Evropská unie sice vyzývá Rusko, aby se stáhlo z gruzínského vnitrozemí, ale nezdá se, že by se to v dohledné době stalo. Naopak: ruský prezident Medveděv se rozhodl přitvrdit, oficiálně uznal nezávislost odtrženeckých provincií Abcházie a Jižní Osetie a prohlásil, že Michaila Saakašviliho nepokládá za gruzínského prezidenta. Bohužel se zdá, že je jen otázka času, kdy se ruská strana rozhodne dosadit do ochromené Gruzie novou vládu. Možná ne rovnou dělnickorolnickou, neboť komunismus už se přece nenosí, ale rozhodně nikoli prozápadní, nýbrž proruskou, protože velmocenské choutky ruské politiky nepřešly. Gruzínské orgány ztratily kontrolu nejen nad separatistickými regiony, ale i nad značnou částí vlastního území, nad silnicí spojující západní oblast země s centrem, nad největším přístavem v Poti i nad nejdůležitější elektrárnou na řece Inguri.

Reakce Západu je přes veškerou rétoriku slušně řečeno rozpačitá. Rusko je silné, o ozbrojený konflikt pochopitelně nikdo nestojí a Rusové dali zřetelně najevo, že z pouhých řečí si nic nedělají. A pak je tady samozřejmě závislost na ruské ropě, a zejména zemním plynu. Tak účinnou páku Hitler v roce 1938 na tehdejší evropské velmoci neměl – a stejně mu československé pohraničí vydaly. Analogie je dost silná, i když tím v žádném případě nechci naznačit, že by Rusko hodlalo rozpoutat světovou válku. Považuji však za krajně nepravděpodobné, že by se spokojilo s nezávislostí Abcházie a Jižní Osetie.

Aby si Evropa uchlácholila svědomí, slyšíme často o tom, že konflikt zavinil gruzínský prezident, když vtrhl do Jižní Osetie. Je to argument víc než pochybný, je přece zřejmé, čí tanky jsou na cizím území, ale podívejme se na gruzínského prezidenta a jeho politiku vážně. Michail Saakašvili má, pokud jde o demokratické postupy, nejednu vadu. Loni v listopadu tvrdě potlačil opoziční demonstrace. Proč k tomu tehdy Evropa mlčela? Na začátku letošního roku byl znovu zvolen hned v prvním kole, ačkoli podle nezávislých pozorovatelských organizací přímo na místě výsledky voleb byly jiné (a druhé kolo by byl bezpečně vyhrál). Proč mezinárodní pozorovatelé tyto volby nezpochybnili? V letošních květnových parlamentních volbách byly výsledky ovlivněny už předem: bylo například dosti běžné, že v čekárnách lékařských ordinací nabízely plakátky vládních kandidátů, že kandidát zařídí potřebným operaci bez čekání. Proč na tyto vynalézavé způsoby získávání hlasů nepoukázaly mezinárodní organizace? Jestliže velmoci ani mezinárodní organizace Gruzíncům nepomohly aspoň tím, že by na nedemokratické metody poukázaly, nemohou se divit, že v nich Saakašvili pokračoval.

Teď se však Saakašviliho pochybná demokratičnost hodí: řada komentátorů předstírá, že kdyby byl nezaútočil na jihoosetské Cchinvali, mohl být klid. Ale moresy gruzínského prezidenta a ruská invaze jsou přece dvě rozdílné věci! A svádět ruský vpád do Gruzie na jakési temné pletichy Američanů, to je konstrukce, která jako by vyšla přímo z dílny KGB.

LN, 5.9.2008