Velká Británie vykročila k volbám a ustavení většiny

Už už to vypadalo, že Británie promarnila svou hřivnu: obraz společnosti racionální, dospělé, zdravě skeptické, v níž platí psané i nepsané právo a která se dovede vypořádat s lecčíms nečekaným. Tento obraz bledne už tři roky od referenda o brexitu. Je možné, aby tato Británie nedokázala přetavit rozhodnutí voličů pro odchod z EU ve skutek? Ta otázka nahlodávala důvěru v Británii i v samotné britství, konstitutivní složku Evropy, jak ji známe. Mluvit o skutku je stále ještě předčasné. Ale to, že rozpolcený parlament stanovil volby na 12. prosinec, je konečně krok racionálním směrem. God Save the Queen.

Rozklad důvěry překračuje hranice Británie. Jakkoliv by si tolik lidí (včetně autora těchto řádek) přálo, aby Británie v EU setrvala, respekt k výsledku referenda toto přání přebíjí. Je snad možné uchovat britství za cenu podrazu jeho významné složky, respektu k hlasu voličů z referenda v červnu 2016? Takové hlasy se objevují, ale vedou ke kvadratuře kruhu. V parlamentní demokracii je suverénem parlament, ale když už se přikročí k celostátnímu referendu, musí se před silou jeho mandátu i výsledkem parlament sklonit. Nebo čerstvě obnovit, jak se stane 12. prosince.

Referendum je rájem pro šíbry, marketéry i demagogy. Ale vede k výsledku buď ANO, nebo NE, jako když vypínač je v poloze buď zapnuto, nebo vypnuto. V Británii to už vypadalo jako v kvantovém počítači, kde částice mohou být v několika stavech zároveň a neplatí, že buď ANO, či NE, buď 0, či 1. Ale to může fungovat jen ve světě částic. V běžném světě, kde se musí stanovit priority a převést je v čin, je třeba mít vládní většinu. K tomu teď Británie vykročila. Jiná otázka je, zda jasnou většinu skutečně dostane.

LN, 31.10.2019