Brýle epidemie vytěsňují jiné důležité problémy
Když vznikal tento text, rozezněly se sirény. Ano, každou první středu v měsíci se zkouší alarm pro případ ohrožení. Už od povodní v roce 2002. Je to v pořádku. Ale člověk si stejně pomyslí, že teď čelíme hrozbě, na jakou sirény nestačí. To neznamená, že srovnáváme povodně (vázané na toky řek a situaci počasí) s infekcí (vázanou na nahodilý pohyb lidí). Jen připomínáme, že průšvihy na sebe strhávají veškerou pozornost, vyvolají jistá opatření, ale ta mohou z odstupu – když nastane průšvih jiného ražení – působit jako příprava na minulou válku.
Rizika nákazy Covid-19 nikdo soudný nebagatelizuje. I nezasvěcení vidí čísla třeba na webu Worldometers. Ještě v pondělních LN jsme psali, že nákaza postihla 65 států. Ve středu už to bylo 81. Ale nesoustřeďme pozornost jen na toto téma, jako by se nic jiného nedělo. Jako by neblikaly signály méně apokalyptických, ale zásadních trendů společenského ražení.
Na svém webu o tom píše německý novinář a manažer Gabor Steingart. Zarazila ho studie Ústavu německé ekonomiky o poklesu produktivity. Loni stouply náklady na jednotku práce v Německu o 6,7 procenta, více než ve 27 zkoumaných zemích. (V Japonsku jsou poloviční, v Polsku na 17 procentech německé úrovně.) V rámci eurozóny se tak Německo vrací do pozice z roku 2002. Steingart píše: „Tím končí éra Merkelové tam, kde Schröderova éra začínala.“ Levicový kancléř Schröder převzal zemi s vysokými mzdovými náklady, leč po svých reformách ji předal konkurenceschopnou. Konzervativní kancléřka Merkelová tyto úspěchy promarnila. Steingartovo poselství zní: V normálních časech by si ta zpráva zasloužila palcový nadpis na titulní straně, ale zpravodajství upjaté na klima a epidemii dělá ze všech ostatních témat trpaslíky.
I u nás se příklady najdou. Třeba ve „vysvědčení“ Evropské komise, jež kárá Česko za nečinnost v systému důchodů. Nepropadejme výhradní optice koronaviru. Ta vytěsňuje problémy, jimž se stejně nevyhneme.
LN, 5.3.2020