Neviditelný Pes

GRUZIE: To už tady bylo

12.8.2008

Všichni známe tu dumku, hrozila nám kontrarevoluce, západoněmečtí revanšisté mobilizovali tanky na naší mírové hranici. Američtí vojáci a generálové, převlečeni za turisty, se soustředili v Praze, vnitřní reakce se chystala lynčovat nejvěrnější syny a dcery KSČ, pořizovala si zbraně a munici. Za této situace se Kreml rozhodl k jedinému správnému činu. Tím bylo srpnové obsazení Československa. Ještě v roce 1969 se lidé pokusili o nějaký vzdor ale za další rok jsme kráčeli k zářivým zítřkům. Konec dobrý? Jak pro koho.

Dějiny se téměř opakují, v daleké Gruzii – zemi uprostřed Kavkazu, o které nic nevíme - se lidé také pokusili vymanit z ruského vlivu, a protože kremelští vůdcové nic jiného kromě silového jednání neznají, přišla vojenská agrese a promoskevská propaganda. Jak se nyní pan Putin a Medveděv strachují o osudy občanů Jižní Osetie. Naposledy se strachoval soudruh Hitler s Goebbelsem o sudetské Němce ve třicátém osmém, bylo to také koncem léta.

Celý Sovětský svaz a socialistický tábor vznikl násilím a po celou dobu své existence byl držen pohromadě vojenskou silou, brutální policií a pověstnými gulagy. Soudruh Stalin říkal: „Osvobozená země je dobytá země.“ A tak poválečné uspořádání a poměry ve východní Evropě si v mnohém nezadaly se situací, která panovala za okupace německé. Toto samozřejmě nelze zevšeobecnit a vůbec nechci zlehčovat hrůzy a utrpení druhé světové války.

Je pravda, že obyvatelé sovětského ráje si občas přestali vážit výdobytků socialismu, ale sovětská vojska jim to většinu rychle vytloukla z hlavy, někdy i pomocí samopalů. Bylo tomu tak ve východní části Německa v roce 1953, v Maďarsku v r. 1956, v Československu 1968 atd. V Polsku se krize roku 1980 řešila jinak, ale kremelský nátlak a styl popřít nelze.

Je to malý zázrak, že jsme se v roce 1989 dočkali svobody a vymanění z vlivu fanatických sovětských generálů a jejich přisluhovačů, nejenom v Československu, ale ve východním bloku jako celku. Neměli bychom při vší kritičnosti pochybovat o tom, že tehdy i dnes by se našlo mnoho kovaných soudruhů, tipu Biľaka, Štěpána či Zaorálka.

Co tedy vlastně vzkázat Gruzíncům. Nečekejte, že vám někdo pomůže. Evropa bude vyzývat ke klidu, rozvaze, ale vaši lidé budou dál bombardováni a zabíjeni. Ruský plyn zahřeje víc než vaše svoboda. Možná se najde statečný novinář, který bude z místa bojů informovat, ale ten skončí jako paní Polytkovskaja. Jak říkám, všechno už tady bylo. I ty sprosté, anonymní urážky pod článkem.



zpět na článek