... za jadernou dobrotu, vysloužilas žebrotu

Nukleární odzbrojení je chvályhodná myšlenka. Kdo potřebuje atomový arsenál ve světě, který už má OSN a kde je pro každou vládu největší můrou nepříznivé ohodnocení "světovou veřejností"? Snad nikdo - ale Ukrajině se mohl před týdnem hodit.

Ruská federace je sice podle svých vůdců po krachu Sovětského svazu dnes jinou zemí, ale říkejte to státům a státečkům, které se, ne vlastní vinou, nalézají v prostoru jí zvaném "blízké zahraničí". A zvláště těm, pro které už jednou ruské impérium našlo místo na své široké hrudi.

Že Ukrajina před ruskou intervencí nebyla v ideální formě stran práce své vlády, stavu hospodářství a stupně občanských svobod, je fakt - ale která postkomunistická země to měla se zapojením do svobodného světa snadné? (A dodal bych nejen postkomunistická - Jižní Korea se k relativně svobodné společnosti také nedostala přes noc.)

Nicméně Ukrajina neohrožovala ani Ruskou federaci, ani svůj autonomní Krym a ani neřídila po světě různé národně-osvobozenecké operace, odpalování raket proti obytným čtvrtím nebo samo-odpalování mučedníků v plných pizzeriích.

Národ Ukrajiny měl nárok řešit své problémy sám. Kdyby si nechal těch 1900 nukleárních hlavic, kterých se v r. 1994 vzdal v zájmu světového míru a zvolňování napětí, měla by ruská intervence formu starostlivých projevů a návrhů multilaterálních konferencí. Bez nich dal Malému carovi příležitost uplatnit jeho státnický um, tak obdivovaný i lidmi, od kterých by jeden čekal víc.

Majdan ukázal, do jaké situace může stát dostat zvolená, leč špatná vláda. Pokud bude jeho odkazem další poučení nehodným politikům, že rychlá resignace dnes je lepší než útěk privátním letadlem s kufrem hotovosti tři měsíce později, stálo to za to.

Naopak Putinova okupace Krymu jen potvrdila agresivním regionálním režimům ve světě jejich teorii, že dostat se k nukleární výzbroji je trumf, za který stojí riskovat vše, co mají. Když může mít atomovou bombu Pákistán, proč ne Islámská republika íránská nebo ta lidově-demokratická Korea atd.

Ještě k té smlouvě o nukleárním odzbrojení Ukrajiny a jejích bezpečnostních zárukách - Budapest Memorandum on Security Assurances. Labužníci práva namítnou že to nebyla skutečná smlouva, ale memorandum, a že v ní chybí popis toho, jak její plnění vynutit, ale čte se dobře. A podepsala to samá velká jména - Ruská federace, Spojené státy, Spojené království (kdysi Velká Británie), později i Francie a Čína. Text je k mání někde na internetu, i když jeho jediný platný překlad je ten ruský: "Cár papíru, co nám jednou ušetřil spoustu starostí."

Tipuje někdo, v kterém městě se letos sejde další Mnichov?

Meriden, USA
www.oamerice.com