Co se děje za eskalací vztahů Rusko–Západ

Otázka cui bono, v čí prospěch, zaznívá v detektivkách. Je-li mezi podezřelými někdo, kdo ze zločinu profitoval, věc míří ke konci. V životě to nebývá tak černobílé. Přesto stojí za pozornost, kdo může těžit ze situace, kdy se Rusko a Západ ocitají ve vyjednávacím klinči, šroubuje se spirála napětí a může se narušit leccos z toho, co jsme považovali za „tutové“. Je to nahlédnutí do světa, jak by mohl vypadat, kdyby se Západ a Rusko od sebe úplně odřízly.

Za prvé se tu rýsuje role Číny. Média připomínají, že finišuje cesta k dohodě Ruska a Číny o plynovodu Síla Sibiře 2. Jím by proudil plyn z poloostrova Jamal – na který tolik spoléhá Evropa – ze značné části do Číny. Což by prý mohli definitivně dohodnout lídři Putin a Si na ZOH v Pekingu. Je otázka, kolik Evropanů v zimě tato představa zahřeje.

Za druhé je to vzpruha pro německou vládu i ministra průmyslu a klimatu Roberta Habecka. Jeho Zelení nevraživě hledí na hotový, leč nezprovozněný plynovod Nord Stream 2 pro dovoz suroviny též z Jamalu. Jim přijde odříznutí od ruského plynu vhod. Urychlí růst podílu energie z obnovitelných zdrojů ze 42 na 80 procent do roku 2030. Poslouží i zákon zvaný „vítr na zemi“: vyčlení dvě procenta území státu pro větrníky, usnadní jejich schvalování, zkomplikuje stížnosti proti nim a sníží povolenou vzdálenost od obytných staveb.

Za třetí může z roztržky Západu a Ruska profitovat Francie s rozvinutou jadernou energetikou. Už teď má výrazně levnější elektřinu a nižší emise skleníkových plynů na hlavu než Německo. Osudy plynovodů ji až tak znervózňovat nemusí.

Co z toho plyne obecně i pro nás? Sázka na jadernou energii s sebou nese velmi nepopulární rozhodnutí o úložišti vyhořelého paliva. Ale jak teď vidíme v Německu, sázka na slunce a vítr s sebou nese též nepopulární masovou výstavbu větrníků. Vadí vám více blízkost podzemního jaderného úložiště, nebo park obřích větrníků kus za domem? Takto může znít zásadní otázka v blízké budoucnosti.

LN, 12.1.2022