28.3.2024 | Svátek má Soňa


GRUZIE: Už s vámi nebudem

24.8.2009

"Už s vámi nebudem," sdělilo uprostřed loňského srpna oficiální Tbilisi oficiální Moskvě. Byl to logický důsledek ruského vpádu nejen do Jižní Osetie, již chtěl gruzínský prezident Michail Saakašvili silou vrátit pod svou kontrolu, ale i do značné části zbytku země, z níž pak ruští vojáci odcházeli jen pomalu a neochotně. Čistě formálně se tak stalo v souladu s devátým bodem Charty SNS, podle nějž členství zaniká dvanáct měsíců poté, co příslušná vláda předsednické orgány Společenství o takovémto záměru písemně uvědomí.

Jak prohlásil v interview pro zpravodajský portál strana.ru Sergej Michejev, viceprezident ruského Centra politických technologií, což je jeden z mozkových trustů současné ruské výbojné politiky, tento krok, tedy vystoupení Gruzie ze Společenství nezávislých států, byl po událostech ze srpna 2008 nevyhnutelný. Prezident Saakašvili podle tohoto ruského politického technologa pochopil, že pro ruskou stranu fakticky přestal existovat a že i kdyby nakrásně na summity SNS dál přijížděl, nikdo z ruské politické špičky by mu nejen nepodal ruku, ale zřejmě by se navíc ještě tvářil, že ho vůbec nevidí. A role politické mrtvoly v uskupení, jež se pro Moskvu zvolna mění v důležitý nástroj znovuzrozených velmocenských ambic, jistě není něčím, nač by byl Michail Saakašvili zvědav.

Zajímavé na druhé straně je, že Gruzie se i nadále podílí na asi 75 mezistátních a mezivládních dohodách v rámci SNS, což je bezespporu výraznem gruzínských snah neocitnout se v izolaci, do níž se tuto zemi neustále pokouší uvrhnout Moskva. V prohlášení gruzínského ministerstva zahraničí se k tomu přímo říká: "V souladu s vídeňskou konvencí o mezinárodních dohodách z roku 1969 pro Gruzii i nadále platí mezinárodní mnohostranné smlouvy, jejichž podmínkou není členství v SNS." Patří sem kupříkladu (poněkud paradoxně) Smlouva o bezvízovém styku pro občany členských zemí SNS, Smlouva o zóně volného obchodu, Konvence o právní pomoci a právních vztazích v záležitostech občanských, rodinných a trestních i četné další úmluvy. Gruzie se tak snaží zbavit stále sílících pout s Moskvou, jež Společenství nezávislých států zejména v poslední době znamená, ale zároveň neztratit v rámci této organizace výhody, které SNS svým členům bezesporu přináší. Velice důležité jsou přitom zejména veškeré svazky hospodářské povahy, protože slabá gruzínská ekonomika jiná než postsovětská odbytiště prakticky nemá.

Již citovaný Sergej Michejev zároveň, a to vcelku oprávněně, tvrdí, že pokud snad někdo v Tbilisi doufá, že odchod Gruzie ze Společenství nezávislých států urychlí její vstup do Severoatlantické aliance, krutě se mýlí. Ve Washingtonu i v Bruselu podle tohoto teoretika putinské, tvrdě autoritářské moci velmi dobře vědí, že jakákoli snaha o konkrétní sblížení Aliance s Gruzií by vedla k novému zostření vztahů Bruselu s Moskvou, což podle Michejeva nemá v plánu ani Barack Obama, ani nové vedení NATO. Znovu opakujme, že tato ruská kalkulace je bohužel správná a že Západ svůj váhavý a vyhýbavý postoj k podobným konfliktům prokázal hned na počátku loňského srpna, kdy se po přisunutí ruské bojové techniky až na vzdálenost pouhých 35 km od Tbilisi kromě proklamací a nedůrazných gest typu dočasného přerušení spolupráce v rámci Rady Rusko-NATO nezmohl prakticky na nic.

První výročí ruského vpádu do Gruzie a čerstvý odchod této kavkazské země mimo jiné poukazují na jeden zajímavý a zároveň znepokojivý jev, na nějž upozornil významný ruský politolog a šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov: Současná ekonomická krize neměla na největší zemi světa ten vliv, v jaký doufal Západ. Místo větší poddajnosti Kreml prokazuje stále větší agresivitu. Místo toho, aby rozptylovalo své síly daleko ve světě, Rusko se plně soustředilo na upevnění své pozice jakožto důležitého nezávislého světového centra pro státy ve svém okolí. Jinými slovy rozšiřuje svůj ekonomický a politický vliv především v sousedících a dalších blízkých zemích. S tímto hodnocením nejnovější kremelské zahraničněpolitické taktiky a strategie nelze než souhlasit.

U příležitosti dnešního smutného výročí sovětské okupace Československa před 41 lety asi taky stojí za to upozornit na čerstvé velmocenské ambice Ruska ty české politiky, kteří si je neuvědomují nebo uvědomovat nechtějí.

21.8.2009

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6