„Dánsko je příliš malé na to, aby ubránilo své suverénní arktické území.“
Řekl Stephen Miller, zástupce šéfa personálu Bílého domu pro politiku, a tudíž jeden z nejvlivnějších lidí vnitřního kruhu Donalda Trumpa.

Od 13. do 15. ledna vyslaly evropské země NATO na obranu Grónska:

- Francie: 15 vojáků

- Německo: 13 průzkumníků (ti však nejpozději dnes odlétají)

- Švédsko: 3 vojáky

- Norsko: 2 vojáky

- Finsko: 2 vojáky

- Velká Británie: 1 vojáka

Celkem dorazilo do Grónska asi 35 vojáků, většinou důstojníků s úkolem zmapovat situaci pro budoucí plnění logistických úkolů. Někteří mají k dispozici i lehké střelné zbraně. Potíže jsou především s ubytováním. Eskymáci nejsou na takový počet nových lidí zvyklí.

Cílem této „vojenské operace“ je ukázat, že Grónsko je chráněno aliančními mechanismy, včetně článku 5 NATO.

Vedle již zmíněných jednotek NATO je na ostrově přítomna také dánská elitní jednotka na saních se psy, známá pod označením Sirius Dog Sled Patrol. Jde přibližně o 20 specialistů. Dále je zde samotné vojenské velitelství dánských sil na ostrově, zahrnující asi 150 důstojníků, vojáků strážní služby a civilního personálu.

Obrana Grónska tak de facto stojí na přibližně 150 vojácích amerických ozbrojených sil, kteří sídlí na základně Pituffik Space Base. Základna je pod správou United States Space Force. Nejde však o klasickou bojovou základnu, nýbrž o senzorovou a monitorovací stanici – klíčový uzel protiraketové obrany USA. Ze strany Spojených států tedy nejde o žádnou větší ani trvalou bojovou sílu.

Po intervenci prezidenta Donalda Trumpa se Dánsko zavázalo, že do konce roku zajistí kombinací vlastních jednotek a spojenců přítomnost stálého vojenského kontingentu o síle šesti set rotujících vojáků, což znamená každodenní přítomnost přibližně dvou set ozbrojenců.

Grónsko je asi 27krát větší než Česká republika a přibližně čtyřikrát větší než Francie. Od Kodaně je vzdáleno zhruba 3.500 km (z New Yorku je to asi 3.000 km).

I přes dostupnost sofistikovaných zbraňových systémů musí takto obrovské a strategické území chránit v době míru vhodně rozmístěné kontingenty o celkové síle nejméně 2.000 mužů a žen s arktickým vybavením a výcvikem. To ve skutečnosti představuje asi 6.000 rotujících specialistů a přibližně 2.000 osob civilního personálu.

(V době studené války zde bylo dislokováno přibližně 6 až 10 tisíc vojáků.)

Dánsko, ačkoliv je samo autorem odborných studií o obraně a ochraně Grónska, není schopno tuto obranu zajistit – a není toho schopno ani ve spolupráci s evropskými spojenci. Dánská politická deklarace o obraně území Grónska tak neznamená faktickou ochotu toto území bránit, ani schopnost jej ubránit, přičemž jde o území strategicky klíčové pro USA v rámci obrany proti (ruským) balistickým střelám dlouhého doletu s jadernými hlavicemi.

Požadavek americké vlády, aby Dánsko zajistilo obranu Grónska, je proto navýsost oprávněný. Pokud toho Dánsko není schopno, mělo by zvážit předání území pod správu USA.

Podle dohody z roku 1951 mají USA právo rozšířit svou vojenskou přítomnost téměř libovolně, bez nutnosti nového souhlasu Dánska.

Američané však nechtějí investovat stovky miliard dolarů do obrany cizího území (Grónska), ze kterého nic nemají. Dánové a Eskymáci tak budou muset Spojeným státům učinit o řády rozumnější nabídku, než jaká zazněla doposud.

Všechny odborné zprávy, včetně těch zpracovaných před rokem 2015, kdy se Donald J. Trump o Grónsko ještě vůbec nezajímal, zdůrazňují přímé vojenské hrozby ze strany Číny a Ruska. Nejsou sice okamžité, ale rostou v důsledku tání ledu, které otevírá nové námořní trasy a přístup ke zdrojům. Jejich aktuálnost tak narůstá.

Experti doporučují zásadní posílení NATO v Grónsku a také renegociaci dohod, zejména dohody z roku 1951 (Defense of Greenland Agreement).

Jak víme, Rusko obsadilo ukrajinský Krym v řádu hodin. Z Krymu Rusové za mého života neodejdou. Je na dlouhé desítky let ruský, ať se nám to nelíbí jakkoliv.

Pokud vyslyšíme protivné kňourání Evropanů, může NATO přijít i o Grónsko. To bychom neměli připustit. Evropané si musí rychleji zvykat na racionální chování USA. Evropské ozbrojené síly přeci také nechrání Aljašku ani jiná americká území vzdálená tisíce kilometrů. Hloupě sebevědomí Evropané pak působí jako těžkopádní, neohrabaní, líní a vyčůraní. Takoví spojenci jsou každému k ničemu.

ddd

Na obrázku vidíme Stephena Millera (40). Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejmocnějších poradců, často označovaného jako „top of the totem pole“ (na vrcholu hierarchie) nebo neformálně jako „prime minister“ (premiér) Bílého domu. Jeho vliv na rozhodování prezidenta je subjektivní – v mnoha klíčových oblastech nicotný, ale ve stejném rozsahu naprosto fatální. Pro prezidenta pracuje od roku 2016. Cokoli Donalda Trumpa napadlo, napadlo dříve jeho. Miller je hlavním ideologem MAGA. Je to on, kdo chce vrátit Americe její sílu a respekt. A je to on, kdo říká, že není čas brát si servítky.

Donald Trump o něm říká, že se skvěle orientuje ve spleti washingtonských intrik nepřátel (kteří však nakonec mohou být i jeho přáteli). Je mimořádně schopný.