Podle senátora a novináře Jaromíra Štětiny útoky cchinvalských paramilitárních jednotek na gruzínské vesnice zesílily 4. srpna 2008, což bylo akorát v době, kdy se na severní straně Roki tunelu, který je na hranici mezi Gruzií a Ruskem, shromáždily kolony tanků 58. armády severokavkazského vojenského okruhu federálních ruských vojsk.

Během dne 7. srpna zničila osetinská proruská jednotka gruzínskou vesnici Marneuli stojící na přístupové silnici od Roki tunelu k Cchinvali, aby cesta byla volná pro další postup ruské armády. Podle Štětiny tentýž den večer ruská armáda překročila hranice a postupovala na jih. Ruská armáda měla údajně rozkaz bleskovým úderem obsadit Cchinvali, Gori a Tbilisi, zatknout prezidenta Saakašviliho a podpořit nastolení promoskevského režimu. Před Cchinvali se postavily ruským vojákům gruzínské jednotky, byly poraženy, ale vyhodily do povětří most a Rusové se k městu dostávali objížďkou. Teprve 8. srpna ráno začal boj o Cchinvali. Tehdy Moskva prohlásila, že se tam Gruzínci dopustili genocidy.

V rozhovoru, který se odehrál 7. srpna ve 3.52 gruzínského času - přeložil ho z osetštiny americký deník The New York Times -, se ptá velitel osetinského pohraničníka s příjmením Gusajev: „Poslechni, ti obrněnci již přijeli?“ „Obrněnci i lidé,“ odpovídá Gusajev. O dvacet minut později volá důstojník z velitelství jihoosetínských pohraničníků a znovu se ptá: „Už projeli tunelem?“ Pohraničník odpovídá: „Ano, před dvaceti minutami. Když jsem vám volal, už tu byli.“ The New York Times poznamenává: Paradoxní je, že hovor byl veden v síti gruzínského operátora.

Nejpodrobnější rešerši na základě zpráv pozorovatelů OBSE (OSCE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), kteří zažili útok přímo v Cchinvali, přinesl německý zpravodajský časopis Der Spiegel. Časopis zjistil, že útok na Cchinvali podle Spot-Report ze dne 8. září, který tito pozorovatelé odesílali každý den, začal krátce před půlnocí: město bylo ostřelováno dělostřelecky z okolí, stojí ve zprávě, a zasažena byla i mise OBSE, její pracovníci se ukrývali ve sklepě. Ve zprávě, která je psána velice neutrálně, je dále napsáno: Někde Rusové prý porušili vzdušný prostor Gruzie, jinde prý Gruzínci obsadili jihoosetinské vesnice.

Důstojníci NATO v Bruselu zaujali okamžitě 8. září ke konfliktu stanovisko, v němž se můžeme dočíst, že Gruzínci měli začít, a to ne z obranných důvodů nebo jako reakci na ruské provokace, ale hlavně z taktických důvodů. To, co se dělo na druhé straně, nebylo určitě důvodem ke gruzínskému útoku, stojí ve zprávě, i když to, že Rusové provokovali a v Roki tunelu měli tanky, nikdo nezpochybňuje. Ale na druhé straně podle tajných služeb dne 7. srpna přemístili Gruzínci asi 12 000 vojáků k jihoosetínským hranicím a u Gori stálo 85 tanků a obrněných vozů, které dohromady tvořily celou jednu třetinu gruzínské armády a výzbroje. Experti se domnívají, že cholerický Saakašvili měl v plánu v bleskové válce se dostat až k Roki tunelu, a proto začal sám s útokem ve 22.35 hodin. Útoku se zúčastnilo 27 raketometů a kanóny ráže 152 milimetrů. Potvrzují to odposlechy Rusů, jejichž 58. armáda v severní Osetii volala v té době o pomoc, protože nebyla v bojové pohotovosti.

Na druhé straně gruzínská armáda, která byla složená hlavně z dělostřelectva, byla odkázaná jen na silnice, a proto se nedostala dál než kousek za Cchinvali.

Podle zpravodajských služeb, uvádí Der Spiegel, reagovala ruská armáda až v 7.30 ráno dne 8. srpna, kdy odpálila jednu raketu SS 21 na město Boržomi a nejdříve kolem 11.00 vyjeli ruští vojáci z Roki tunelu.

Jenže zároveň ruský deník Krasnaja zvězda, což jsou noviny ministerstva obrany, citoval kapitána Denise Sidristu, velitele 135. motorizované dělostřelecké kumpanie, který tvrdí, že jeho jednotka už v noci ze 7. na 8. srpna projela Roki tunel. Později to odvolal s tím, že se spletl.

K tomu se ale z několika různých stran potvrdilo, tedy jak podle Human Rights Watch, tak podle ruské strany, že v Cchinvali nebyly zabity dva tisíce lidí, ale pouze 134. O žádné gruzínské genocidě nemůže být tedy řeč.

Jen z tohoto krátkého a jistě neúplného výčtu je zřetelně vidět, že jde v prvé řadě o informační válku a že, jak napsal Der Spiegel, pravdu a lež v této pětidenní válce je dodnes velice těžké rozpoznat. A je otázka, jestli se to vůbec může podařit v době, kdy odborníci jako profesor Achim Baum již PR agentury považuje za pátou mocnost po moci, ústavodárné, exekutivní, soudní a mediální. Pro obě strany takové dvě západní špičkové agentury pracují.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel