v některých zemích kultura napomáhá ekonomickému rozvoji a v jiných ne? Kdo a co tvoří řád a aktivuje pospolitost k činům a výkonům?

Bohuslav Binka v BL rozebírá Gándhího myslitelskou orientaci a z ní plynoucí praktické rady pro Indii. Cituji: „Co je vůbec vzdělání?“ ptá se Gándhí. „V podstatě se jedná o schopnost číst a psát. Je to pouhý nástroj a jako takový může posloužit dobře i špatně.“ A jiné svérázné směřování indické společnosti: „Vystačili jsme si se stejným typem pluhu, jaký se používal po tisíciletí. Uchovali jsme si tentýž typ obydlí jako v minulosti a naše vzdělání zůstává na téže úrovni. Není pravda, že bychom nebyli schopni vynalézat stroje, ale naši předkové věděli, že pokud se budeme ubírat tímto směrem, staneme se otroky a přijdeme o svou morální sílu.“ Tento způsob myšlení a argumentace sice dovedl Indii k samostatnosti, ale sotva už k jejímu rozkvětu. Něco podobného doporučoval i Pol Pot v Kambodži: „Začněme od rýže...“ a zbídačil celou zemi, z čehož se nevyhrabala ani po 30 letech. Také R. Mugabe udělal ze Zimbabwe žebračenkovou zemi, přestože v minulosti vyvážela zemědělské produkty.

Dnes je tématem Haiti postižené zemětřesením. Všichni svorně tvrdí, že zemětřesení dovedlo k totálnímu kolapsu státní správu, infrastrukturu, zdravotnictví a nastoupil hladomor. Je ale tento obraz státu Haiti vyvolán až zemětřesením? V jakém stavu byla druhá nejdéle samostatná země (po USA) na západní polokouli a nejstarší „černošský“ stát před zemětřesením? Proč v 18. století byla nejbohatší zemí produkující cukrovou třtinu a proč britští kapitáni před vplutím do přístavu Port-au-Prince upozorňovali své otrlé námořníky, aby se chovali ve městě spořádaně, neboť: „Vplouváme do nejkulturnějšího města v Karibiku!“ (Více v knize Caribean od Jamese A. Michenera.)

Nelidské podmínky černých otroků a Francouzská revoluce 1789 inspirovaly k masové vzpouře a západní část ostrova, známého tehdy jako San Domingo, byla pojmenována na Haiti, což je původní indiánské jméno. Vůdcové černošského povstání, zejména negramotný černý generál F. Soulouque, se brzy po převzetí moci a doslovném vyvraždění bílého obyvatelstva a „mulatů“, zničení jejich majetků a polností začali prohlašovat za císaře a dědičné krále, vzájemně se vraždili a země upadala do nekonečného chaosu krvavých junt či kamaril. Neskončilo to ani vládou klanu Duvalierů (končící rokem 1986, kdy Jean-Claude Duvalier odchází do francouzského exilu). Tento stav trvá dodnes.

Žil jsem šest let v sousedství Haiti a sledoval jsem, co s ostrovem udělal i pouhý slabý hurikán. Plechové boudičky bouře rozmetala a v hlášení se to objevilo jako číslo poničených domů. Nefunkční vláda nezvládla řádění gangů, zkorumpovaná policie si plnila kapsy a chudák, tehdy jako dnes, se ocitl na konci všech zájmů. A dnešní zemětřesení? Zbortilo i to, co se při vší zdvořilosti dalo nazvat vládou. Na řadě je otázka, co povstane z rozvalin po zemětřesení. Je někdo na Haiti, kdo by zaručil budování funkčního státu alespoň s náznaky demokracie? Lidé již začali čistit kousky betonu, cihel a budovat svou budoucnost za vůně rumu, za kohoutích zápasů, s obřady vúdú a vším, co charakterizuje duši Haiti. Zároveň ale obviňují svět, že dává málo, dokonce že někteří zneužili katastrofy, aby si přivlastnili ostrov.

Prosící dlaň je nejhorší, lehce se na ni zvykne, a když je v ní málo, o to hlasitěji se křičí. Profesionální humanisté už na to čekají, aby se dostali k vašemu svědomí a vnutili vám vinu i podíl na bídě světa, z čehož se vykoupíte jenom přispěním na účet.... Viděl jsem zhoubnost financování lenosti na jistém ostrově v Karibiku. Celé rodiny po několik generací žijí ze sociálních dávek, neschopné se vymanit ze závislosti na měsíčných „tarchetách“, jež jim dovolují slušné žití a dokonce i placení školného, rozhodne-li se jejich dítko pro studium na soukromé škole! Výsledkem je buď alkoholismus, nebo široká škála psychických poruch, rozvrácené rodiny a... nenávist k donátorovi. Za vše, co nefunguje, je vinen dárce sociálních dávek. „Jsme hrdí a nezávislí a poskytujeme vám právo platit nám,“ tak nějak to vnímají hrdí a nezávislí Portoričané.

A Haiti? Tam již určitě působí „kapitalismus katastrof“. Snad se připravuje i „Marshallův plán“ pro Haiti. Peníze přitékají, hrnec se plní medem a včely se slétají. Problém je, že nikdo se nezeptá Haiťanů, co a jak chtějí. Miliardy dolarů se začnou vázat na různé rekonstrukční kontrakty, z nichž je už těžké vycouvat. A opět bez účasti Haiťanů, přestože právě oni by se měli podílet na národním rekonstrukčním plánu. Jenomže... s maximální transparentností. Dobrým příkladem takového postupu je rekonstrukce v Thajsku po úderu tsunami. Komunity si vytvořily výbory, „najatí“ architekti a plánovači se ptali lidí, jak má vypadat jejich komunita a co v ní chtějí. Šedesátiletý místní obyvatel ví daleko lépe, co lidé chtějí a jak má město nebo obec vypadat, než může vědět kdejaký „hejsek“ zaštiťující se čerstvým diplomem.