20.4.2024 | Svátek má Marcela


GLOSA: Vlajka a solidarita

28.5.2021

Jak vysvětlit Lotyšům, že hokej nejsou Vrbětice

Krev není voda a vlajka není hadr. Doložil to i hokejový šampionát v Lotyšsku. Tedy ve chvíli, kdy Bělorusko přestalo být jen účastníkem a stalo se reprezentantem režimu zla. Lukašenkovo Bělorusko si samo vyrábí antipatie. Když se pirátsky zadržený novinář Raman Prasatevič na videu přiznává k organizování nepokojů, jako by ožil duch stalinismu. Ale: platí na hokejovém šampionátu pravidla sportu, nebo aktivismu? Tu otázku klade samo Lotyšsko, když v centru Rigy nahradilo oficiální běloruskou vlajku (pro mnohé postsovětskou, lukašenkovskou) vlajkou bílo-červenou se svatým Jiřím (pro mnohé opoziční, prozápadní).

Bělorusko vzápětí vyhostilo lotyšské diplomaty, Lotyšsko běloruské, vzájemné vztahy jsou zmrtveny, zbaveny diplomatů a o slovo se hlásí solidarita. Máme v paměti, že po vrbětické kauze patřilo Lotyšsko k hrstce unijních zemí, jež ze solidarity s Českem vyhostily ruského diplomata. Kdyby se teď česká politika řídila názory a postoji z webových debat, uvažovala by asi takto: Lotyši byli vůči nám solidární, buďme i my solidární s nimi a vykažme běloruského diplomata.

Jenže diplomacie se postoji z webu neřídí, neboť by přestala být diplomacií. Tudíž je před ní zapeklitá otázka. Jak být solidární s Lotyšskem a přitom se nezaplést do jeho diplomatické války s Minskem? Argumentů je více. Třeba ten, že násilná akce GRU v suverénním Česku (exploze a dva mrtví) je jiná liga než záměna vlajek na turnaji v hokeji. Lze to racionálně a přátelsky vysvětlit.

Je více zemí, které dráždí historicky či ideologicky zatížené vlajky. Zkuste si představit, co by se dělo, kdyby při vrcholné sportovní soutěži pořadatelské město zaměnilo vlajky Čínské lidové republiky a Čínské republiky. Ta druhá pro Peking ztělesňuje ďábla Tchaj-wanu, i když má řádnou čínskou historii. Nebo že by „uctilo“ Jižní Afriku vlajkou z éry apartheidu.

Záměna vlajky na sportovní, politicky neutrální akci není gesto vyžadující povinnou solidaritu. Co se týče „východní evropské politiky“, má smysl se zaměřit na zásady postoje k Rusku. Může tu EU zaujmout společný jasný postoj, stojí-li celá německá energetická revoluce na plynovodu Nord Stream 2 přímo z Ruska? Toto, i reakce na útoky GRU v Británii, Česku či Bulharsku, je evropské téma. Účelová záměna vlajek Běloruska do něj až tak moc nepatří.

LN, 26.5.2021