Gruzie má po parlamentních volbách. Vítězství v nich dosáhli souputníci nynějšího gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Západní demokracie, pro něž jsou Saakašvili a jeho věrní jediní přijatelní spojenci na gruzínské politické scéně, si mohou načas oddechnout. Co ale nesmí za žádnou cenu, je usnout na vavřínech nebo ještě hůře propadnout naivním představám o tom, kterak v rodné vlasti jistého Džugašviliho konečně excelovali svobodomyslní miláčci lidu nad despoty seshora. Zpočátku konstatovaná realita je totiž spíše obrácená.

Saakašvili upevnil svoji pozici s příliš hlasitým skřípěním zubů mezinárodních pozorovatelů. Tolik proklamovaná cesta Gruzie na Západ zažívá nové zaškobrtnutí a z pohledu západního pozorovatele nelze než doufat, že na ni časem nespadne obří meteor, přes který se Gruzíncům nadobro nepovede přelézt.

Aby se tak nestalo, musí si velmoci „euro-atlantického civilizačního okruhu“ položit několik nepříjemných otázek. Je správné podporovat ne zcela demokratický režim jednoho muže jen z toho důvodu, že je prozápadní? Je racionální čekat, že se takový režim stane alespoň v dlouhodobém horizontu režimem demokratickým? A proč se vůbec nějakou Gruzií zabývat?

Západní svět v dobách studené války vyjádřil podporu několika nedemokratickým (čti autoritářským) režimům. Namátkou uvedu tři příklady, Tchaj-wan, Jižní Korea a Jižní Vietnam. S výjimkou posledního jmenovaného (kde se západní podpora změnila v občanskou válku a následně v triumf komunismu), zaznamenala trpělivost Západu s praktikami domácích samovládců jednak zabránění rozšíření sovětské (čínské) vlivové sféry a posléze (za vydatné pomoci domácích opozičních aktivistů a kverulantů) i přechod k demokraticky fungujícím strukturám. Tudíž nelámejme nad gruzínskou svobodou hůl. Saakašvili z nabízejících se vůdců je podle všeho jediný, který může Gruzii přetvořit a udržet na západní straně světové politiky a zároveň vhodnými reformními zásahy ji přeměnit na zemi demokracii velmi blízkou (ne-li úplně demokratickou).

A stojí nám podpora Gruzie za to? Gruzie se nachází v zakavkazské oblasti. V oblasti, kterou si ruské impérium vzhledem ke geografické blízkosti a nesporným dějinným faktům nárokuje jako region svého výsadního vlivu. Pokud jednu jedinou část Zakavkazska udržíme na své straně, donutíme Moskvu, aby své aktivity soustředila právě (či především) zde a nepřesouvala své zájmy a síly dále na Západ (tedy do Evropy).

Proto je zapotřebí dvou věcí. Zaprvé, být ve vztahu ke Gruzii a jejím „zapadnikům“ trpělivý. A zadruhé, nevzdát se nároků na pokračování gruzínského demokratizačního procesu. Spojíme-li chytře oba základní předpoklady, o zasloužený vavřínový šlofík se zajisté nepřipravíme.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského