Proč Německo novelizuje protiinfekční zákon

Ten vtip asi znáte. „Vojáci,“ říká velitel na Sahaře, „mám pro vás dvě zprávy. Ta špatná zní: do večera musíte naplnit tisíc pytlů pískem. A teď ta dobrá: písku je tu všude kolem dost.“ Něco podobného platí i pro způsoby, pravidla a zákonné rámce zápasu s epidemií. Je to vidět u nás i v Německu.

Česká dobrá zpráva zněla před týdnem tak, že začal fungovat semafor PES. Ten přesně určuje parametry infekce a pravidla pro rizikové stupně 1 až 5. Jenže to sdělení nenápadně přineslo i špatnou zprávu. Jak řekl ministr zdravotnictví Jan Blatný, celý systém PES, všech pět jeho stupňů a opatření z nich plynoucích, vyžaduje, aby platil nouzový stav. A ten logicky vyžaduje schvalování sněmovnou. Tvrdě řečeno, vláda vložila postup proti epidemii do rukou opozice. Tedy ne že by opozice boj s epidemií sabotovala, ale jistě bude žádat nějaké protihodnoty.

Je nouzový stav jedinou možnou cestou? U nás, ve Francii či v jiných zemích to tak vypadá, ale že to může být jinak, ukazuje Německo. Proč parlament Spolkové republiky novelizuje protiinfekční zákon a proč to vyvolává takový kravál v ulicích? Prvoplánová odpověď se nabízí sama: i Německo potřebuje silnější nástroje k prosazení karanténních kroků. Zásadnější odpověď zní ale tak, že Německo je jednou z mála zemí, kde mají při zápasu s epidemií silné slovo soudy a ústavně zakotvené svobody.

Z pohledu epidemiologů zní špatná zpráva pro Německo takto: dosud mohli dost svobodně demonstrovat odpůrci vládních restrikcí a soudy úspěšně hájily individuální práva proti zájmu státu na účinné karanténě. Z pohledu demokracie dobrá zpráva zní, že to je díky ústavě z roku 1949, kterou diktovali Spojenci a prosadili do ní prvky přirozeného práva. A máte-li takovou ústavu, nelze jen tak vyhlašovat stavy nouze. Jednodušší je novelizovat protiinfekční zákon.

A teď zvažujte, co je pro společnost lepší. Mít tak pevnou ústavu, nebo když může vláda používat stav nouze podle potřeby?

LN, 19.11.2020