Aneb jak v polární oblasti, v říši věčného grónského ledu, výzkumníci z NASA narazili na zaniklou základnu.

Nad kterou srdce kdejakého vyznavače vesmírných návštěv, na planetě Zemi si budujících lidským očím skrytá sídla, dozajista zaplesalo. Mezi milovníky záhad totiž vyvolal rozruch radarový snímek Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), pořízený v rámci programu Earth Observation, jenž má ukázat, jaký že mají vliv klimatické změny na masy věčného ledu v polárních oblastech. Neboť při monitorovacím letu nad grónským ledovým příkrovem v dubnu letošního roku vedoucí týmu Chad Greene z okénka letadla pořídil fotografii, na níž byla jen holá, bílá plocha. Jenže v tu chvíli na palubě letadla umístěný UAVSAR, radarový přístroj mnohem citlivější než satelitní přístroje, zde odhalil jakési v ledu pohřbené stavby. A jak Greene novinářům přiznal, zpočátku nikdo z jeho týmu nechápal, co jim vlastně data z radaru zobrazila.

Ovšem následně se ukázalo, že šlo o pozůstatky neúspěšného projektu z časů studené války. Neboť Spojené státy se v šedesátých letech pokoušely za polárním kruhem, na severu Grónska, vybudovat pod ledovým příkrovem základnu se sítí tunelů, kam plánovaly nainstalovat mobilní odpalovací rampy pro balistické rakety s jadernými hlavicemi, umístěnými tak blíže vytýčeným cílům na území Sovětského svazu. Armáda pro tuto přísně tajnou bázi používala krycí název Project Iceworm, ale poněvadž nebylo snadné tak rozsáhlou činnost utajit, ve sdělovacích prostředcích bylo uváděno, že zde staví vědeckou základnu Camp Century, výzkumné centrum pro testování věčného ledu a možností přežití v polárních podmínkách. V roce 1960 se tak v magazínu The Saturday Evening Post psalo o této základně jako o mimořádném vědeckém projektu.

Američané už v roce 1947 přišli s tím, že od Dánského království za 100 milionů amerických dolarů ve zlatě odkoupí Grónsko, největší ostrov na světě, který je geograficky součástí Severní Ameriky, ale historicky, ekonomicky a politicky je spojen s Evropou. Což Dánové odmítli, avšak povolili jim zde kromě přístavu a vojenského letiště nakonec zřídit i výzkumné středisko Camp Century. Po vybudování letecké základny Thule na severozápadním pobřeží Grónska se tak v květnu 1959 rozeběhla první fáze výstavby, přičemž však celý projekt dle původní utajované koncepce měl nakonec pokrývat mnohem větší plochu. Zde archivní záběry z této lokality:

Postupně tu měly být v ledu hloubeny tunely se železnicemi o celkové délce 4 tisíce kilometrů, kde by pak armána nainstalovala mobilní odpalovací stanoviště. Raketami zde umístěnými měla být k provozu v mrazivých podmínkách upravená verze rakety Minuteman s motorem na tuhé palivo, nazvaná Iceman, která mohla být skladována a připravena k odpálení po dlouhou dobu a odpálit ji bylo možné skrz ledovou pokrývku. Po moři z USA dorazila do grónského přístavu i malá jaderná elektrárna, kdy atomový reaktor spolu s celým příslušenstvím, potrubím a kabeláží byl po speciálně za tímto účelem postavené silnici dopraven k ledovému poli. A odtud na obrovských ocelových saních do Camp Century, kde toto zařízení, předchůdce moderních, i u nás uvažovaných malých modulárních reaktorů (SMR), bylo v říjnu 1960 zprovozněno.

Zpočátku vše probíhalo dobře, na základně s elektrickým vytápěním obytných místností běžel armádní i civilní výzkum, kdy tu tým glaciologů získal první vzorky prastarého ledového jádra, přičemž poznatky z vrtů jsou dodnes využívány v nejrůznějších studiích vědecké obce. Brzy se však ukázalo, že led pracuje, někde klesá, jinde stoupá, tunely se začaly různě kroutit a hrozilo, že se zbortí. Načež zde působící vědci dospěli k názoru, že při takovémto pohybu ledové masy lze předpokládat, že za několik málo let se základna stane zcela neobyvatelnou. A tak byla jaderná elektrárna rozebrána a reaktor byl v roce 1963 odvezen, kdy jeho funkci převzal dieslový generátor.

Nakonec byla základna Camp Century armádou vyklizena, poslední účastníci projektu odtud odcházeli v létě roku 1966. Časem pak většinu tunelů zničil pohyblivý led a spolu se sněhem zakryl znečištění, které tam Američané zanechali. Tedy radioaktivní a biologický odpad, ale i tisíce litrů nafty. Přičemž utajovaný megalomanský projekt s odpalovacími rampami pro balistické rakety v grónském ledu se některým americkým vědcům, postupně se o něm dozvídajícím, jevil natolik absurdní, že pro něj vymysleli žertovnou přezdívku a nazývali jej Základnou létajících talířů. A není tak divu, že vyfantazírovaná parkoviště mimozemských plavidel dodnes stoupenci konspiračních teorií bývají situována za polární kruh.

Polární základna Camp Century spolu s celou infrastrukturou i odpady byla zakonzervována, aby tak upadla v zapomnění, přičemž se Američané tehdy domnívali, že led a kumulativní sněžení celý komplex, včetně zde pohřbených 10 tisíc tun toxického odpadu, navždy zakryje. Ostatně satelitní snímky ještě v 70. letech ukazovaly zvětšování sněhové a ledové pokrývky na severní polokouli. Jenže v Grónsku velké plochy ledu a sněhu od 80. let 20. století již leckde nahradily holé skály, mokřady i keřovité porosty. A poslední studie ukazují, že pokud bude proces tání v Grónsku pokračovat, začne v dohledné době radioaktivní, chemický a biologický odpad z Camp Century ohrožovat zdejší životní prostředí.

A tak grónský parlament nedávno vyzval Dánské království, k němuž patří autonomní území Grónska a Faerských ostrovů v severním Atlantiku, aby zajistilo odklizení opuštěné vojenské základny Camp Century, včetně veškerých pozůstatků činnosti americké armády, kterou tam Dánové v padesátých letech Pentagonu povolili.

Zde filmový dokument Camp Century s utajovaným jaderným programem. Na YouTube lze nastavit v ovládání české titulky:

https://www.youtube.com/watch?v=EBeyA010HIg&t=160s